Rozvedla jsem se a prožívala peklo. Bůhví proč jsem si vzpomněla na kluka, který mi kdysi dávno vyprávěl o souhvězdích. Zima toho roku byla zoufale dlouhá. Vlekla se podobně jako můj rozvod a byla podobně depresivní, pochmurná a zraňující. Žádná mladice jsem už nebyla, bylo mi čtyřicet čtyři let. Devatenáctiletá dcera bydlela u přítele, a tak jsem osaměla v domku po prababičce s kanárem, syndro

Osud se většinou nedá obejít a mým dětem tak bohužel vždycky chyběla babička, která by jim pekla buchty a brala si je na prázdniny. Zatímco jiné babičky si děti hýčkají, my oba s manželem jsme měli smůlu, že jsme o maminky přišli už v mladším věku. Obě se bohužel potýkaly s těžkými nemocemi a nedopadlo to dobře. Jenže synovi a dceři to bylo pochopitelně líto, protože ani jednu z babiček nikdy n

Sobotní odpoledne mělo původně vypadat úplně jinak. Pozvala jsem totiž kamarádku Hanu k nám na chalupu. Hana vběhka na zahradu a oči jí zářilly. „Je tu pouť!“ Víc už nemusela říkat. Bylo jasné, že je po grilovačce. Bleskově jsem se převlékla a už jsme pospíchaly na náměstí. Vzpomínky se ihned probudily Svět se se mnou celý točil, srdce mi bušilo až v krku, ale přesto jsem nadšeně volala:

Někdy v celkem dobrém vztahu s mladými „drhne“ nějaká maličkost. Mám celkem prima snachu, jen mi nemůže přijít na jméno! Syn se po dvanácti letech soužití oženil se svou bývalou spolužačkou ze střední školy. Byla jsem ráda, že se konečně rozhodl definitivně usadit a dát životu směr a řád. Nevěstu jsem tedy znala také celé ty roky, a myslím si i dnes, že si syn vybral dobře. Jen jedna věc nějak

Stále se jí něco nelíbilo a nic jí nebylo dobré. Ohrnovala nade mnou nos a svoje pohrdání dávala při každé příležitosti najevo. Nelíbila se mi od prvního okamžiku, kdy nám ji bratr slavnostně představil. Tvářila se jako nějaká šlechtična, či co. Nastrojená v drahých šatech a ověšená těžkými zlatými řetízky. Drápy měla dlouhé a rudé, skoro jako od krve. A nejhorší byly její rty. Vycpané silikone

Lenku znám od narození. Kamarádila jsem se už s její maminkou, která ale brzy umřela. Rozhodla jsem se tehdy dělat jí náhradní maminku. Velmi dobře chápu, že se mi to všechno může setsakramentsky vymstít, ale stejně si nemohu pomoci! Lenku znám od peřinky, protože její maminka byla v dětství má kamarádka. Bydlely jsme ve stejném domě. Bohužel zemřela předčasně na akutní leukémii, když byla Lenk

Nebyli jsme si nikdy blízcí, ale pomoc jsem mu nemohla odmítnout. Jsem jako mezi mlýnskými kameny a svůj čas dělím mezi bratra a manžela. Můj bratr je o deset let starší, tak mezi námi nebyl nikdy ten správný sourozenecký vztah. Prostě jsme se tak trochu minuli. On už byl v pubertě a já jen malá holka, co otravovala. A když jsem v té pubertě byla já, tak on se už stěhoval od rodičů do podnájmu.

Blížilo se naše čtyřicáté výročí sňatku a já čekala, jaký dárek od manžela dostanu. Ani se nezeptal, po čem toužím! Byla jsem napjatá a zvědavá. A bála jsem se, že zase zapomene. Když se blížilo naše velké jubileum, byla jsem čím dál nervóznější. S manželem nás čekala oslava čtyřiceti let od svatby. Známe se ale snad od pravěku. Chodili jsme spolu na základku a potom i do učiliště. Každý na jin

Toužili jsme s mužem po malém stavení, kam bychom jezdili s dětmi. Peněz bylo málo a ta nabídka se nedala odmítnout. Když byly děti malé, vyhlídli jsme si s manželem krásnou, dřevěnou chatku. Naprosto nás uchvátila. Byla opuštěná, nacházela se uprostřed lesa. Prostředí vykouzlilo vskutku pohádkovou atmosféru a naprosto jsme se do tohoto místa zamilovali. Co jsme však netušili, bylo to, že se mí

Ocitli jsme se v situaci, která nejprve působila jako smrtelně nebezpečná. V hlubokém lese jsme potkali přízrak z dávných časů. Ani v důchodu jsme s manželem nepřestali být aktivní. Rozhodně jsme nepatřili k typům, které jen tak sedí doma a jen se dívají na televizi. Pohyb, a hlavně turistiku jsme měli moc rádi. Většinu života jsme se ve volném čase věnovali cestování, i když to bylo spíše po v