Lidé, kteří nám dali život, mohou zůstat dlouhá léta v anonymitě.
Neměla jsem jednoduché dětství. Vyrůstala jsem sama s mámou u jejích rodičů. Všichni ve vesnici se na ni dívali s posměchem nebo pohrdáním. Svobodné matky tehdy nebyly v kurzu. Na otce jsem se často ptala, ale matka mi nikdy neprozradila jeho jméno. Jednou se mě zřekl a ona si nepřála, abych o něm jakkoliv uvažovala.
Netušila jsem, že se to stane
Nakonec jsem v životě celkem uspěla. Vystudovala jsem i vysokou školu, našla jsem si hodného partnera, měla s ním dvě stejně hodné děti. Trápení kvůli otci jsem brala spíš jen jako nepříjemnou vzpomínku na dětství, ale stejně mi často vrtala hlavou.
Jeho totožnost mi neprozradila matka ani na smrtelné posteli. Byla jsem smířená s tím, že muže, který mi dal život, i když pak o mě neměl žádný zájem, nikdy nepotkám. Život ale přináší různé zápletky a nečekaná překvapení.
Jednoho dne mi zavolala neznámá žena s tím, že by se někdo chtěl se mnou sejít. Nechápala jsem nejprve, o co jde a myslela jsem si, že je to nějaký omyl. Postupně mi ale došlo, že ta žena volá v zastoupení člověka, o kterém jsem celý život marně přemýšlela.
Nebyla to jen jeho vina
Mojí první reakcí bylo odmítnutí. Připadalo mi poněkud ponižující, že někdo svůj zájem o mě projevil až po sedmačtyřiceti letech. Pak jsem si ale řekla, že nemám co ztratit – a zvítězila i zvědavost. Nakonec jsem tedy souhlasila se setkáním.
Srdce mi divoce bušilo, když jsem za několik dnů seděla v restauraci a čekala na příchod člověka, který mi vlastně ublížil. Poznala jsem ho hned, jak vešel. Byl starý, nemocný, unavený životem. Chtěl mě vidět dřív, než umře.
Omlouval se mi a vysvětlil mi, co se tehdy stalo. Moje matka s ním měla vztah, když byl ženatý a měl syna. On mě chtěl navštívit, ale matka tvrdošíjně odmítala a tak to nakonec vzdal. Bylo to zvláštní setkání.
Pro mě přineslo odpovědi a řešení a nejspíš i klid na duši. Myslím, že i pro mého otce. Viděli jsme se jen jednou, půl roku nato mi ona žena – jeho manželka – zavolala, že zemřel.
Iva M. (48), Telč