Manželovi se přihlásil jeho dávný povedený kamarád, který mu nikdy nic dobrého nepřinesl. Vždy mu nosil smůlu, a teď ho přemluvil a zase zatáhl do karbanu.

Rozjařená nálada nic dobrého nevěstila. A když jsem zjistila, z čeho pramení, stala se z podezření jistota. Manžel mi totiž radostně oznámil, s kým se náhodou potkal. Se svým dávným spolužákem. Hned jsem věděla, že z toho nekouká nic dobrého.

Chtěl ho oškubat

Kvůli němu kdysi dostal na základní škole dvojku z chování a později ho málem vyhodili z učiliště. Po vojně se už nevídali, protože se odstěhoval někam dost daleko. Nic jsem o něm nevěděla, jen že je asi třikrát rozvedený a má kupu dětí.

A teď, najednou, po všech těch letech, se jen tak potkají? Bylo to víc než podezřelé. „Večer si jdeme zahrát partičku karet,“ oznamoval mi manžel nadšeně a já jen tiše povzdechla. Už to zase začíná! Přišel pozdě, až k ránu. Na stůl položil svoji výhru.

Rovné dva tisíce! „Dneska jdeme zase, štěstí se musí jít naproti,“ tvrdil mi muž a oči mu svítily jako mlsnému kocourovi, který právě spořádal velkou myš.

Peníze mizely před očima

Jenže druhá výhra ani žádná další se nekonaly. Samozřejmě! Přesně jak jsem čekala. Přišly jen prohry. Jedna za druhou. A stále vyšší. Manžel byl jako v transu. Zuřil. Rozčiloval se a celý den až do večera byl strašně nervózní. Nemohl s hraním karet přestat!

Prohrál v součtu skoro sto tisíc, ale já tušila, že je to daleko víc. On měl totiž svoje tajné zdroje a také zmizelo jeho album známek, na kterém si tak zakládal. Měla jsem toho právě dost. Jenže co dělat?

Manžílka jsem zamknout nemohla a jeho kamaráda zabít taky ne. Vymyslela jsem plán. Byl dost kostrbatý, ale při troše štěstí vyjít mohl. Zašla jsem za bývalým kolegou, který byl v karetních hrách nepřekonatelný.

Pomohl bývalý karbaník

Poprosila jsem ho o pomoc a on, po troše přemlouvání, svolil. Musela jsem se dovolit hlavně jeho ženy, která mu hraní samozřejmě zakazovala. Když jsem jí vše vysvětlila, svolila. Dokázala si představit, jakým peklem procházím.

Svému muži jsem do jídla během dne kapala vždy pár bylinných kapek na spaní. A místo pravé kávy jsem mu celý den vařila jen kávu bez kofeinu. No, usnul ještě před večeří, jako když ho do vody hodí. Místo něho jsem do hospody vyslala toho svého kolegu.

Tvrdil, že ho vyslal hrát za sebe můj muž. Obehrál všechny, na moji zodpovědnost. Já, dle domluvy, platila alkohol i případné prohry. On ale neprohrál ani jednou, naopak.

Vyhrál mi spoustu peněz zpět, protože částky během večera zvyšoval přímo úměrně obsahu alkoholu v krvi hráčů.

Už zase seká latinu

Byla jsem spokojená. Ráno jsem získanou výhru položila na kuchyňský stůl. Manžel se nestačil divit. „No, ty jsi ale pašák. Koukej, kolik jsi včera vyhrál,“ tvrdila jsem mu a on se zachmuřil. Na nic si nepamatoval! Pohladila jsem ho po hlavě:

„Chudáčku, už asi přicházíš o rozum. Neměl by ses šetřit?“ zeptala jsem se starostlivě. Přikývl. Z obavy o svoje zdraví přestal. A ten jeho povedený kamarád se vytratil jako pára nad hrncem!

Romana T. (64), Zlín