Až neznámá paní mi otevřela oči, když vyprávěla o svém kolegovi. Podle ní byl lenoch a povaleč. Netušila jsem, že mluví o mém synovi!
Vše začalo nenápadně, v parku u pískoviště. Byla jsem tam s vnučkou Barunkou. Jako vždy jsem se pohodlně usadila na lavičku a bedlivě pozorovala vnučku. Barunka netrpělivě vyhlížela svého stejně staré kamaráda Matěje, když ji na rameno zaťukal jiný chlapeček.
O trochu menší a o hodně silnější. Byl to pěkný pořízek. Vlasy ohnivě rudé, plný nos pih a ruce jako dvě malé lopaty. Usmíval se od ucha k uchu a mojí Berunce naprosto učaroval. Mohla na něm oči nechat!
Přisedla si ke mně v parku
„Tak koukám, jak si naši mladí padli do oka!“ oslovila mě neznámá paní a přisedla si ke mně. Od pohledu mi byla sympatická. Vnuk se jí velmi podobal, až samozřejmě na ty vlasy.
Byla sice také rezavá, ale díky barvě na vlasy ne tak ohnivě… Rezavý Oliver se mezi tím činil. Rychlostí blesku postavil Barunce hrad z písku a očistil jí kalhoty. Barunka byla v sedmém nebi! Na půl z legrace jsem prohodila:
„Z toho vašeho vnuka bude jednou ženich! Ženské se o něho poperou…“ Paní se rozesmála. Moje pochvala ji potěšila! Potom se dala do vyprávění. Dozvěděla jsem se, kolik má dětí a vnoučat, i kde pracuje. Než jsem se dostala ke slovu, začala mi vyprávět o svém novém kolegovi.
Pomluvila nového kolegu
Pracovala s ním jen dva měsíce, ale stížnosti vydaly za několik let…„Víte, neumyje si po sobě ani hrníček od kafe. Není mu hloupé si nechat posluhovat od staré ženské, jako jsem já…Ale odpustila bych mu to, kdyby nebyl tak líný.
On předstírá, že pracuje na počítači a přitom podřimuje. No vážně, občas chrápe úplně nahlas! Je to při tom docela pohledný chlap. Nechápu, jak někdo jako on může mít ženu a dokonce dceru. No, na tu je moc pyšný, ale ta jeho to s ním asi také nebude mít lehké.
Zrovna včera mi vyprávěl, jak se pohádali. Vyčetla mu prý, že doma vůbec s ničím nepomáhá…“ Chtěla jsem se také zapojit do hovoru. Chystala jsem se jí svěřit, že něco podobného mám doma. Svého manžela!
Mluví o mém muži?
Můj muž za celý život mi nevynesl ani koš s odpadky, natož aby umyl nádobí. Ale zvykla jsem si. Nic jiného mi nezbývalo. Měl spoustu jiných hezkých vlastností. Ta nejlepší byla, že vždycky miloval naše děti. Věnoval se jim a udělal by pro ně všechno na světě!
To mě vždy smířilo s jeho pohodlností. Vlastně mi tak trochu připadalo, jako by ta paní mluvila o někom, koho znám! „Jé ahoj mami, jdu se za vámi podívat!“ ozval se nade mnou známý hlas a já pohlédla do tváře svému synovi.
Šel dřív z práce a vzal to parkem, aby si vyzvednul svoji dceru Barunku. Syn se k mému překvapení obrátil k té paní a pozdravil ji. „Dobrý den, už jsme se dlouho neviděli, co?“ zeptal se jí přátelsky a ona zrudla.
Řeč byla o mém synovi
Paní vedle mě zčervenala jako pivoňka! Pomyslela jsem si, že má asi vysoký tlak či co. Dokonce jsem se jí starostlivě zeptala, zda jí není špatně? Ona ale jen chvíli zhluboka dýchala a špitla:
„Zrovna jsme tady s paní o vás mluvily!“ potom se obrátila na mě a už ve stoje, na odchodu, řekla: „No, to je ten můj kolega…“ Potom popadla za ruku svého vnuka a pospíchala pryč. Zůstala jsem s málem s otevřenou pusou. Tak to můj syn je takový vrták?
No, jablko nepadlo daleko od stromu…Vyčinila jsem mu. Domluvila. Důrazně! Zda to pomohlo, se teprve uvidí…
Jarmila N., (63), Litomyšl