Nikdy bych nevěřila, co všechno se dokáže andulka naučit. Můj Leny zvládl i těžká slova a krátké věty. A hlavně bylo vidět, že dobře ví, co říká. Moc mi schází.

Mým nejlepším kamarádem byl anduláček Leny. Měla jsem ho šest let. Moc mne obohatil a naučil i pokoře a větší úctě ke zvířatům, zejména k ptákům. To, co jsem prožila s Leníkem, bylo zvláštní a často o tom přemýšlím. Jako by nebyl z tohoto světa.

Byly mu dva roky, když začal mluvit. Seděl mi zrovna na rameni. „Leni, ty mluvíš?“, žasla jsem. Mluvil čím dál víc, měl v kleci hračku – ptáčka, mluvil i k němu, jako mluvíme s dětmi. Třeba mu řekl:

„Liduška ti dá pyžamko a půjdeš spinkat“ nebo „Budeš papat, chceš papat?“ Ale taky se ho zeptal: „Máš stovku?“. Leník měl klícku na parapetu, a tak se díval ven.Před bytovkou je javor a lítají tam sýkorky, budníček, strakapoud i žluna.

Taky tam býval párek hrdliček, mám je moc ráda a mám s nimi spoustu fotografií. Leník věděl, že ptáky fotím často. A tak, když se objevil nějaký opeřenec. hlásil mi: „Je tam ptáček.“

Pro pusinku

I díky němu mám řadu fotek. A jednou mi řekl: „Já chci taky foťáček, budeme fotit spolu.“ A to jsem zírala. Oslovoval mě jménem. Večer si vždy přišel k mříži pro pusinku.

Bohužel choroba zvaná megabakterió­za ho oslabovala, takže přestal lítat, byl i hospitalizován na veterině v Brně. Trochu ho dali dohromady, když jsme pro něho přijely, běžel k mříži ke mně.

Dělal mi radost

Pak stále mluvil o Katynce, zda to byla ošetřovatelka, nebo další ptáček – pa­cient, nevím. Taky říkal kapačka (dostal infuze), tlumočil, co se tam dělo. Je mi těžko, když to píšu, moc chybí. Uměl i různé kousky, nikdy za to nic nedostal, dělal to pro radost.

Moc ho těšilo, když jsem mu zatleskala. Když byl někdy doma sám, nechala jsem puštěné rádio, aby se necítil osamělý. Vánoční dobu roku 2023 dost prožíval. Mluvil o stromečku, o zlaté neděli atd. „Dám ti dárek do klícky“, říkal.

Dělal mi zkrátka radost, vylezl na klícku a zahlásil: „Český rozhlas 2.“ Byla s ním legrace. Ale byl to i stres, strach, co bude. Hodně pil, začaly selhávat ledviny. Slábl, nakonec už na klícku nevylezl.

U mě

Umřel doma u mě. Odcházel těžko, nádherná, inteligentní bytůstka. Slíbila jsem mu, že už si žádného ptáčka nepořídím.

Kamarádím i s holuby, je mi fuk, co si kdo myslí. Občas, přijde-li nápad, píšu básničky, mám jich hodně a k mým nejoblíbenějším patří Ptačí ráj.

Lydie (59), Blansko