Domů     Co jsem řekla na prvním rande
Co jsem řekla na prvním rande
9 minut čtení

Celý jeden rok jsem strávila mimo Českou republiku, aniž bych se podívala domů. Pracovala jsem v Anglii jako au-pair. Po návratu jsem proti byla překvapená všemi změnami, které se během roku udály ohledně vztahů. Několik rozvodů, několik svateb… a všechno lidé, co jsem je dobře znala.

Jediná jistota zůstala právě pro mě: Jirka, kluk, se kterým jsem před svým odjezdem do Anglie chodila. Dohodli jsme se, že si jen občas napíšeme nebo zavoláme ale jinak náš vztah „dočasně pozastavíme“ a uvidíme, zda v něm pak budeme chtít pokračovat.

Nyní se tedy Jirka ke mně hlásil a jeho úmysly byly jasné – zase se mnou chodit. Já jsem mu byla celou tu dobu v zahraničí věrná. O klucích jsem si nikdy nedělala žádné velké iluze a raději jsem nechtěla slyšet, co během mé nepřítomnosti Jirka „vyváděl“.

Protože jsem si s ním docela dobře rozuměla a byli jsme na sebe dva roky zvyklí, souhlasila jsem s tím, že to zase zkusíme. Po několika dnech jsem zjišťovala, že Jirka za ten roku poněkud „zdivočel“.

Choval se a mluvil hruběji než předtím, dokonce se prý popral kvůli nějaké hlouposti – myslím, že to bylo kvůli fotbalu. Budu tě muset, příteli, zase trochu kultivovat, jestli se mnou chceš být, pomyslela jsem si.

Do určité míry mi vyhovovalo, že se nám podařilo po roce obnovit citový vztah, ale uvědomovala jsem si, že i mě ten pobyt v Anglii změnil. Začala jsem pochybovat, jestli se ke mně Jirka vůbec hodí.

Čím dál víc mi totiž připadal jako obyčejný venkovský „balík“, který nevystrčí nikdy nos za humna a jasně jsem viděla, jaké by bylo případné manželství s ním:

já doma jako hospodyňka, co mu vyvařuje a stará se o děti, on věčně někde v hospodě nebo v garáži kolem auta. A tak jsem dospěla k závěru, že pokud se objeví někdo jiný, ze vztahu s Jirkou nějak postupně vycouvám.

Po svém příjezdu jsem navštívila snad všechny kamarádky a kamarády ve vesnici a povídala si s nimi, jaké to bylo v Anglii. U bývalé spolužačky Jany jsem se setkala s jejím bratrem Radimem. Znala jsem ho už z dřívějška od vidění.

Byl o dva roky starší, vlastně chodil kdysi do stejné třídy jako Jirka. Působil na mě vždy dojmem „mouchy, snězte si mě“. Já, jako poměrně živá a temperamentní dívka, jsem se podobným typům kluků vyhýbala – a oni se mě báli.

Vzpomněla jsem si, že mi dřív dával Radim najevo, jak se mu líbím. Jenže zůstalo u zamilovaných pohledů na jeho straně, vyznat mi lásku, to se neodvážil. Ani nyní to nevypadalo na nějakou změnu.

Když se naše oči po dlouhé době zase střetly, jasně jsem v nich četla zájem. Bylo mi však jasné, že svůj stín Radim nepřekročí. Jen mě pozdravil, usmál se a zase zmizel. Nenápadně jsem na něho stočila řeč.

Jana mi víceméně potvrdila dojem, jaký na mě Radim dělal. „Až ten si jednou najde nějakou holku, tak uspořádám rodinnou oslavu,“ prohlásila. Neznělo to pohrdavě, spíš se jednalo o smutné povzdechnutí. „Vždyť je to hodný kluk a určitě inteligentní.

Co já pamatuji, říkalo se o něm, že má samé jedničky,“ vzpomínala jsem. „Tak proč má s dívkami takové problémy?“ „Občas ho provokuji a snažím se ho do nějakého vztahu nasměrovat,“ přiznala Jana. „Jenže on se z toho pokaždé nějak vykroutí. Prý čeká na tu pravou.“

Po cestě od Jany jsem mi v hlavě pomalu uzrával plán. Potřebuji změnu, k tomu poznání už jsem dospěla. Jirky mám víc než dost. Od příštího měsíce budu pracovat v mateřské školce, tam se mi asi moc příležitostí k seznámení nenaskytne.

A tady je volně k mání kluk, který je sám, kterému se líbím a kterého bych si mohla vychovat k obrazu svému. Rozhodla jsem se, že Radima zkrátka a jednoduše „sbalím“. Možná to nevyjde, ale já jsem se prohry nikdy nebála.

A práce v Anglii mě naučila být k sobě dost tvrdá. Takže vzhůru do milostných pokusů. Měla jsem to ulehčené tím, že s Naďou jsem celkem dost kamarádila, takže nebude nápadné, když ji budu navštěvovat ještě víc.

Vytanulo mi na mysli, jak mě žádala, abych jí doučovala angličtinu – vida, budu za ní chodit pravidelně. A to by v tom byl čert, aby se nenaskytla příležitost promluvit si o samotě s Radimem. Sám se nikdy na nic nevzmůže, tak ho budu muset popostrčit. Pak už to půjde snadno, v tom jsem si věřila.

Začala jsem docházet za Naďou dvakrát týdně. Daly jsme tomu doučování pevný řád, vždy ve středu večer a v sobotu odpoledne. Radim skoro nikam nechodil, takže jsem ho viděla při každé své návštěvě. Trpělivě jsem čekala, až nám náhoda poskytne soukromí.

Dříve nebo později k tomu dojít muselo. Stalo se to po třech týdnech doučování. Jana musela pro něco zajít k babičce, která bydlela o ulici dál. Požádala mě, ať na ni deset minut počkám. Na chodbě natrefila na Radima a řekla mu:

„Dělej zatím Leoně společnost.“ Dovedla jsem si představit, jak se při tom požadavku tvářil, nicméně přesto vešel ke své sestře do pokoje a tam se posadil proti mně na židli.

Teď anebo nikdy, řekla jsem si v duchu a zahájila tak otevřený rozhovor, jakého by se Radim ani ve snu nenadál. Řekla jsem mu, že se mi líbí a dobře vím i o jeho náklonnosti ke mně. Nezapíral to, nevzpouzel se.

Vzala jsem režii pevně do svých rukou a domluvila si rande. Slíbil, že přijde. Vypadal překvapeně, ale věděla jsem, že slovo dodrží a že jsem první kolo vyhrála. Pak se vrátila Jana a já pokračovala ve zdokonalování její angličtiny.

Jako místo pro rande jsem určila fotbalové hřiště, které se nacházelo na konci vesnice. V pondělí odpoledne tam moc živo nebývalo, maximálně tak nějací malí kluci, kteří trénovali.

Musela jsem na Radima čekat, ale bylo to proto, že jsem byla netrpělivá a dorazila ke hřišti o deset minut dřív. Radim přišel přesně. Čekala jsem, že se budu dívat do tváře nesmělého kluka, který neví, kam s očima a co povídat.

Dočkala jsem se ovšem příjemné změny. Jako bych svojí aktivitou probudila v Radimovi něco, co v něm dávno dřímalo a doposud nemělo příležitost se projevit. Místo toho, aby rozpačitě mlčel, skoro se mu pusa nezastavila.

Přiznal, že se mu dávno líbím a že neměl odvahu mě oslovit. Také se mě zeptal na můj vztah s Jirkou. Sdělila jsem mu, že pro mě už je konec, ale Jirka to ještě neví. Radim chtěl znát můj názor na to, zda se k sobě hodíme.

„Protiklady se přitahují, ne?“ zasmála jsem se. „A určitě máme spoustu věcí společných,“ dodala jsem, „jenom je musíme zkoušet hledat.“ Vydali jsme se na procházku za vesnici. Radim se neostýchal vzít mě za ruku, čemuž jsem se pochopitelně nebránila.

Došli jsme k mysliveckému posedu a Radim navrhl, abychom vylezli nahoru. Z rande, o kterém jsem si myslela, že se bude skládat hlavně z mé iniciativy, se stávaly krásné chvíle rozpustilé dvojice.

Hráli jsme v lese na schovávanou, vymýšleli si různé slovní hříčky…Vůbec jsem netušila, že se v tom tichém klukovi skrývá tak nádherně hravý človíček.

Asi to tak bývá, že když je člověk šťastný a zamilovaný, otevře své tajné komnaty a nechá z nich vyzařovat všechno zlato, co v sobě má. Po cestě zpátky do vesnice jsem nastavila tvář k polibku – tak, aby to Radimovi bylo jasné.

Dal mi nesmělou pusu a myslel si, že mi to bude stačit. „Jeden polibek je málo,“ vyzvala jsem ho s úsměvem. Stáli jsme pak zpátky u fotbalového hřiště v těsném objetí a líbali jsme se snad deset minut. Bylo zkrátka rozhodnuto:

ne Jirka, ale Radim je tím, s kým chci trávit další dny a týdny… a pak se uvidí. Zbývalo to nějak oznámit mému stávajícímu příteli.

Dlouho jsem se k tomu nemohla odhodlat a nakonec mu to donesli lidé sami. „Prý tě viděli s Radimem, jak se vedete za ruce. Řekni mi, že je to nesmysl a pomluva,“ tvářil se Jirka rozzuřeně. „Není to ani nesmysl ani pomluva,“ odvětila jsem. „Je to pravda.

Víš, moc jsi se změnil za ten rok, co jsme se neviděli… a bohužel k horšímu. Chtěla jsem ti to říct už dávno. Dříve nebo později bychom se stejně rozešli, alespoň za sebe to můžu prohlásit, Jirko.

Mrzí mě, že k tomu došlo tímhle způsobem, ale nedá se už nic dělat.“ Stál přede mnou se zaťatými pěstmi. Viděla jsem na něm, že ho to nemrzí ani tak kvůli nějakým zraněným citům, spíš jako chlapská porážka. „Půjdu a s Radimem si to vyřídím,“ prohlásil.

Otočil se a já viděla, že to myslí vážně. Utíkala jsem za ním a snažila se ho zastavit, ať neblázní, že tím stejně nic nezachrání ani nevyřeší. „Nechci, aby se mi celá vesnice smála,“ odstrčil mě. „Vadí mi, že ses musela spustit právě s ním.

Co na něm vidíš, na takovém tichošlápkovi?“ „To, co ty nemáš a nikdy mít nebudeš,“ řekla jsem mu. Dopálilo ho to ještě víc a k domku, kde bydleli Radim a Jana, teď přímo běžel. U branky zazvonil a když se ve dveřích objevil Radim, vyzval ho:

„Pojď sem a vysvětli mi, jak to, že jsi mi přebral moji holku!“ Nemohla jsem dělat nic jiného než přihlížet, co se stane. Přála jsem si, aby si Radim Jirky nevšímal, zašel zpátky do domu a nechal ho vychladnout.

On se ale nechtěl v mé p přítomnosti nechat zahanbit a tak se vydal k brance. Otevřel a vzápětí ho bez varování Jirka udeřil. Radim spadl a Jirka na něho skočil. Prali se opravdu natvrdo. Jana, která to všechno viděla z okna, se objevila ve dveřích.

V ruce držela kbelík plný vody. Došla ke rvoucím se klukům a polila je. Zapůsobilo to. Oba vstali a dívali se zlostně na sebe. Stoupla jsem si po bok Radimovi a Jana udělala z druhé strany totéž.

Jirka, když to viděl, jen si znechuceně odplivl a dal se na ústup. Ještě přes rameno si neodpustil poznámku: „Stejně jsem ti byl mockrát nevěrný, když jsi byla v Anglii, abys věděla…“ Bylo to však už jen vzteklé přiznání prohry.

S Radimem jsem dodnes a vypadá to, že už natrvalo. Vzali jsme se před rokem a bydlíme u nich v patře. Tak do dvou let bychom chtěli mít dítě. Na prvním rande jsem Radimovi řekla, že jeden polibek mi nestačí.

Prožili jsme ale situaci, kdy jsem se s jedním spokojila – s tím novomanželským ve svatební síni!

Leona (24), východní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nadýchaná roláda
tisicereceptu.cz
Nadýchaná roláda
Suroviny 100g hladké mouky 3 lžíce kukuřičného škrobu 1 lžička kypřicího prášku 3 vejce 100 g krupicového cukru máslo na vymazání Na náplň 125 ml smetany ke šlehání 30 g moučkového cukr
Koláč s třešněmi a zmrzlinou
nejsemsama.cz
Koláč s třešněmi a zmrzlinou
Klasický štrúdl může mít mnoho podob. Lze ho připravit i jako koláč s náplní ze sladkých třešní (i višně se uplatní) a doplnit vanilkovou zmrzlinou. Potřebujete: ✿ 2 balení rozváleného listového těsta ✿ 100 g másla ✿ 2 hrsti strouhanky nebo rozdrobených piškotů ✿ 1 kg třešní ✿ 150 g cukru krupice ✿ moučkový cukr 1. Máslo rozehřejte v kastrůlku, trochu si
Alergie: Když si imunita plete kamaráda s nepřítelem
epochaplus.cz
Alergie: Když si imunita plete kamaráda s nepřítelem
Kýchání, rýma, svědění očí a vyrážka. Znáte to? Nejste sami. V Česku trápí alergie každého třetího člověka. A letošní pylová sezóna je obzvláště zákeřná. Alergologové varují před prolínáním jarních stromů a travin, což přispívá k vyššímu počtu alergických projevů. Proč se náš imunitní systém tak „plete“ a jaké jsou moderní přístupy ke zmírnění těchto nepříjemných
Tropický ráj ve stínu palem
rezidenceonline.cz
Tropický ráj ve stínu palem
Pouhých pár kroků od pobřežní pláže lemující zátoku Lorient na ostrově Svatý Bartoloměj najdete jednu z nejkrásnějších zdejších nemovitostí. Luxusní Villa Palm Beach je snovým místem klidu a odpočinku. Uhrane hned na první pohled svou elegancí podtrženou rozdělením obytného interiéru na pětici samostatných pavilonů. V tom hlavním je kromě největší ložnice situované do zadních partií
Zdravotní poradna: Očkování proti klíšťové encefalitidě
21stoleti.cz
Zdravotní poradna: Očkování proti klíšťové encefalitidě
Pobyt v přírodě patří k nejhezčím zážitkům léta – ovšem i v českých lesích číhá neviditelné nebezpečí. Virus klíšťové encefalitidy může napadnout nervovou soustavu a způsobit vážné komplikace. [c
4 slavní karikaturisté: Mocní na jejich hlavy vypisovali odměny
historyplus.cz
4 slavní karikaturisté: Mocní na jejich hlavy vypisovali odměny
„Bude to prcek! Malá nedomrlá kreatura! Zákeřný vztekloun! Zosobnění podlosti!“ má jasno Angličan James Gillray, jak bude na jeho karikaturách vypadat Napoleon Bonaparte. Stvoří postavu Malého Boneyho, který se krčí strachy před mohutným Johnem Bullem, symbolem mocné Británie!   Kritizují krále či diktátory. Zesměšňují politiky. Upozorňují na nešvary své doby… První „karikatury“ se objevují již
Bermudský trojúhelník: Brána do neznáma, nebo past oceánu?
enigmaplus.cz
Bermudský trojúhelník: Brána do neznáma, nebo past oceánu?
Desítky zmizelých lodí a letadel, podivné světelné úkazy a nevysvětlitelné časové anomálie. Bermudský trojúhelník, tajemná oblast v severním Atlantiku, je už po staletí zdrojem fascinace a hrůzy. Je t
Jak se správně rozhodnout?
skutecnepribehy.cz
Jak se správně rozhodnout?
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší,
Emirates slaví 15 let přímého spojení mezi Dubají a Prahou
iluxus.cz
Emirates slaví 15 let přímého spojení mezi Dubají a Prahou
Emirates, největší mezinárodní letecká společnost na světě, slaví 15 let od zahájení provozu v České republice. Od prvního letu mezi Dubají a Prahou 1. července 2010 přepravila na této trase přes 3 mi
Pawlowská hubne z vyčerpání? Lásce má být konec!
nasehvezdy.cz
Pawlowská hubne z vyčerpání? Lásce má být konec!
Známá spisovatelka a herečka Halina Pawlowská (70) se před pár dny na veřejnosti objevila ve zcela nové formě. Výrazně zhubla, prokoukla a mohla by být plná života, jenže nikomu z přítomných neunikl
Slavná sídla hlav států: Kde se tvoří dějiny?
epochalnisvet.cz
Slavná sídla hlav států: Kde se tvoří dějiny?
Nejzásadnější rozhodnutí se odehrávají za zdmi paláců, v nichž sídlí nejmocnější muži světa. Jaká je historie budov, kde přebývají prezidenti či předsedové vlád? Byly vůbec postaveny pro ně? A kdy se tam vlastně nastěhovali?   Místo pro sídlo hlavy státu si vybral už George Washington (1732–1799), první americký prezident, a zúčastnil se také 13. října 1792
Gosau: Rakouská oáza klidu mezi horami a jezery
epochanacestach.cz
Gosau: Rakouská oáza klidu mezi horami a jezery
V rakouské Solné komoře, sevřené horskými hřebeny Dachsteinu a vonícími alpskými lesy, se rozkládá malebná vesnička Gosau. Toto místo působí, jako by vystoupilo z jiné doby – krajina nedotčená spěchem, kde čas plyne klidněji a každý pohled nabízí scenérii hodnou pohlednice. Gosau láká cestovatele, kteří touží po tichu, autenticitě a zážitku, který se zapíše hluboko