Domů     Kapky deště mi přinesly lásku
Kapky deště mi přinesly lásku
4 minuty čtení

Strhla se obrovská průtrž mračen, tak jsem vzala nohy na ramena a běžela jsem se schovat do nejbližšího krámku.

Spoléhat se na předpovědi počasí prostě nejde. Přesvědčila jsem se o tom na vlastní kůži už několikrát. Ale jednou mi to přineslo štěstí. Televizní rosnička slibovala, že bude jasný, až polojasný den a slabé přeháňky, že prý přijdou až navečer.

Vzhledem k tomu, že bylo krásné slunečné ráno a obloha byla bez jediného mráčku, říkala jsem si, že by mohla mít pravdu. Jenže jsem se spletla.

Ještě krátce po poledni, když jsme se s kolegyněmi vracely po obědě zpátky do práce, nebylo jediné stopy po tom, že by měl přijít déšť nebo bouřky. Na sluníčku bylo dokonce takové teplo, že jsme si sundaly i sáčka.

Říkala jsem si, že pokud počasí vydrží až do večera, vezmu psa na pořádnou procházku do parku. Uplynuly však tři hodiny a všechno bylo jinak. Právě jsem šla na autobusovou zastávku, když obloha potemněla a na chodník začaly dopadat první kapičky deště.

Vzhlédla jsem k nebi a v duchu si přála, aby si dal liják ještě alespoň půl hodiny načas. Samozřejmě nedal.

Ani deštník, ani kapuce

Zrovna, když jsem byla asi dvě zastávky od domova, se spustila tak silná průtrž, že stěrače aut sotva stíhaly odhrnovat přívaly vody z čelního skla.

„To to nemohlo ještě deset minut počkat?“ bědovala jsem, když jsem vystupovala z autobusu a vytahovala si límec kabátu nahoru. Než jsem zaběhla pod střechu zastávky, spadla mi na hlavu spoustu studených kapek. „Kdybych měla alespoň kapuci,“ pomyslela jsem si.

I když poběžím, dorazím domů promoklá na kost. Na druhou stranu, mrznout kdoví jak dlouho na zastávce, která se zaplňovala stále více lidmi, se mi taky nechtělo.

„Tohle jen tak nepřejde,“ zamumlala jsem si pro sebe, když jsem opět obrátila oči k tmavě šedému nebi. Zachumlala jsem se ještě více do kabátu a prodrala jsem se hloučkem lidí.

Přelétla jsem očima silnici, a když na dohled žádné auto nebylo, rychle jsem ji přeběhla. Už když jsem dobíhala na chodník, měla jsem celý kabát nacucaný vodou. Moje vlasy a obličej vypadaly, jako bych se právě vynořila z rybníka. Domů jsem to měla už asi jen sto metrů, přesto mi bylo jasné, že to nedám.

Jako zmoklá slepice

V naší ulici ale nedávno otevřeli vinotéku. K ní to bylo sotva pět metrů. Rychle jsem se k ní rozběhla a prudce strčila do dveří. Svým náhlým a poměrně hlučným příchodem jsem nejspíš musela vylekat muže, který do té doby v poklidu seděl za výčepem.

Vyskočil ze své židle a překvapeně se ohlédl mým směrem. „Promiňte,“ omlouvala jsem se rychle. Muž vyšel zpoza pultu. „Venku se žení všichni čerti, co?“ Přikývla jsem, až mi z vlasů začaly téct čůrky vody.

Muž vzal ze stolku několik papírových ubrousků. Jeden přeložil a začal mi jím sušit tvář. „Omlouvám se,“ zadrmolil, když mu došlo, co vlastně dělá.

Každý večer

„To je dobrý,“ usmála jsem se. „Dáte si něco pro zahřátí?“ „Svařák by bodl,“ řekla jsem a posadila se k malému kulatému stolku. „Tady to je,“ řekl a postavil přede mě sklenici s horkým voňavým nápojem a talířek s uzenými mandlemi.

„Já jsem Michal,“ představil se a posadil se naproti mně. Ve vinotéce jsem ten večer zůstala až do zavíračky. Stejně jako mnoho následujících večerů, kdy mě Michal pravidelně doprovázel ke mně domů, nyní už k nám domů.

Kamila F. (53), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.