Ten muž už nevěděl, co se svým životem. Rodinu neměl, o matku přišel v dětství, teď ho opustila i jeho dívka. Byl zoufale sám, stejně tak jako já.

Kolem toho muže, který věčně vysedával v parku na lavičce, jsem chodila už několikátý den. Byla jsem tehdy v lázních kvůli bolavým zádům a každý den po obědě jsem chodila na krátké procházky po okolí.

Naše oči se vždy setkaly a já z toho člověka měla pokaždé zvláštní pocit, jako by z těch očí vyzařovalo zoufalství a volání o pomoc. Nevím, proč jsem si najednou při pohledu na toho kluka vzpomněla na svého synka Matýska, který mi zemřel v pěti letech.

Žádné dítě jsem pak už neměla. Můj vztah s mužem ta smrt zničila a já si žádného dalšího partnera nenašla. Čtvrtý den, když seděl zase na své lavičce a podíval se na mě, jsem se konečně zastavila.

Dlouhé vyprávění

Byl rád, že jsem se vedle něho posadila. Začali jsme si povídat. Nejprve já, on poslouchal, a pak se rozpovídal taky. Jeho život nebyl lehký. On v pěti letech naopak ztratil svou maminku, vychovával ho otec a hlavně babička, o kterou přišel ve třinácti.

Dušoval se, že on bude mít jednou velkou rodinu. Našel si dívku, myslel si, že to je velká láska, ale ona ho nyní opustila i s tříletou dcerkou. Celý svět se mu zhroutil. Přemýšlel o sebevraždě, z práce ho vyhodili, protože začal pít.

Teď už je druhý měsíc na podpoře a neví, co se svým životem dál. Snažila jsem se mu dávat nejen rady, ale hlavně optimismus, že všechno bude zase dobré. Tak jsme se pak scházeli další dny až do konce mého pobytu v lázních.

Nebyla bych to ale já, kdybych mezitím nekontaktovala své známé doma. Našla jsem Hynkovi, jak se ten muž jmenoval, práci v místní fabrice, a nabídla mu taky pokojík v mém poměrně velkém bytě.

Jako maminku

Bylo to riskantní, ale vyplatilo se. Hynek začal nový život a daří se mu. Já už nejsem tak sama. Hynek si našel přítelkyni, a když jsme se prvně potkaly, představil mě jako svou maminku. Říkám si, že mi nakonec mého ztraceného synka nahradil.

Sice se Hynek ode mě před půl rokem odstěhoval, ale to jen proto, že čekají s přítelkyní dítě. Už teď mi díky němu oba říkají: Babičko! Sen, který jsem si myslela, že se mi nikdy nesplní, je tu.

Marta (76), Olomouc