Na letní dovolenou na venkově jsem se těšila. Jednoho dne jsem v lese uviděla podivnou ženu. Stála tam a jen se na nás dívala.
Myslíte si, že smrtí všechno končí? Já jsem byla dlouhé roky přesvědčena o tom, že ano. Že nic víc po smrti už není. Nevěřila jsem nikdy na převtělování duší ani nic podobného.
Zkušenost, na kterou nezapomenu
Jedna zkušenost mě ale přinutila změnit názor. Pochopila jsem, že osudy některých lidí nemusí být smrtí ukončeny. Nevím, proč zrovna já jsem tu smutnou ženu viděla, když nikdo jiný ne.
Zjevovala se mi opakovaně, a tak jsem se rozhodla vypátrat, kdo byla dotyčná žena zač. Zjistila jsem, že přízrak staré paní měl smutnou historii.
Léto na venkově
Všechno se to událo před pár lety, když se manželovi naskytla v práci možnost půjčit si od jednoho známého na celé léto chatu. Byla to skvělá zpráva a já jsem to uvítala s nadšením.
Moc jsem si přála vypadnout na nějaký čas z ruchu velkoměsta. Mělo to pouze jedinou podmínku, a sice, že se o chatu budeme pravidelně starat. To pro nás nepředstavovalo žádný problém.
Procházky s milovaným vnukem
S Jirkou, mým mužem, jsme tam jezdili nejprve jen ve dvou. Pak za námi přijela i dcera Iveta s pětiletým vnoučkem Tomáškem. Pro něho to bylo o prázdninách dokonalé místo, takže jsem Ivetě slíbila, že s námi může nějaký čas zůstat.
Okolí chaty bylo ideální na procházky – všude kolem se rozprostíraly hluboké lesy, louky a také malé jezírko. Brala jsem Tomáška na procházky s sebou, zatímco manžel něco kutil na chatě.
Neuvěřitelné ticho
Tomášek byl celkem aktivní chlapec, který se jen tak neunavil. Naše procházky zahrnovaly čím dál širší okruh. Jedna z cest nás zavedla na místo, kde na mě z neznámého důvodu hned padla zvláštní tíseň.
Vládlo tam takové tajemné ticho, neslyšela jsem dokonce ani zpěv ptáků. Pojednou jsem zahlédla na kraji lesa ženskou postavu. Byla to starší žena, která jen stála a dívala se na nás. Vyzařoval z ní smutek a bolest.
Žádnou paní neviděl
Měla jsem z ní nepříjemný pocit. Tomášek se ale rozběhl směrem k ní, takže jsem ho musela následovat. Jak jsem se k té ženě přiblížila, považovala jsem za zdvořilé ji pozdravit.
Tomášek se pojednou zarazil, vrátil se ke mně a chytil mě za ruku, jako by se něčeho bál. Vybídla jsem ho, aby tu paní také pozdravil. Udiveně se na mě podíval a řekl, že žádnou paní nevidí.
Manželovi jsem raději nic neřekla
Byla jsem z toho v šoku a snažila jsem se co nejrychleji dostat z toho místa pryč. Ještě jednou jsem se po té ženě ohlédla. Zamrazilo mě, když jsem spatřila, jak mi zamávala. Váhala jsem, zda mám o tom zážitku vyprávět manželovi.
Nejspíš by mi ho uvěřil, ale nechtěla jsem, aby si myslel, že se mi třeba jen něco zdálo. A kdyby se zeptal Tomáška, ten by o žádné staré paní nevěděl.
Byl pouze svědkem toho, jak jsem někoho pozdravila, aniž by on sám viděl nějakého člověka. Ve zbytku dne jsem o tom přemýšlela, ale nakonec jsem se rozhodla pustit to z hlavy.
Druhé setkání
Další den jsem ale tu tajemnou ženu uviděla znovu, i když na jiném místě. Tentokrát už jsem se tolik nepolekala, tím spíš, že žena se tvářila opravdu hodně nešťastně, takže jsem nevnímala žádné nebezpečí. Tomášek byl znovu se mnou, ale opět tu paní neviděl.
Neušlo mi, jak pozorně si ho žena prohlížela. Přála jsem si tu záhadu vyřešit, tím spíš, že jsem dotyčnou paní začala vídat i během dalších dnů. Potom jsem se jednou odpoledne vydala do lesů sama.
Došla jsem až do vesnice
Chodila jsem všude možně, a vlastně jsem si i přála tu záhadnou ženu spatřit, ale tentokrát se mi to nepodařilo. Došla jsem nakonec až do nedaleké vesnice. Tam jsem se pustila do řeči s jednou místní obyvatelkou.
Nenápadně jsem zavedla řeč na to, co se mi v minulých dnech stalo. Nechtěla jsem o tom mluvit jako o svém zážitku, takže jsem tvrdila, že jsem slyšela cosi o jedné místní pověsti.
Tragický příběh
Řekla jsem, že se tu prý zjevuje přízrak staré ženy. Nemyslela jsem si, že se dočkám nějaké reakce, ale byla jsem překvapená. Ta místní obyvatelka totiž hned zareagovala, a dokonce uvedla jméno té paní.
Prý se jedná o starou Kučerovou, která v lesích děsí lidi už spoustu let. Je ale neškodná a zjevuje se jen těm, kteří s sebou mají malé děcko. Jí samotné se totiž kdysi utopil malý syn, když na něho nedávala pozor.
Tehdy se z toho zbláznila a zemřela v ústavu pro choromyslné. Nyní se zjevuje proto, aby spatřila lásku rodičů či prarodičů k malým dětem.
Už jsem ji víckrát nespatřila
Za objasnění jsem té místní ženě poděkovala. I když to byl smutný příběh, alespoň jsem pochopila, co se mi děje, a ujistila jsem se, že nejsem blázen. Od toho odpoledne jsem přízrak té smutné paní už víckrát nespatřila.
Markéta Z. (65), Praha