Často se říká, že rodiče si člověk nevybírá, ale děti si může dobře vychovat. Kéž by to tak bylo.
Dnes už vím, že život umí člověka překvapit i tam, kde si myslí, že nic nepodcenil. Někdy přemýšlím, jestli jsme jako rodiče něco nepřehlédli. Možná jsme byli až příliš shovívaví, možná jsme některé věci nechtěli vidět.
S manželem jsme měli hezké manželství a jediné dceři Kláře jsme se snažili dopřát vše, co jsme sami neměli. Hodně jsme pracovali, abychom jí zajistili pěkný domov, kroužky, dovolené i splněná přání.
Nechtěli jsme, aby jí něco chybělo. Byla hodná, dobře se učila a vždy působila jako citlivá holka. O to víc mě překvapilo, jak moc se změnila ve chvíli, kdy poznala Radka.
Muž, který nebyl správný
Od začátku mi na něm něco nesedělo. Působil sebejistě až příliš, vždy měl na všechno názor a dával okolí najevo, že ví všechno nejlépe. Vyrůstal jako jedináček v bohaté rodině a bylo vidět, že je zvyklý dostat to, co chce.
Kláru si získal velmi rychle a ona ho obdivovala téměř ve všem. S manželem jsme se snažili vztah respektovat, i když jsme občas cítili zvláštní neklid.
Skutečný šok přišel až ve chvíli, kdy jsem poznala, jak se chová ke svým rodičům. Postupně je přesvědčil, aby na něj přepsali byt i chalupu. Tvrdil, že je to praktičtější a že vše musí být vyřešené dopředu.
Když pak jeho maminka zůstala sama a potřebovala větší podporu, místo pomoci ji přesvědčil k přestěhování do domu s pečovatelskou službou.
Udělala jsem chybu
Radkovi se časem přestalo dařit v podnikání a dostal se do finančních problémů. Přišli o bydlení a ocitli se ve složité situaci. Bylo mi jich líto, hlavně kvůli vnučce.
Byla jsem rozvedená, zůstala jsem sama ve velkém bytě, a tak jsem jim nabídla, aby šli na čas ke mně. Dnes si často říkám, že právě tehdy jsem udělala největší chybu.
Ze soucitu a důvěry jsem byt přepsala na Klárku, protože jsem měla pocit, že jí tím pomohu začít znovu. Jenže jednoho dne si ke mně sedla a opatrně začala mluvit o tom, že bych možná byla spokojenější mezi lidmi svého věku.
Že v domě s pečovatelskou službou budu mít program, společnost a lepší péči. Tyto řádky píšu právě odtud. Nejvíc mě nebolí změna prostředí. Bolí mě, že Klára, které jsme se snažili dát všechno, přijde sotva jednou za pár měsíců. A já pokaždé čekám, jestli příště nezazvoní dřív.
Zdena R., (71), Opava
