Když starý pán zmizel, byl ve svém starodávném loveckém zámečku k nenalezení. Až nám jeho sluha po třech dnech přečetl dědův dopis na rozloučenou…
Mrtvola pana V. N. se nalézala někde v domě. Výraz někde byl ten pravý, protože se nemohla najít. Ale všichni, kdo v tom velkém domě bydleli, předpokládali, že pan N., devadesátiletý stařec, je po smrti.
„Prohledali jsme všechny pokoje, ale pan N. nebyl nalezen v žádném z nich. Dokonce i jeho oblíbená knihovna, kde se nachází přes dva tisíce výtisků, je prázdná!“ řekla jsem policistovi, kterého jsme zavolali druhý den, poté, co jsme pana N. nikde nenašli.
„Říkali jste, že poslední roky ten pán už téměř nevycházel z pokoje?“ zeptal se podezíravě vyšetřovatel a koukal na nás pohledem, že jsme dědu zakopali někam pod strom.
Měl strach
„Nevycházel ze své pracovny. Ta sousedí s jeho ložnicí. Cesta z ložnice do jeho pracovny zabrala pánovi spoustu času,“ odpověděla jsem. „Panicky se bál všech doktorů! Bál se, že bude do rakve pochován ještě jako živý a procitne někde v hrobě!“ upřesnil můj manžel Josef.
Okno
Policista vyslechl celou naši rodinu, která rodinné sídlo zvané Zámeček, obývala. Každého zvlášť. Polovina velkého domu, obklopena parkem a loveckou oborou, sloužila jako penzion. I hosté byli vyslechnuti. Znovu byly prohlédnuty všechny prostory, od střechy až po sklep.
Hledalo se i v parku a oboře, ale vzhledem k tomu, že pan N. už roky nevycházel z domu, bylo hledání zbytečné. „A co to okno v podkroví?“ zeptal se detektiv. Ukázal na místo, které jsme vynechali. „Do toho pokoje nevedou žádné dveře.
Schodiště končí v místnosti s dřevěným obložením a obrazy!“ vysvětlila jsem. Překvapení přinesla večeře. Během ní nám sluha starého pána, Albert, přečetl dopis, který mu dal jeho pán. Ten ho požádal, aby dopis přečetl až třetí den po jeho zmizení.
Starý pán v něm vysvětloval, proč zmizel. Věděl, že umírá. Aby nebyl pohřben zaživa, nechal nás tři dny čekat a hledat. „Teď, když už jsem dostatečně mrtvý, můžete mé tělo objevit.
Vchod jsme nenašli
Do pokoje bez dveří se musel vyšetřovatel dostat ze střechy, spuštěn na laně. Starý pan N. seděl nehybně ve svém starém křesle a hlavu měl nepřirozeně zvrácenou na stranu. Byl mrtvý, jak lékař potvrdil, už více jak tři dny.
Ani poté však nebyla rozluštěna záhada, jak se pan N. do pokoje bez dveří dostal. Okno pokoje bylo zavřené, a dokonce zřejmě nikdy neotevřené, protože obě křídla okna k sobě byla ještě přilepena barvou, jak se rámy natíraly.
Bylo nemyslitelné, aby se devadesátiletý stařec dostal ze střechy do pokoje po laně. On, který pečlivě váhal nad každým krokem navíc! Musel projít tajnými dveřmi, které jsme ale nikdy neobjevili.
Petra (54), Plzeňsko
