Na naši společnou dovolenou v rakouských horách jen tak nezapomeneme. Při prohlídce starého zámku vstoupila do přítelova těla negativní energie z obrazu!
Měla jsem za sebou už dva rozvody, a tak jsem se už do třetího manželství zrovna dvakrát nehrnula. Ještě teď si moc dobře pamatuji na všechny nepříjemnosti spojené s oběma rozvody. Došla jsem k názoru, že když se dva lidé milují, tak na to žádný papír nepotřebují.
Měli jsme spokojený život
Před pěti lety jsem si našla nového přítele – Josefa, se kterým jsme se po půl roce sestěhovali. Naštěstí měl na oficiální partnerské svazky stejný názor jako já. S Josefem jsme tedy žili jen tak, jak se říká, na hromádce. Nic nám nechybělo. Oba jsme měli dospělé děti z předešlých vztahů a ani po šedesátce nás netrápily žádné zdravotní problémy. Měli jsme se dobře. Ale pak do našeho života, tedy přesněji řečeno do Josefova, zasáhly nadpřirozené síly a tajemné jevy.
Výlet na zámek
Stalo se to před dvěma lety, když jsme byli na dovolené v Rakousku. Oba máme rádi přírodu a turistiku a tato země snoubí obě naše radosti. Navíc jsme mohli jet pohodlně autem. Součástí našich výletů byla i návštěva jednoho zámku. Byl krásný slunečný den, oba jsme s Josefem byli v pohodě. Prohlídka zámku byla úchvatná, oběma se nám moc líbila.
Podivný úkaz
Poté, co jsme vyšli ze zámku, zdržela jsem se u jednoho stánku, zatímco přítel na mě čekal kousek dál. Jak jsem se podívala jeho směrem, spatřila jsem zvláštní úkaz. Slunce, které bylo za Josefem, vrhalo jeho stín. Na tom by samozřejmě nebylo nic zvláštního, jenže vedle tohoto stínu byl ještě nějaký další. Mohla jsem si oči vykoukat, ale neviděla jsem nic, co by ten druhý stín vrhalo. Nebo spíše nikoho, protože se evidentně jednalo o nějakou lidskou postavu.
Stín ho pronásledoval
Jak jsem k příteli přicházela, povšiml si, že se dívám dost zaraženě. Vyptával se, co se děje. Ukázala jsem mu na zem, na ten druhý stín. Josef nechápal. Byl z toho stejně vykolejený jako já. Rozhlíželi jsme se kolem, ale na tu záhadu jsme nepřišli. Vydali jsme se pryč od zámku a tajemný stín po chvíli zmizel. Asi bychom to brali jen jako nějakou kuriozitu, která později poslouží jako zábavná historka, jenže v následujících dnech, týdnech a měsících se ten stín začal kolem mého přítele objevovat stále častěji!
Prohlížel si starý obraz
Poté, kdy se stín vynořil potřetí, to už jsme byli zpátky doma v Olomouci, jsme se začali s přítelem skutečně znepokojovat. Josef se snažil vzpomenout na naši návštěvu zámku. Právě po ní se ten stín objevil poprvé. Vzpomněl si, že tam dlouho stál před jedním starým obrazem, kde byl namalovaný nějaký starý rytíř ve vítězném souboji s jiným mužem. Přítel si vzpomínal, jak ho fascinovala krutost, zobrazená v rytířově obličeji.
Jeho chování se změnilo
Začal mít podezření, že z toho obrazu vyzařovala nějaká divná energie, která nejspíš musela přejít do jeho těla. Choval se dál normálně, ale kdykoliv se objevil ten druhý stín, uzavřel se do sebe a bylo vidět, že se v něm něco odehrává. Nejděsivější chvíle přišly, když se stín začal objevovat i tehdy, když nesvítilo slunce nebo domácí osvětlení. Jednou se kolem přítele motal i v prudkém dešti. Byla jsem tím zneklidněná snad ještě víc, než můj přítel, protože jsem se začala obávat, že se změní a budeme se muset rozejít.
Hledali jsme pomoc
Naštěstí byl Josef připraven to nějak řešit. Jedna naše společná známá nám doporučila, abychom se vydali k nějakému léčiteli nebo esoterikovi. Když už nic jiného, alespoň by nám poradil, co s nežádoucím stínem může přítel udělat. Po dlouhém hledání jsme narazili na člověka, který nás ujistil, že příteli pomůže. Vysvětlil nám, že do Josefa v onom zámku asi skutečně vstoupila nějaká zlá zbytková energie. Požádal nás o důvěru a slíbil, že vše vyřeší. Nechtěl za to ani žádné peníze.
Vymítací rituál
Přítel měl vypít tajemný nápoj z nějakých bylinek, po kterém by upadl do transu a léčitel by pak špatnou energii z jeho duše vyhnal. Vypadalo to riskantně, ale mohla jsem při celém rituálu být přítomná, takže jsme nakonec souhlasili. V zatemnělé místnosti pak Josef po vypití nápoje opravdu částečně ztratil vědomí. Pak začal léčitel s vymítáním. Přítel se roztřásl, tekly mu slzy z očí a prsty křečovitě zatínal do opěradla křesla. Byla jsem v pokušení přikázat léčiteli, ať s tím hned přestane, ale očima mě ujistil, že takhle to má probíhat. Jelikož za svou pomoc nechtěl ani korunu, přikývla jsem, ať pokračuje.
Všechno je zase jako dřív
Celý rituál trval jen několik málo minut. Poté se v místnosti objevil černý dým, vznášející se kolem Josefova těla. Pak se přítel probral. Vypadal klidně. Podíval se na mě a usmál se. Rituál opravdu pomohl, od té doby se už stín neukázal. A navíc se náš vztah s Josefem po tomto šíleném a děsivém zážitku ještě více upevnil.
Olina H. (64), Olomouc
