Od okamžiku, kdy jsem uviděla novou kolegyni mého manžela na vánočním večírku, jsem věděla, že je moje rodina v ohrožení.
Slyšela jsem, že ženy mají na tohle šestý smysl, ale nikdy jsem to nezažila na vlastní kůži. A najednou tu byla. Žena o deset let mladší než já, bezdětná a bylo mi jasné, že se chce dobře vdát.
Můj manžel Marek jí padl do oka, protože měl dobře placené vedoucí místo. Měla jsem zkažený celý večer a doma po návratu se mnou nebyla řeč. Když manžel naléhal, abych se mu svěřila, co mě trápí, řekla jsem mu to. Smál se a přísahal, že něco takového u něho není možné.
Šla si za svým
I když byl manžel hodný a čestný člověk, který miloval své děti, mazanou ženskou nepodceňujte nikdy. Najednou jsem slyšela svou největší lásku, jak mi říká, že je mu to líto, ale zamiloval se a odchází. Nohy se pode mnou podlomily.
Přemýšlela jsem, jak to řeknu dětem, rodině, všem. Když jsem se vybrečela, zvedla jsem telefon a omluvila se v práci.
Útočiště v kostele
Chodila jsem po ulicích a najednou jsem uviděla náš kostel. Zamířila jsem k němu. Posadila jsem se uvnitř a ponořila se do sebe. A najednou jsem v tom svém rozpoložení spatřila proud světla, jak se snáší od stropu ke mně.
Říkala jsem si, jaký to je zvláštní jev. Zírala jsem do světla a najednou slyšela, jak mi někdo říká: „Neplač, běž domů. Řekni dětem, že otec odjel za prací. Do týdne se vrátí.“
Dodal mi sílu
Ten hlas mě uklidnil. Zvedla jsem se a šla domů. Dětem jsem řekla, že tatínek přijede za týden a šla v klidu spát. Stejně klidně jsem přišla druhý den do práce. I tam jsem řekla, že manžel odjel na služební cestu.
„Jen jestli se ta služebka nejmenuje Klára,“ utrousila kolegyně. V našem městě se zkrátka nic neututlá. Kolegyně se kolem mě sesypaly, mých slz se však nedočkaly. Byla jsem vyrovnaná a pevná jako skála. Takovou sílu jsem v sobě netušila.
Jedna z firemních drben hned zjistila, že Klára provozuje černou magii a je členkou temného spolku. Na mého manžela použila mocné woodoo. Má prý známou, která za peníze mého manžela uhranutí zbaví. Řekla jsem, že takovou pomoc nepotřebuji.
Vrátil se s prosíkem
Zavalila jsem se prací, abych zaměstnala myšlenky. Ani na chvíli jsem si nepřipustila, že by se muž nevrátil. Tak nastal pátek večer, přesně týden od jeho odchodu. Když jsem uléhala do postele, říkala jsem si, že je po všem.
Nevrátí se, ale já jsem to nejhorší přečkala. Už se s tím mnohem líp vyrovnám. Když jsem v sobotu dopoledne šla nakoupit, našla jsem v poštovní schránce lístek.
Byl od mého muže, že se unáhlil, ví, jak moc mi ublížil a že mu asi nikdy neodpustím. Jen jsem se pousmála, pohlédla k nebi a poděkovala.
Iva Č. (50), střední Čechy