Domů     Co jsem řekla na prvním rande
Co jsem řekla na prvním rande

Celý jeden rok jsem strávila mimo Českou republiku, aniž bych se podívala domů. Pracovala jsem v Anglii jako au-pair. Po návratu jsem proti byla překvapená všemi změnami, které se během roku udály ohledně vztahů. Několik rozvodů, několik svateb… a všechno lidé, co jsem je dobře znala.

Jediná jistota zůstala právě pro mě: Jirka, kluk, se kterým jsem před svým odjezdem do Anglie chodila. Dohodli jsme se, že si jen občas napíšeme nebo zavoláme ale jinak náš vztah „dočasně pozastavíme“ a uvidíme, zda v něm pak budeme chtít pokračovat.

Nyní se tedy Jirka ke mně hlásil a jeho úmysly byly jasné – zase se mnou chodit. Já jsem mu byla celou tu dobu v zahraničí věrná. O klucích jsem si nikdy nedělala žádné velké iluze a raději jsem nechtěla slyšet, co během mé nepřítomnosti Jirka „vyváděl“.

Protože jsem si s ním docela dobře rozuměla a byli jsme na sebe dva roky zvyklí, souhlasila jsem s tím, že to zase zkusíme. Po několika dnech jsem zjišťovala, že Jirka za ten roku poněkud „zdivočel“.

Choval se a mluvil hruběji než předtím, dokonce se prý popral kvůli nějaké hlouposti – myslím, že to bylo kvůli fotbalu. Budu tě muset, příteli, zase trochu kultivovat, jestli se mnou chceš být, pomyslela jsem si.

Do určité míry mi vyhovovalo, že se nám podařilo po roce obnovit citový vztah, ale uvědomovala jsem si, že i mě ten pobyt v Anglii změnil. Začala jsem pochybovat, jestli se ke mně Jirka vůbec hodí.

Čím dál víc mi totiž připadal jako obyčejný venkovský „balík“, který nevystrčí nikdy nos za humna a jasně jsem viděla, jaké by bylo případné manželství s ním:

já doma jako hospodyňka, co mu vyvařuje a stará se o děti, on věčně někde v hospodě nebo v garáži kolem auta. A tak jsem dospěla k závěru, že pokud se objeví někdo jiný, ze vztahu s Jirkou nějak postupně vycouvám.

Po svém příjezdu jsem navštívila snad všechny kamarádky a kamarády ve vesnici a povídala si s nimi, jaké to bylo v Anglii. U bývalé spolužačky Jany jsem se setkala s jejím bratrem Radimem. Znala jsem ho už z dřívějška od vidění.

Byl o dva roky starší, vlastně chodil kdysi do stejné třídy jako Jirka. Působil na mě vždy dojmem „mouchy, snězte si mě“. Já, jako poměrně živá a temperamentní dívka, jsem se podobným typům kluků vyhýbala – a oni se mě báli.

Vzpomněla jsem si, že mi dřív dával Radim najevo, jak se mu líbím. Jenže zůstalo u zamilovaných pohledů na jeho straně, vyznat mi lásku, to se neodvážil. Ani nyní to nevypadalo na nějakou změnu.

Když se naše oči po dlouhé době zase střetly, jasně jsem v nich četla zájem. Bylo mi však jasné, že svůj stín Radim nepřekročí. Jen mě pozdravil, usmál se a zase zmizel. Nenápadně jsem na něho stočila řeč.

Jana mi víceméně potvrdila dojem, jaký na mě Radim dělal. „Až ten si jednou najde nějakou holku, tak uspořádám rodinnou oslavu,“ prohlásila. Neznělo to pohrdavě, spíš se jednalo o smutné povzdechnutí. „Vždyť je to hodný kluk a určitě inteligentní.

Co já pamatuji, říkalo se o něm, že má samé jedničky,“ vzpomínala jsem. „Tak proč má s dívkami takové problémy?“ „Občas ho provokuji a snažím se ho do nějakého vztahu nasměrovat,“ přiznala Jana. „Jenže on se z toho pokaždé nějak vykroutí. Prý čeká na tu pravou.“

Po cestě od Jany jsem mi v hlavě pomalu uzrával plán. Potřebuji změnu, k tomu poznání už jsem dospěla. Jirky mám víc než dost. Od příštího měsíce budu pracovat v mateřské školce, tam se mi asi moc příležitostí k seznámení nenaskytne.

A tady je volně k mání kluk, který je sám, kterému se líbím a kterého bych si mohla vychovat k obrazu svému. Rozhodla jsem se, že Radima zkrátka a jednoduše „sbalím“. Možná to nevyjde, ale já jsem se prohry nikdy nebála.

A práce v Anglii mě naučila být k sobě dost tvrdá. Takže vzhůru do milostných pokusů. Měla jsem to ulehčené tím, že s Naďou jsem celkem dost kamarádila, takže nebude nápadné, když ji budu navštěvovat ještě víc.

Vytanulo mi na mysli, jak mě žádala, abych jí doučovala angličtinu – vida, budu za ní chodit pravidelně. A to by v tom byl čert, aby se nenaskytla příležitost promluvit si o samotě s Radimem. Sám se nikdy na nic nevzmůže, tak ho budu muset popostrčit. Pak už to půjde snadno, v tom jsem si věřila.

Začala jsem docházet za Naďou dvakrát týdně. Daly jsme tomu doučování pevný řád, vždy ve středu večer a v sobotu odpoledne. Radim skoro nikam nechodil, takže jsem ho viděla při každé své návštěvě. Trpělivě jsem čekala, až nám náhoda poskytne soukromí.

Dříve nebo později k tomu dojít muselo. Stalo se to po třech týdnech doučování. Jana musela pro něco zajít k babičce, která bydlela o ulici dál. Požádala mě, ať na ni deset minut počkám. Na chodbě natrefila na Radima a řekla mu:

„Dělej zatím Leoně společnost.“ Dovedla jsem si představit, jak se při tom požadavku tvářil, nicméně přesto vešel ke své sestře do pokoje a tam se posadil proti mně na židli.

Teď anebo nikdy, řekla jsem si v duchu a zahájila tak otevřený rozhovor, jakého by se Radim ani ve snu nenadál. Řekla jsem mu, že se mi líbí a dobře vím i o jeho náklonnosti ke mně. Nezapíral to, nevzpouzel se.

Vzala jsem režii pevně do svých rukou a domluvila si rande. Slíbil, že přijde. Vypadal překvapeně, ale věděla jsem, že slovo dodrží a že jsem první kolo vyhrála. Pak se vrátila Jana a já pokračovala ve zdokonalování její angličtiny.

Jako místo pro rande jsem určila fotbalové hřiště, které se nacházelo na konci vesnice. V pondělí odpoledne tam moc živo nebývalo, maximálně tak nějací malí kluci, kteří trénovali.

Musela jsem na Radima čekat, ale bylo to proto, že jsem byla netrpělivá a dorazila ke hřišti o deset minut dřív. Radim přišel přesně. Čekala jsem, že se budu dívat do tváře nesmělého kluka, který neví, kam s očima a co povídat.

Dočkala jsem se ovšem příjemné změny. Jako bych svojí aktivitou probudila v Radimovi něco, co v něm dávno dřímalo a doposud nemělo příležitost se projevit. Místo toho, aby rozpačitě mlčel, skoro se mu pusa nezastavila.

Přiznal, že se mu dávno líbím a že neměl odvahu mě oslovit. Také se mě zeptal na můj vztah s Jirkou. Sdělila jsem mu, že pro mě už je konec, ale Jirka to ještě neví. Radim chtěl znát můj názor na to, zda se k sobě hodíme.

„Protiklady se přitahují, ne?“ zasmála jsem se. „A určitě máme spoustu věcí společných,“ dodala jsem, „jenom je musíme zkoušet hledat.“ Vydali jsme se na procházku za vesnici. Radim se neostýchal vzít mě za ruku, čemuž jsem se pochopitelně nebránila.

Došli jsme k mysliveckému posedu a Radim navrhl, abychom vylezli nahoru. Z rande, o kterém jsem si myslela, že se bude skládat hlavně z mé iniciativy, se stávaly krásné chvíle rozpustilé dvojice.

Hráli jsme v lese na schovávanou, vymýšleli si různé slovní hříčky…Vůbec jsem netušila, že se v tom tichém klukovi skrývá tak nádherně hravý človíček.

Asi to tak bývá, že když je člověk šťastný a zamilovaný, otevře své tajné komnaty a nechá z nich vyzařovat všechno zlato, co v sobě má. Po cestě zpátky do vesnice jsem nastavila tvář k polibku – tak, aby to Radimovi bylo jasné.

Dal mi nesmělou pusu a myslel si, že mi to bude stačit. „Jeden polibek je málo,“ vyzvala jsem ho s úsměvem. Stáli jsme pak zpátky u fotbalového hřiště v těsném objetí a líbali jsme se snad deset minut. Bylo zkrátka rozhodnuto:

ne Jirka, ale Radim je tím, s kým chci trávit další dny a týdny… a pak se uvidí. Zbývalo to nějak oznámit mému stávajícímu příteli.

Dlouho jsem se k tomu nemohla odhodlat a nakonec mu to donesli lidé sami. „Prý tě viděli s Radimem, jak se vedete za ruce. Řekni mi, že je to nesmysl a pomluva,“ tvářil se Jirka rozzuřeně. „Není to ani nesmysl ani pomluva,“ odvětila jsem. „Je to pravda.

Víš, moc jsi se změnil za ten rok, co jsme se neviděli… a bohužel k horšímu. Chtěla jsem ti to říct už dávno. Dříve nebo později bychom se stejně rozešli, alespoň za sebe to můžu prohlásit, Jirko.

Mrzí mě, že k tomu došlo tímhle způsobem, ale nedá se už nic dělat.“ Stál přede mnou se zaťatými pěstmi. Viděla jsem na něm, že ho to nemrzí ani tak kvůli nějakým zraněným citům, spíš jako chlapská porážka. „Půjdu a s Radimem si to vyřídím,“ prohlásil.

Otočil se a já viděla, že to myslí vážně. Utíkala jsem za ním a snažila se ho zastavit, ať neblázní, že tím stejně nic nezachrání ani nevyřeší. „Nechci, aby se mi celá vesnice smála,“ odstrčil mě. „Vadí mi, že ses musela spustit právě s ním.

Co na něm vidíš, na takovém tichošlápkovi?“ „To, co ty nemáš a nikdy mít nebudeš,“ řekla jsem mu. Dopálilo ho to ještě víc a k domku, kde bydleli Radim a Jana, teď přímo běžel. U branky zazvonil a když se ve dveřích objevil Radim, vyzval ho:

„Pojď sem a vysvětli mi, jak to, že jsi mi přebral moji holku!“ Nemohla jsem dělat nic jiného než přihlížet, co se stane. Přála jsem si, aby si Radim Jirky nevšímal, zašel zpátky do domu a nechal ho vychladnout.

On se ale nechtěl v mé p přítomnosti nechat zahanbit a tak se vydal k brance. Otevřel a vzápětí ho bez varování Jirka udeřil. Radim spadl a Jirka na něho skočil. Prali se opravdu natvrdo. Jana, která to všechno viděla z okna, se objevila ve dveřích.

V ruce držela kbelík plný vody. Došla ke rvoucím se klukům a polila je. Zapůsobilo to. Oba vstali a dívali se zlostně na sebe. Stoupla jsem si po bok Radimovi a Jana udělala z druhé strany totéž.

Jirka, když to viděl, jen si znechuceně odplivl a dal se na ústup. Ještě přes rameno si neodpustil poznámku: „Stejně jsem ti byl mockrát nevěrný, když jsi byla v Anglii, abys věděla…“ Bylo to však už jen vzteklé přiznání prohry.

S Radimem jsem dodnes a vypadá to, že už natrvalo. Vzali jsme se před rokem a bydlíme u nich v patře. Tak do dvou let bychom chtěli mít dítě. Na prvním rande jsem Radimovi řekla, že jeden polibek mi nestačí.

Prožili jsme ale situaci, kdy jsem se s jedním spokojila – s tím novomanželským ve svatební síni!

Leona (24), východní Čechy

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
28.3.2024
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi ale přineslo štěstí v podobě nového mu
28.3.2024
V dlouholetém manželství jsem nebyla šťastná, ale manželovi jsem byla věrná, i když on byl přesvědčený o opaku. Lidé jsou různí, hodní, dobrotiví, ale také zákeřní a zlomyslní. A někteří také rádi druhým ubližují vymyšlenými zprávami. Někdy se ale stane, že pomluvy mají nakonec úplně opačný účinek. Já jsem se před několika lety stala terčem takových pomluv. Naštěstí to ale nakonec vyústilo v do
25.3.2024
Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou. Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava. Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho r
24.3.2024
Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: „Kamaráde, my jsme tomu ale dali na frak, oba.“ V té době si lidé v naší ulici dom
20.3.2024
Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští