Domů     Pro svého otce jsem byla jen nehoda
Pro svého otce jsem byla jen nehoda
5 minut čtení

Příběh mého narození není asi až tak neobvyklý, ale můj život rozhodně poznamenal. Přišla jsem na svět jako následek jedné vášnivé noci mezi sekretářkou a ředitelem na služební cestě.

Máma v té době byla naivní dvacetiletá sekretářka, zatímco táta byl respektovaný čtyřicátník. Byl ředitelem velkého výrobního závodu, ale hlavně to byl ženatý muž se dvěma dcerami a rozhodně neuvažoval o rozvodu, protože svoji manželku miloval.

Prostě si chtěl jen užít. „Narodila jsem se jako nemanželská, protože on rozhodně nechtěl opustit svou ‚normální‘ rodinu,“ popisuje Petra své dětství. „Otce jsem tedy sice měla, ale vídala jsem ho tak jednou dvakrát do měsíce.“

Byla jsem jen „nehoda“

Když moje maminka zjistila, že je těhotná a oznámila mu to, reagoval prý jednoznačně:

„Sylvo, oba dobře víme, že to byla jednorázová záležitost, náhoda, tedy vlastně – nehoda,“ řekl nesmlouvavě s tím, že má kamaráda primáře na gynekologii, takže mámě zařídí potrat a nebude muset ani před komisi.

Tehdy totiž k potratu byl nezbytný souhlas lidí, kteří vás sice neznali, ale zato měli moc rozhodovat o vašem životě, zpravidla se jednalo o doktora a pár drben.

Proto se otec nabídl, že vše „zařídí“ jinak, protože se obával, že na malém městě by se vše hned rozneslo. Jenže máma mě chtěla, a navíc už byla stejně ve 14. týdnu, takže na zákrok bylo pozdě.

Děda tátovi „domluvil“!

Je jasné, že jako jedenadvacetiletá svobodná matka to maminka neměla vůbec lehké. „Někdy jsem měla pocit, že se proti mně spiknul celý svět,“ líčila mi jednou ve slabší chvíli.

Ještě, že ji rodiče, moje babička s dědečkem donutili, aby v každém případě otce uvedla v mém rodném listě. „Ať aspoň platí alimenty,“ rozhodla babička. A děda šel ještě dál a na mého otce si počkal po práci.

Co mu řekl nám nikdy nechtěl říci, ale je pravdou, že máma poskočila v pořadníku na podnikový byt.

Když mě viděl, rozplakal se

Máma se mi také svěřila, že tehdy do táty byla moc zamilovaná a doufala, že se jí narodí kluk. Věřila, že kvůli synovi by se otec rozvedl a žil s ní.

Představovala si, jak by byl šťastný, že má pokračovatele rodu, ale já jsem přesvědčená, že by se nerozvedl ani tak. Myslím, že to časem došlo i mámě. Přesto, když se nenarodil kluk, který se měl po otci jmenovat Petr, dostala jsem alespoň já jméno Petra.

Poprvé se na mě přišel podívat až v mých dvou letech a prý se rozplakal, když mě viděl. Do té doby jen posílal peníze. Pak k nám začal chodit častěji. Nicméně jsme byly s mámou pokaždé na druhé koleji. Na malém městě se toho moc neutají.

O tom, kdo je můj otec, si stejně šuškalo celé město a mnoho sousedů se na mámu i na mě koukalo skrz prsty.

Nečekané setkání

Když jsem odmaturovala, rozhodla jsem se vyrazit do světa na zkušenou. Odjela jsem do Irska. Chtěla jsem se naučit anglicky a popravdě také vypadnout z toho našeho maloměsta.

Do toho jsem se už po návratu ze zahraničí nevrátila a začala jsem nový život v Praze v nadnárodní firmě. Finančnímu oddělení velela rázná šéfová, asi tak o deset let starší než já. Už při nástupu si mě pátravě prohlížela. „Petra?

Neznáme se?“ zeptala se mne hned při nástupu. „Jmenuji se po tátovi,“ odpověděla jsem hloupě, protože mne nic lepšího nenapadlo. „Hm, to je teda náhoda, můj táta je také Petr,“ podívala se na mě. Také se mi zdála povědomá, jako bych ji odněkud znala.

„Mohla byste za mnou, Petro, přijít kolem páté?“ pozvala si mě jednou do kanceláře. Když jsem vešla dovnitř, ztuhla jsem. Stál tam otec! A byl ještě víc překvapený než já.

Staronová sestra

„Tak nebudeme chodit kolem horké kaše,“ řekla šéfová. „Tenhle pán je můj otec a řekla bych, že i tvůj,“ začala mi tykat. „Z toho plyne, že jsme sestry. Souhlasíš, tati?“ „Ano, já… Andrejko, jak to víš?“ obrátil se k šéfové.

„Jak, jak jste to zjistila?“ koktala jsem pro změnu já. „Nevykej mi, pro tebe jsem Andrea. A nebylo to těžké. Jsi tátovi podobná. Navíc se po městě vždy vyprávělo, že máme někde sestru Petru.“

Do rodiny nepatřím

Bylo to od ní hezké gesto, Andrea mě pak seznámila ještě s další sestrou Karin. Šťastný konec ale tohle setkání nemělo. Párkrát jsme se pak ještě sešly, popovídaly, ale asi jsme nedokázaly překlenout okolnosti, které mezi námi stály.

S ohledem na jejich matku mě nikdy nepozvaly na rodinné oslavy a já to chápala. Vlastně jsem zůstala tou nechtěnou a nic na tom nezměnila ani smrt našeho otce. Teď už si ani nepíšeme a nevoláme, jen o sobě a o našich rodinách něco málo víme ze sociálních sítí. Myslím, že svému otci nikdy nedokážu zcela odpustit o co mě připravil.

Petra B. (61), Havlíčkův Brod

Související články
5 minut čtení
Ztráta syna pro mě byla šokem, ze které jsem se nevzpamatovala. Ale tím všechno tragické neskončilo. Kdo by řekl, že bolest bude pokračovat? Jeho žena, Linda, se postupem času začala chovat, jako bych neexistovala. A spolu s ní se mi začala ztrácet i malá Sofie. Moje vnučka. Jediný člověk, který mi po Adamovi zbyl. Proč se to děje? Obě jsme prožily stejnou tragédii. Obě jsme přišly o něko
5 minut čtení
Sedím v kuchyni svého nového bytu. Myslím na léto před dvěma lety, kdy nás nemoc mé dcery Martiny a starosti o bydlení postavily před těžkou zkoušku. Byl červenec, když mi zavolala nejmladší dcera Martina. Seděla jsem tehdy ve svém starém a rozlehlém bytě v Kladně, kde jsem bydlela třicet let. Tady jsme s manželem vychovali naše tři děti. Martinu, Zuzanu a Petra. Její hlas zněl ale tentokrát ji
4 minuty čtení
Loni zemřel můj mladší bratr Karel. Doufala jsem, že jeho odchod nás alespoň všechny zase sblíží. Jak jsem se zmýlila. Karel byl vždy svobodomyslný, proto se nikdy neoženil, neměl děti. Bydlel v chalupě na venkově, kterou po dohodě se mnou a rodiči zdědil on, protože se o ni mohl starat, zatímco já bych na to neměla peníze. Kdykoliv jsem za ním jezdila a trávila tam každou volnou chvíli. Vyn
5 minut čtení
Žila jsem jen pro své děti, Magdu a Petra. Chtěla jsem, aby měli v životě vše, co potřebovali. Myslela jsem, že jsem jim vštípila správné hodnoty. Jak jsem se pletla! Vždy byli nerozluční až do chvíle, kdy se na mých narozeninách do krve pohádali. Od mé oslavy spolu nepromluvili, a co víc, dělají si naschvály! Vždycky jsem odsuzovala kamarádky, hádající se s tchyní, nebo dokonce s rodiči. Považ
3 minuty čtení
Vždycky jsem si myslela, že když jste laskaví, vstřícní a držíte při rodině, vrátí se vám to. Právě lidé, kterým jsem důvěřovala nejvíc, mě zranili. Byla jsem prostřední ze tří dětí. Měla jsem staršího bratra Karla a mladší sestru Hanu. Společně jsme zažili mnoho, hezké i náročné chvíle, zvlášť když nás opustili rodiče. Po jejich smrti jsem to byla já, kdo se začal starat o dům, o všechno, co p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
epochalnisvet.cz
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
Projektily z kulometu tříští prezidentovu limuzínu. Muž skrytý uvnitř ale jako zázrakem vyvázne nezraněn. Ani tento ze 30 atentátů není úspěšný a Francie o svého hrdinu nepřijde.   Mladík z přísně věřící rodiny Charles de Gaulle (1890–1970), absolvent jezuitské koleje, touží po kariéře v armádě. Vojenskou akademii ukončí jako třináctý z 211 kadetů. Ve 24 letech vstupuje do
Dýňový cheesecake
nejsemsama.cz
Dýňový cheesecake
Oblíbený cheesecake (čti: čískejk) má spoustu variant. Zkuste tento s dýňovou náplní. Potřebujete: ✿ 250 g dýňového pyré ✿ 230 g máslových sušenek ✿ 120 g másla ✿ ½ lžičky kardamomu ✿ ¼ lžičky zázvoru ✿ 350 g tvarohu ✿ 100 g cukru ✿ 2 lžíce smetany ✿ 1 vejce 1. Sušenky rozdrťte v robotu nebo v plastovém sáčku válečkem. Máslo rozehřejte, přisypte rozdrcené
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
enigmaplus.cz
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
Historie jednoho z nejzáhadnějších archeologických nálezů v České republice se začala psát ve druhé polovině července roku 1966, kdy byla v oblasti zvané Mrchovláčka ve východní části Čelákovic naleze
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
21stoleti.cz
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
Co by mu tak mohli dokázat? Byl si jistý, že nic. Určitě ne to, že skvrny na jeho oblečení jsou od krve, a ne od mořidla. To ale netušil, že nedlouho předtím, než ho policisté zadrželi, objevil přední
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
iluxus.cz
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
V srdci italské tradice a precizního řemesla vznikají šperky, které mluví jazykem emocí, vášně a nadčasové elegance. Roberto Coin představuje statement klenoty, které jsou víc než jen doplňkem — jsou
Batátová krémová polévka
tisicereceptu.cz
Batátová krémová polévka
Tahle hustá polévka vás dostane směsicí různých chutí, které spolu dokonale souznějí. Potřebujete 700 g batátů 1 petržel 1 mrkev 1 l vývaru 1 lžičku čerstvého tymiánu olivový olej sůl, pep
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
epochanacestach.cz
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
Máte rádi výlety, kde je od každého trochu? Pak určitě zavítejte do Jeseníků. Do místa, kde na vás čeká krásná příroda, lehká turistika i lázeňská pohoda. Přímo ve středu Jeseníků se nachází malebná trasa, která patří mezi ty nejkrásnější v Česku. Řeč je o naučné stezce Bílá Opava. Ta vede podél zurčící horské říčky, přes dřevěné lávky i kolem
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
epochaplus.cz
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
Obě metropole disponují propracovaným systémem vodovodů a kanalizací i splachovacích toalet, tedy prvků, jejichž společným jmenovatelem je voda, která nahrává nejenom fyzické očistě, ale také té duchovní. Uctívali snad kult vody? Chybí tu totiž jakékoli stavby, které odkazují na provozování náboženských či duchovních rituálů. V Mohendžodaru se paradoxně chrámu nejvíce podobá bazén zvaný Velká lázeň.
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
nasehvezdy.cz
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
Během natáčení seriálu Ulice možná začíná být „na place“ pořádně hustá atmosféra! Herečka Tereza Brodská (57) tam hraje jednu z hlavních postav Báru Jordánovou, majitelku chráněné dílny, a v ději jí
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
skutecnepribehy.cz
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
V dešti jsme se tehdy ukryly ve zdech starého stavení. Netušily jsme, že tam číhá děsivá minulost, která na sebe čas od času upozorní. Staré mlýny patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jen hemží. Alespoň podle pověstí. Jedním z takových starých mlýnů, kde mi naskočila husí kůže, jsou ruiny Dolského mlýna v Českém Švýcarsku. Ten výlet
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
historyplus.cz
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
„Velké bílé vězení,“ tak Harry Truman popisuje Bílý dům – budovu, v níž strávil dvě volební období coby prezident Spojených států amerických. Může se zdát, že život v rozsáhlém paláci se stovkami pomocníků nemá daleko k ráji. Truman ovšem není jediný, kdo si na život uvnitř jeho zdí stěžuje. Podobně hovoří i Ronald Reagan nebo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i