Domů     Když přichází podzim
Když přichází podzim
7 minut čtení

Někdy přijde šok, který změní celý váš život, naprosto nečekaně. Chystala jsem se právě s rodinou k odjezdu na chatu. V tom se ozvalo zazvonění u dveří. Jakmile jsem otevřela, stála proti mně žena asi mého věku, kolem pětatřiceti.

„Dobrý den, vy jste paní Čermáková?“ zeptala se. „Ano, co si přejete?“ považovala jsem návštěvnici za někoho, kdo obchází byty a něco prodává – pojistky, „výhodné“ zboží a podobně. „Jsem přítelkyně vašeho manžela,“ oznámila mi.

V první chvíli jsem nechápala, co mi tím chce říct: „Jak to myslíte?“ „Chodíme spolu už několik let,“ pokračovala žena. „Dala jsem mu ultimátum, aby náš vztah vyřešil do konce letošního léta.

Zdá se, že to neudělal… takže to musím udělat já.“ Mlčky jsme si jedna druhou přeměřovaly. Já jsem nechtěla věřit tomu, co jsem právě slyšela, ale zdálo se, že ta nezvaná návštěvnice mluví vážně.

S Gabrielem jsme byli spolu už skoro patnáct let. Naše manželství nebylo ideální, avšak ani příliš problémové. Nikdy mě nenapadlo podezřívat Gabriele z nevěry.

A nyní jsem se dozvídala, že k něčemu takovému dochází už delší dobu – a co víc, že tento mimomanželský poměr přímo ohrožuje mě i naše děti. Čtrnáctiletý Pavel i dvanáctiletá Katka si balili věci ve svém pokoji.

Gabriel už byl na chatě, měl nějaké pracovní vyřizování poblíž a využil služební auto. My jsme tam za ním měli přijet naším autem. Do půl hodiny jsem plánovala odjezd, nyní jsem ale byla v šoku a očima visela na ženě, která mi právě přišla rozbít rodinu.

Bylo mi hloupé, že stojíme mezi dveřmi a řešíme tuto situaci – už kvůli sousedům, kteří vše mohli vidět a slyšet. Dovnitř jsem však neznámou ženu rozhodně zvát nechtěla. Rozhodla jsem se proto vyřešit vše velmi zkrátka.

„Jestli je to tak, jak říkáte,“ prohlásila jsem, „promluvím o tom s Gabrielem ještě dnes. Rozhoduje-li se skutečně mezi mnou a dětmi na jedné straně a vámi na druhé, přiměji ho k tomu, aby si jasně a bez výmluv vybral.“

Dívala se na mě pozorně, jako by chtěla zjistit velikost svých šancí. „Dobře, budu ráda, když se vše vyjasní a věci se pohnou dopředu,“ přikývla, rozloučila se a zamířila dolů po schodech. Ještě jednou se na mě ohlédla – cítila jistě můj pohled v zádech. Pak zmizela jako vyjednávač, který právě přinesl oznámení o vyhlášení války.

Pavel a Katka si všimli, že se něco děje. „Co je ti, mami? Jsi nějaká zaražená, stalo se něco?“ vyptával se syn. „Ne, nic, to bude v pořádku, jen se mi trochu zamotala hlava,“ vymlouvala jsem se.

Musela jsem se soustředit na to, abych je v pořádku dovezla na chatu. Co se bude odehrávat tam, na to jsem raději nepomýšlela. V duchu jsem se chytala různých „záchranných“ teorií jako tonoucí stébla. Třeba je to všechno jen žert.

Možná to byla nějaká Gabrielova kamarádka nebo kolegyně, se kterou si tenhle vtip vymyslel. Nebo je to pomsta ženy, která o manžela měla zájem a byla odmítnuta. Dokud mi to Gabriel nepotvrdil, mohla jsem věřit čemukoliv.

Dojeli jsme na chatu a já se v první chvíli nedokázala Gabrielovi podívat do očí v obavách, co tam spatřím. Vynesli jsme věci z auta. Gabriel nám pomohl. Potom se posadil do houpacího křesla u krbu. „Musím s tebou nutně o něčem mluvit,“ řekla jsem mu.

„Co se děje?“ zajímal se. Tvářil se vyčkávavě, jako by tušil, o čem bude řeč. Ve stručnosti jsem mu pověděla o návštěvě, kterou jsem měla před odjezdem. „A teď mi řekni, co si o tom mám myslet,“ vyzvala jsem manžela.

Hleděl před sebe, do očí se mi podívat neodvažoval. „Je to pravda?“ položila jsem přímou otázku. „Řekni ano nebo ne, nechci žádné výmluvy,“ dodala jsem. „Ano, je to pravda,“ pronesl manžel tiše.

„Znamená to, že mezi námi dvěma je konec?“ stěží jsem potlačovala slzy bolesti a ponížení. Gabriel rychle zavrtěl hlavou: „To ne… to určitě ne.“ „Takže se s ní rozejdeš?“ chtěla jsem vědět.

Ta věta zněla naléhavě, ve skutečnosti mi ale na odpovědi příliš nezáleželo. Můj životní partner se právě přiznal k jinému vztahu a to bylo všechno, co jsem v tu chvíli měla v mysli. „Nevím, dej mi nějaký čas na rozmyšlenou.

Mám ji rád, ale tebe a děti mám rád také. Cítím se jako v pasti, není mi jasné, co mám udělat,“ povzdechl si Gabriel. „Do té pasti ses dostal sám,“ podotkla jsem.

Zděšeně jsem si náhle uvědomila, že našemu rozhovoru jsou přítomni Pavel s Magdou. Myslela jsem, že šli před chatu, ale oni se zřejmě pro něco vrátili a nyní stáli v koutě místnosti a zaraženě poslouchali.

No a co, alespoň vidí, jakého mají otce, pomyslela jsem si trpce. Gabriel si rovněž všiml, že v místnosti nejsme sami. Ticho, které se rozhostilo, by se dalo krájet. Ani já, ani děti jsme nechtěli věřit tomu, co jsme právě slyšeli.

„Jestli je tohle všechno pravda, Gabrieli, tak prosím odejdi a už se nevracej. Nepotřebujeme člověka, který nám chce takhle ubližovat,“ řekla jsem po chvíli. „Mám odejít hned?“ zeptal se. Věděla jsem, že když se takhle chová před dětmi, je všechno ztraceno.

„Ano, hned,“ držela jsem se ještě, ale po tvářích už mi stékaly slzy. „Mami, nebreč,“ přistoupil ke mně Pavel, zatímco Katka nabírala do pláče také.

Gabriel beze slova začal házet věci do tašky a potom, aniž by našel odvahu se na kohokoliv z nás podívat, šel ven k autu. Ani se s námi nerozloučí… po tolika letech, zoufala jsem si.

„Maminko, ať se táta vrátí,“ prosila mě Katka, jako bych mohla udělat nějaký zázrak. Řešení přitom bylo pouze v Gabrielově moci. „Já ho nechci, nemůžu a nebudu přemlouvat, holčičko,“ přitiskla jsem dceru k sobě.

Syn, který si prožíval pubertální období vzdoru, vyběhl ven a já slyšela, jak na Gabriele něco křičí. Manžel se s ním jindy hádal, ale nyní jsem nezaslechla jedinou námitku. Ozval se zvuk startujícího a vzdalujícího se auta. Gabriel odjel. Opustil nás.

Pavel přišel dovnitř, celý bledý, rozhněvaný a ve stresu. Zůstali jsme na chatě sami. Syn pořád dokola opakoval: „Proč to táta udělal?“ Dcera dál plakala a já se snažila zůstat silná. Kdybych u sebe neměla děti, popustila bych svému žalu uzdu naplno.

Takhle jsem se Pavla a Magdu snažila spíš uklidňovat. Neměla jsem k tomu však argumenty. Slyšeli všechno a bylo jim jasné, oč se jedná.

Nemělo smysl vracet se zpátky do města. Po tichém, smutném večeru, plném nejistoty z toho, co bude, šly děti spát. Bylo mi jasné, že hned tak neusnou. Ani já jsem nemohla upadnout do milosrdného spánku.

Když se náhle a nečekaně zbortí jistoty, na kterých život dosud stál, není kam utéct. Před půlnocí jsem uslyšela zvuk přijíždějícího auta. Vyšla jsem ven. Byl to Gabriel. Zastavil a chvíli trvalo, než vystoupil. „Jsem hlupák, lásko. Jsem strašný hlupák.

Uvědomil jsem si to. Přijel jsem poprosit o odpuštění, jestli je to ještě možné,“ řekl mi. Neřekla jsem na to ani slovo. Zaslechla jsem, jak se otevřelo okno v horním patře chaty. Některé z dětí – nejspíš obě – viděly, co se děje. Nyní vše záleželo na mně.

Mlčky jsem Gabrielovi pokynula, aby šel dál. Ustlal si na podlaze u krbu. Vrátila jsem se do ložnice. Čekali tam na mě syn a dcera. „Táta s námi zůstane?“ ptala se Katka. „Asi ano, on nám to zítra ráno poví. Teď běž spát, prosím tě,“ pohladila jsem ji.

Zavedla jsem obě děti zpátky do jejich postelí. Neplánovanou a náhlou bitvu o manžela jsem, jak se zdálo, vyhrála. Už kvůli dětem jsem byla schopná uvažovat o odpuštění, i když jsem věděla, že nic už nebude takové jako dřív.

Zavřela jsem okno – venku už bylo chladno. Panoval tam konec léta, stejně jako v mém manželství. Nastal čas připravovat se na podzimní dny…

Zdena (36), západní Čechy

Předchozí článek
Související články
7 minut čtení
Stále se jen vychloubala a povyšovala. Při oslavě šedesátin se nestačila divit. Její lahůdky, na které se všichni tak moc těšili, byly dočista zkažené. Nikdo je nemohl ani polknout! Oslava šedesátin mojí švagrové byla událost, která nenechala nikoho z příbuzenstva chladným. Chlapi, včetně mého manžela, se těšili na pohoštění, které mělo být ještě lepší a honosnější než v předchozích letech.
5 minut čtení
Nebyla to nějaká romantická láska, jen racionální rozhodnutí, tak trochu z nouze. Nakonec jsem ale našla štěstí a klid! Byl to takový nenápadný pán. O trochu starší a vyšší asi o půl metru. Nemohu říct, že by mě něčím zvláštním zaujal. Zprvu mi dokonce přišel spíš jako bratr než adept na budoucího partnera. Stále jen nadávali Přesto mě nějakým zvláštním způsobem přitahoval. Možná pro svůj
4 minuty čtení
Koleno ho trápilo už hodně dlouho a na plánovanou operaci se proto docela těšil. Už se nemohl dočkat, až bude zase fit. Můj muž miluje přírodu. Teď se ale chystá do nemocnice. „Ještě koupit nový župan a hezké pyžamo, abych nedělal ostudu,“ slyšela jsem snad denně, a proto jsem jednou večer s jeho souhlasem objednala všechno na internetu. Chybět nemohl ani parfém a voda po holení. Tak pečlivě se
3 minuty čtení
Vymýšlela si a každému z nás napovídala něco jiného. Měla plán. Rozeštvat celou rodinu a zdědit peníze po naší nemocné mamince. Nebýt mě, málem se jí to povedlo. Byla to taková nenápadná myška. Nikdo si ani nevšiml, co říká, natož aby si všímal, co za našimi zády provádí. Byla taková odjakživa, ale nikdo nad tím neměl chuť ani čas přemýšlet. Vlastně jsem nikdy nepochopila, proč si ji bratr bral
3 minuty čtení
Ani já, ani můj manžel jsme neměli sourozence. Tím spíš jsme toužili po velké rodině, po domě plném dětí. Osud nám ale kladl těžké překážky. Byla jsem jedináček a strádala jsem tím. Měla jsem sice všechno, ale parťáka na hraní ne. Záviděla jsem ostatním dětem, které měly bratříčka nebo sestřičku. A osud tomu chtěl, že jsem si našla takového přítele, který také vyrostl jako jedináček. Proto jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Předpověď kartářky se vyplnila až zpětně
nejsemsama.cz
Předpověď kartářky se vyplnila až zpětně
Až po letech jsem zjistila, že věštba se zakládala na pravdě. Měla jsem tenkrát po maturitě a nechala jsem se jednou kamarádkou zlákat k návštěvě kartářky. Podobným věcem jsem nikdy moc nevěřila a spíš jsem si z nich dělala legraci. Od kartářky jsem se dozvěděla, že mě čeká skvělá budoucnost a že následující zimu potkám svého osudového
Zelená v zimě? Pro některé rostliny nová norma
epochalnisvet.cz
Zelená v zimě? Pro některé rostliny nová norma
Luční rostliny ve střední Evropě začínají měnit své chování díky teplejším zimám posledních let. Vědci z Botanického ústavu AV ČR zjistili, že mnoho vytrvalých druhů zůstává i během zimy zelených a fotosynteticky aktivních. Jejich zimní listy mají navíc unikátní vlastnosti, díky kterým dokážou odolat náhlým mrazům, které ani v mírnějších zimách nejsou výjimkou. V minulosti
Jeseníky: Zimní poezie na dosah ruky
epochanacestach.cz
Jeseníky: Zimní poezie na dosah ruky
Vzpomínáte na doby, kdy byly Vánoce na sněhu běžným jevem, nebo kdy svatý Martin obvykle přijížděl na bílém koni? Něco podobného už dnes na většině míst Česka nezažijete. V Jeseníkách ano. Pokud chcete znovu zažít staré dobré časy, a přitom si užívat komfortu, za který by se nemusela stydět ani vyhlášená alpská střediska, jsou pro
Záhadné světlo bylo nadějí
skutecnepribehy.cz
Záhadné světlo bylo nadějí
Odmala jsem dobrodruh tělem i duší. Před lety se mi ale během jednoho výletu lesem přihodilo něco strašidelného. Není radno vydávat se do lesa, na pochod nebo na cestu sama. Rozhodně se to nedoporučuje z mnoha důvodů. Co kdyby vás přepadla náhlá nevolnost? Ale že by hrozily čarodějné kejkle nebo duchové, to si myslí málokdo. Spíš
Nejděsivější kletby světa: Černá magie v Shakespearově Macbethu
enigmaplus.cz
Nejděsivější kletby světa: Černá magie v Shakespearově Macbethu
Macbeth, jedna z nejslavnějších divadelních her věhlasného britského dramatika Williama Shakespeara (1564–1616), je známá po celém světě. Příběh o skotském králi Macbethovi a jeho cílevědomé manželce
Italská inspirace v Texasu
rezidenceonline.cz
Italská inspirace v Texasu
Kamenné rezidence obklopené prastarými olivovníky a nekonečnými vinicemi se staly inspirací pro vilu, kterou si manželé z texaského Austinu zvolili za svůj domov. Jejich přáním bylo postavit dům, kde by hlavní obytné prostory zůstaly na jedné výškové úrovni. Rezidence je plná samostatných zákoutí a míst určených pro odpočinek a zábavu, umístěných přesně podle přání majitelů
Tajuplný chrám Meenakshi Amman: Klenot jižní Indie
epochaplus.cz
Tajuplný chrám Meenakshi Amman: Klenot jižní Indie
V centru starobylého města Madurai se nachází jeden z nejvýznamnějších chrámových komplexů v Indii – chrám Meenakshi Amman. Tento impozantní chrám, zasvěcený bohyni Meenakshi (inkarnaci bohyně Parvati), je jednou z mála náboženských památek v Indii zasvěcených ženskému božstvu. Spojení a láska Meenakshi, známá pro své krásné, rybí oči, představuje lásku a plodnost. Jejím milencem je
Odpustila Gránskému nevěru?
nasehvezdy.cz
Odpustila Gránskému nevěru?
Pohledný herec David Gránský (32) umí ženám dokonale zamotat hlavu. V minulosti se mnohokrát spekulovalo, že se do něj zamilovaly herecké kolegyně. Během natáčení seriálu ZOO to měla být nejprve mlad
Napoleona III. děsil pekelný bastard
historyplus.cz
Napoleona III. děsil pekelný bastard
„Jaký nesmysl zas po mně bude chtít,“ povzdechne si císař Napoleon III. Právě mu oznámili, že jeho bratranec, hrabě Léon, žádá o přijetí. Tento nemanželský syn slavného Bonaparta nezná míru a nemá zábrany. Žil ve stínu svých dvou nevlastních bratrů, a přitom tolik toužil po slávě. Charles Léon (1806–1881) byl prvním synem Napoleona Bonaparta (1769–1821),
Kapr ve smetanové omáčce s koprem
tisicereceptu.cz
Kapr ve smetanové omáčce s koprem
Kapr nemusí být jen smažený s bramborovým salátem. Opečený na másle a s lahodnou smetanovou omáčkou chutná také výtečně. Potřebujete ½ kapra 2 lžíce másla 250 ml zeleninového vývaru 200 g zak
Motýli, ryby či myš, která plave. V Peru byly objeveny desítky dosud neznámých druhů
21stoleti.cz
Motýli, ryby či myš, která plave. V Peru byly objeveny desítky dosud neznámých druhů
Osmatřicetidenní vědecká expedice, která vyrazila do odlehlých částí Peru hledat neznámé živočisné druhy, přinesla své výsledky. Badatelé během ní objevili celkem 27 nových druhů, včetně čtyř savců, o
Japonská whisky z úpatí posvátné hory Fudži
iluxus.cz
Japonská whisky z úpatí posvátné hory Fudži
Japonská whisky Fuji představuje dokonalé propojení tradice, přírody a mistrovského umění. Vyráběna v palírně Fuji-Gotemba, nacházející se na úpatí legendární hory Fudži, tato whisky odráží jedinečný