Domů     Chce vás tchyně úplně zničit? Nedejte se!
Chce vás tchyně úplně zničit? Nedejte se!
7 minut čtení

Manželova matka na naši svatbu nepřišla, ale brzy po ní nás bohužel začala navštěvovat téměř denně.

Chodili jsme spolu už docela dlouhou dobu, ale domů za maminkou mě nikdy nevzal. Věděl proč. Byl vymodlené dítě, narodil se, když bylo tchyni sedmatřicet a byla pevně přesvědčená, že mateřství jí osud odepřel.

Narychlo se vdala, na svět přišel Michálek, tak mu říká. Tchán utekl po necelém roce pekelného soužití k jiné ženě, se kterou založil spokojenou rodinu, protože s tchyní nic takového nebylo možné. Ta veškerou energii, lásku a ambice vložila do nebohého miminka.

Nejenže se už nevdala, ale Michal si nevzpomíná, že by se někdy po jejím boku objevil nějaký muž. Existoval pro ni jen syn, bohužel. Zázrak, že to po psychické stránce zvládl.

Když jsme spolu nejdřív randili jen tak nezávazně, pochopila jsem z jeho narážek, že vyrůstal pouze s maminkou a že ona na něm dost visí. Nevarovalo mě to. Byla jsem mladá, plná nesmyslných iluzí, láska mi nasadila růžové brýle. Zato doma mě varovali.

Já jen mávala rukou. Měla jsem už tehdy svou vlastní garsonku, a tak jsem si říkala: No a co? Bydlet s ní nebudeme, to ostatní přežiju. Ano, tak naivní jsem byla.

Peklo na návštěvě

Pak mě jednoho dne Michal přivedl do útulného bytu uklizeného tak, že jsem si v duchu vyčítala, že takhle uklizeno jsem neměla nikdy v životě, a představil mi elegantní dámu středního věku.

Usmívala se jako sluníčko a říkala mi Marcelinko, což mě uvádělo v úžas. Znělo to neupřímně. Květiny, které jsem jí přinesla, nedbale pohodila na stolek v předsíni, zvadly by tam, kdyby je Michal nedal do vázy. Už tohle o něčem svědčilo.

Servírovala kachnu s knedlíkem a zelím, kuchařka byla znamenitá. U oběda mluvila jen ona, především o tom, že Michal má rád snídani na vidličku, oběd o třech chodech a teplou večeři.

Když přešla k tomu, jak prát košile, aby byl chlapec jako ze škatulky, Michal ji rozpačitě přerušil a řekl, že se budeme brát.

Protože moji rodiče už to věděli a pomáhali nám, jak mohli, táta nechal tisknout oznámení a máma sháněla recept na ty nejlepší svatební koláčky, reakce této paní mě šokovala: Dostala totiž něco jako hysterický záchvat. V životě jsem nic takového neviděla.

Divoce běhala kolem stolu, křičela – nejdřív neartikulovaně, takže tomu nebylo rozumět – a rozbila svůj talíř se zbytky bábovky. Mimochodem vynikající.

Ale abych pravdu řekla, kdyby podávala laciný makovec ze supermarketu a chovala se normálně, bylo by to pro všechny lepší. Růžové brýle mi spadly z očí a roztříštily se rovněž. Tahle scéna byla nezapomenutelná.

A každá, i ta nejzamilovanější žena na světě, by si položila otázku: Co je to proboha za rodinu?

Zamilovaná

Byla jsem do Michala k zbláznění zamilovaná. Znali jsme se už rok, ale nezevšedněli jsme si, měla jsem ho ráda čím dál víc. Bylo pro mě nepřijatelné vzdát se velké lásky jen kvůli tomu, že má maminku ježibabu.

Ta se po chvíli uklidnila a pokusila se vysvětlit, že jí úlek, že ztratí Michala, na okamžik zatemnil rozum. Nebyla sama, kdo se lekl. Já jsem se třásla a Michal byl bílý jako křída.

Tchyně už dokázala souvisle mluvit, a tak se rozhovořila o tom, že svatba stojí peníze a je k ničemu. Snažila se nám ji vymluvit. Michal jí neuměl odporovat. Řekla jsem, že svatba je hotová věc.

Ona se chytala za srdce, sípala a prosila Michala, ať jí podá z lékárničky krabičku s pilulkami. Rozená citová vyděračka. Také se ho ptala, co tak hrozného mu udělala. Zač ji tolik trestá?

Starala se o něj od chvíle, co ho porodila, byl pro ni jediný na světě, obětovala se mu, nikdy nepomyslela na to, že by mu přivedla náhradního otce, aby ho neranila. A on? Tohle je jeho vděk? Začala jsem se zvedat, bylo mi jasné, že musíme odejít.

Tchyně reagovala slovy: “To je tedy pěkná návštěva. Sotva sní kachnu a bábovku, hned mizí. Není to nezdvořilé?” Vypotácela jsem se z bytu, Michala jsem táhla za sebou. Venku jsem opět zhluboka dýchala.

I když jsem byla ještě mladá, dobře jsem věděla, že se řítím do propasti. Moji rodiče mi to jen potvrdili. Přesto jsem se vdala, pochopitelně bez tchyně, ta se na svatbu nedostavila. Vzkázala, že je vážně nemocná.

Věříte na zázraky?

Její vymyšlené zdravotní problémy nás pronásledovaly i nadále. A časté návštěvy. Na svatbu sice nepřišla, zato hned několik dní po obřadu už trůnila v našem obývacím pokoji a ostřížím zrakem sledovala vše, co se zde děje. A bohužel také komentovala.

Káva byla příliš slabá, bolestně chyběl kostkový cukr. Drobky na koberci. Skvrnka na zácloně. Rádio hrálo neúměrně hlasitě, což je podle jejího názoru nezdravé, škodí to uším. Oběd byl bez chuti a málo slaný.

Koláč nedopečený a moc sladký, což zase škodí zubům a štíhlé linii. Bylo to pro silné nervy. Jindy přišla s kastrůlkem, aby prý Michal ochutnal pořádné domácí jídlo. Kamarádky tvrdily, že by to nevydržely, že by to nevydržel nikdo.

Michal se mě před tchyní nikdy nezastal, ale když odešla, dokázal mi se sklopenou hlavou říct, že to maminka trošku přehání a že je mu to líto. Byl laskavý, tím spíš se “mamince” nedokázal postavit. Jsem tvrdohlavá. Řekla jsem si, že to zvládnu.

Když mi bylo už hodně úzko, zašla jsem ke kartářce, poprvé v životě. Prozradila mi, že v dohledné době se moje tíživá situace začne pomalu, ale jistě zlepšovat. Mávla jsem nad tím rukou. Asi chce, abych si vyslechla dobrou zprávu, když za to platím.

Byla mimochodem dopst drahá. Ale nebyly to vyhozené peníze. Měla pravdu! Dnes vím, že zázraky se dějí.

Prima babička

Dva roky po svatbě jsem byla už dost unavená. Pamatuji si, že jsme se chystali na chatu, těšila jsem se jak malé dítě, když tchyně zavolala, že ji strašně bolí u srdce. To byla stará písnička.

Chtěla nám překazit plány, připravit nás o jakoukoli radost ze života, dělala to často. Vlastně to dělala neustále. Michal jel pochopitelně za ní, mně se udělalo zle a řekla jsem si, že už zřejmě chátrám i fyzicky.

Napadlo mě, že jsem z toho psychického teroru onemocněla a že tchyně nakonec dosáhne svého: definitivně se mě zbaví. Budu žít v nemocnicích a nejrůznějších ústavech. S prázdným pohledem budu sedávat na lavičkách v parcích a krmit holuby. Baba mě zničila.

Jenomže se ukázalo, že nechátrám ani v nejmenším, ba naopak: čekám dítě. Byla jsem nevýslovně šťastná, dítě jsem si přála jako nic na světě. Ale jak to říct tchyni? Jenže ta se z toho kupodivu oproti očekávání nezhroutila, prohodila jen:

“Hlavně aby to byl kluk.” Pochopila jsem, že se skutečně blýská na lepší časy. Když se narodil malý Michal, tchyně se méně soustředila na srdeční záchvaty, kastrůlky s jídlem a drobky na koberci a více se začala věnovat miminku. Ne že by přestaly poznámky typu:

Nemá to dítě hlad? Proč pije neslazený čaj? Proč má na dupačkách skvrnu? Nepřestaly, ale tchyně si s miminkem hrála a povídala, a tak na deptání mé osoby měla méně času a energie.

Syn je dnes už dospělý, a když se ho zeptáte na babičku, odpoví, že je sice trochu potrhlá a její řeči se občas nedají vydržet, ale jinak docela prima.

Marcela (53), Litoměřice

Další článek
Související články
5 minut čtení
Některé věci člověk udělá proto, že je přesvědčený, že jiné řešení neexistuje. Dnes vím, že jsem měla volit jinak. Bylo mi dvaadvacet, když jsem se rozhodla, že svého syna nechám vychovat někým jiným. Nebyla jsem připravená být matkou. Jeho otec utekl ještě dřív, než se malý narodil, a já neměla peníze, práci ani vlastní bydlení. Rodiče mi tehdy řekli, že dítě nemůžu vychovávat sama. Tvrdili, ž
2 minuty čtení
Rok od roku to bylo horší. Rádi jsme si brali vnoučata na prázdniny, ale to jejich mlčení a koukání do mobilu nás s mužem dohánělo k šílenství. Máme dvě dcery a díky nim čtyři vnoučata, které nadevše milujeme. Pepíkovi je dvanáct, Tondovi deset, Rozárce osm a nejmladšímu Jáchymovi sedm. Vždy jsme rádi, když k nám přijedou všichni najednou, protože si říkáme, že se více vyblbnou a hlavně si k so
3 minuty čtení
Když se Amálka narodila, viděla jsem se v ní. Byla celá já, když jsem byla malá. Trápilo mě ale, že bydlí daleko, že si ke mně nevytvoří blízký vztah. Dlouho jsem si vnučku neužila. Syn s rodinou bydleli příliš daleko, přijížděli za mnou tak třikrát do roka. Zoufala jsem si, protože čas běžel a mně bylo jasné, že si Amálka ke mně nevytvoří vztah jako k milované babičce. Proto jsem se nabízela s
5 minut čtení
Nedělní obědy u nás mají obvykle pevný řád. Sejdeme se celá rodina a máme hovězí vývar, omáčku s knedlíkem. K tomu posloucháme chytré řeči mého milého zeťáka Igora. Igor pracuje v mezinárodní firmě a má neochvějný pocit, že se celý svět, včetně přírody, dá řídit přes tabulky a mobilní aplikace. „Maminko, ta vaše zahrada je čistá ekonomická ztráta,“ spustil a namáčel knedlík do omáčky. „Vezměte
4 minuty čtení
Kdysi jsem se nepohodla se synem a přestali jsme se vídat. Že mám vnuka, jsem věděla, ale znala jsem ho jenom z fotek, ale osobně jsem ho neznala. Je to už dávno, co jsem svého syna naposled objala. Žije v Anglii, založil si tam rodinu a domů nejezdí. Občas jsme si psali a někdy i telefonovali, ale mezi námi kdysi vyrostla zeď, kterou nedokázal překonat ani čas. A já moc dobře věděla, proč to t
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
epochanacestach.cz
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
Na jedné straně bájný Blaník s vojskem spících rytířů, na druhé Říp, z něhož měl praotec Čech poprvé spatřit svou zaslíbenou zemi. Dvě hory opředené českými pověstmi dnes propojují poutní cesty dlouhé dohromady téměř 500 kilometrů. A kdo se po nich vydá s fotoaparátem, může své zážitky proměnit také v soutěžní snímky. Blaník a Říp
Poskoci Zimního krále zničili perlu sv. Víta
historyplus.cz
Poskoci Zimního krále zničili perlu sv. Víta
Marie Habsburská 1. června 1522 pokorně pokleká v katedrále sv. Víta, aby byla korunována českou panovnicí. Zrak jí přitom sklouzne k nádhernému oltáři, jemuž dominuje Panna Marie a který pro pražský svatostánek namaloval německý renesanční mistr Lucas Cranach starší.   Objednavatelem oltáře pro východní chór katedrály měl být sám římský císař Maxmilián I. (1459–1519), dědeček
Monika Absolonová důvěřuje svému osudu
nasehvezdy.cz
Monika Absolonová důvěřuje svému osudu
Zpěvačka Monika Absolonová (49) má za sebou několik velkých lásek, jedno manželství i bolestivé rozchody. V současnosti žije bez partnera a otevřeně přiznává, že ji občas přepadne myšlenka, zda už
Barvičky pro vaše nožky
nejsemsama.cz
Barvičky pro vaše nožky
V sandálech a pantoflích jsou nehty na nohou na očích stejně jako ty na rukou. Jsou naší vizitkou. Jaké jsou nejnovější trendy v lakování nehtů? Základem krásných nehtů na nohou je samozřejmě dokonalá pedikúra. Pak už se můžete vrhnout do lakování a zvolit si styl, který vám nejvíc sedí. Z letošních trendů si vybere kaž­dá žena podle svého vkusu. Mýdlové
Umělé vodní propasti: Kde najdeme nejhlubší evropské bazény?
epochaplus.cz
Umělé vodní propasti: Kde najdeme nejhlubší evropské bazény?
Slovo bazén v nás evokuje relativně bezpečné prostředí, kde je hloubka maximálně několik metrů. I bazény však mají své rekordmany, které je mění bez nadsázky na magické hlubiny. Nejsou určeny pro běžné plavce, ale pro potápěče a freedivery. Kde se v Evropě můžeme potkat s těmito inženýrskými zázraky? Pravda, nejhlubší bazén světa leží mimo evropský kontinent. Nachází se
Klášter Pannonhalma je starý jako samo Maďarsko
epochalnisvet.cz
Klášter Pannonhalma je starý jako samo Maďarsko
Císař Josef II. ke konci 18. století zruší v rakouské monarchii stovky klášterů. Odejít musejí také benediktýni z Pannonhalmského arciopatství. O necelé dvě dekády později se ale do zdejšího kláštera mohou mniši vrátit. Stačilo, aby splnili jednu podmínku…   Pannonhalmský klášter, který stojí na malém pahorku jižně od Györu, je stejně starý jako samotné Maďarsko.
Napodruhé to vyšlo. Německá raketa Spectrum se z Norska dostala až na oběžnou dráhu
21stoleti.cz
Napodruhé to vyšlo. Německá raketa Spectrum se z Norska dostala až na oběžnou dráhu
Při prvním letu vydržela ve vzduchu sotva půl minuty a skončila pádem do moře. Podruhé už německá raketa Spectrum zamířila mnohem výš. Z norského kosmodromu Andøya úspěšně dosáhla oběžné dráhy a vynes
Ohromující sídlo krále pohádek
rezidenceonline.cz
Ohromující sídlo krále pohádek
Nemovitost Los Feliz, postavená společností slavného tvůrce v roce 1932, patří od roku 2011 rusko-kazašskému filmaři Timuru Bekmambetovovi, žijícímu převážně v Izraeli. Ten aktuálně ikonický dům Walta Disneyho v Los Angeles, kde vytvořil například filmy Popelka a Pinocchio, nabízí k pronájmu za 40 000 dolarů měsíčně.   Poté, co pohádkovou vilu za 3,7 milionu dolarů
Najednou se objevil můj syn
skutecnepribehy.cz
Najednou se objevil můj syn
Některé věci člověk udělá proto, že je přesvědčený, že jiné řešení neexistuje. Dnes vím, že jsem měla volit jinak. Bylo mi dvaadvacet, když jsem se rozhodla, že svého syna nechám vychovat někým jiným. Nebyla jsem připravená být matkou. Jeho otec utekl ještě dřív, než se malý narodil, a já neměla peníze, práci ani vlastní bydlení.
Šampaňské, které přesvědčilo  k investicím i Leonarda DiCapria
iluxus.cz
Šampaňské, které přesvědčilo k investicím i Leonarda DiCapria
Co přiměje hollywoodskou hvězdu Leonarda DiCapria investovat do šampaňského domu? V případě Telmontu to není jen obsah sklenky. Značka z Damery nedaleko Épernay spojila více než stoletou vinařskou his
Podivná zkáza lodi Joyita: Její posádka zmizela beze stopy!
enigmaplus.cz
Podivná zkáza lodi Joyita: Její posádka zmizela beze stopy!
Když je řeč o mizení lodí, většině lidí se hned vybaví Bermudský trojúhelník. Jenže plavidla se samozřejmě ztrácejí i na jiných místech, nezřídka třeba v Polynésii – pacifickém subregionu, který zahrn
Jak správně podávat sekt?
tisicereceptu.cz
Jak správně podávat sekt?
Obrovskou výhodou šampaňského i sektu je, že se hodí prakticky ke každému jídlu. Rovněž se stejně podávají, a není v tom žádná věda. 1. Základem pro podávání je správně vychlazená lahev (na 3 až 5