Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec.
Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme…
Sestra Anička k nám jezdila na návštěvu pravidelně, cestu dobře znala. Nikdy by nás nenapadlo, že by se mohla ztratit. Jenže tehdy zaúřadovalo stáří. Anička začala zapomínat, bohužel, my jsme si toho nevšimli včas.
Kdybychom měli jen trochu podezření, manžel by pro ni dojel autem. Ráda ale jezdila vlakem. Cestou pozorovala krajinu a od nádraží k nám chodila přes most a parkem.
Tak tomu mělo být i tentokráte. Těšili jsme se na ni, už jsem ji vyhlížela z okna. Vlak už dávno přijel, leč moje sestra nikde. Hned jsem běžela k telefonu a volala jí. Mobil byl nedostupný.
Strašná bezmoc
Okamžitě jsme skočili do auta a jeli k ní domů. Doma nebyla. Běželi jsme na vlakové nádraží, naštěstí jsem měla v mobilu Aniččiny fotky, podle nichž ji pokladní poznala. Potvrdila, že si sestra koupila jízdenku do naší vsi. Víc nevěděla.
Vyrazili jsme i na policii, která nespolupracovala. Máme prý ještě počkat, sestra se možná ukáže. Takovou bezmoc jsem v životě nezažila. Seděli jsme v autě a nevěděli, co dělat. Až mi zazvonil telefon…
Na druhé straně se ozval cizí muž. Moje sestra prý byla u něj doma, byla prý zmatená a promrzlá, ale už je dobře. Pije grog a povídá si s jeho manželkou. Anička byla v nedaleké vsi, ale zcela na opačné straně, než ta naše.
Sedla totiž na vlak, který jel na druhou stranu. Vůbec si toho nevšimla. Pak si myslela, že je na místě, ale vlak odjel a ona stála na zastávce mezi poli.
Ludvíček
Nikde nikdo, tak vyrazila nazdařbůh. Nakonec se celá upachtěná posadila na pařez u silnice a vytáhla z tašky svačinu. Kdoví, jak dlouho by tam seděla, kdyby před ní nepřistál velký, černý pták. „Dej!“ řekl jí.
Sestra na něj zírala a myslela si, že se jí to zdá. Krkavec, který mluví? Nakonec se podělila o jídlo. „Jdeme!“ vybídl ji pták. Anička, naprosto ochromená, vstala a kráčela za krkavcem. Když uviděla dům na samotě, ulevilo se jí.
„Kde ses toulal, Ludvíčku!“ volal na ptáka muž na zahradě. Byl to místní hajný a krkavec byl mazlíček celé jeho rodiny. A taky náš, když nám zachránil Aničku. Krkavci jsou chytrá zvířata, u mé sestry se to potvrdilo.
Marie (66), Vysočina