Domů     Kamarádka přede mnou tajila svoji rodinu
Kamarádka přede mnou tajila svoji rodinu
6 minut čtení

Trvalo rok, než se mi kamarádka svěřila se svým velkým tajemstvím. Její bratr i otec byli ve vězení za vraždy a sestra za krádeže.

Novou kamarádku jsem si našla úplně náhodou. V samoobsluze, kam jsem si chodila přivydělávat k invalidnímu důchodu. Pobírala jsem pár tisíc a sotva s tou almužnou vyšla. Do práce jsem ale nesměla, prý se může můj zdravotní strav kdykoli zhoršit.

Trpěla jsem totiž roztroušenou sklerózou a nikdy netušila, s jakou bolestí se ráno probudím.

Padly jsme si do oka

Když jsem se ráno postavila na nohy a zjistila, že je mi celkem přijatelně, byla jsem na celý den šťastná. Mohla jsem dokonce jít i do pár metrů vzdáleného obchodu a tam rovnat zboží do regálu.

Byli vždycky rádi, že mě vidí a zapisovali mi hodiny, které jsem odpracovala. A tak jsem tam někdy byla třeba jen hodinu a někdy celé dopoledne. Paní, která mě mile oslovila a padla mi do oka svým hezkým úsměvem, se stala časem mojí kamarádkou.

Chtěla v tom obchodě taky vypomáhat, ale nakonec z toho sešlo, aniž bych tehdy věděla proč. Bylo to kvůli jejímu trestnímu rejstříku, ale to jsem se dozvěděla až mnohem později.

Hezky jsme si poklábosily

„Paní, taky sháním nějaký přivýdělek,“ oslovila mě a já jí hned všechno vysvětlila a poslala za šéfkou. Druhý den na mě ta moje nová kamarádka, Hanka se jmenovala, čekala před obchodem a prý, zda nezajdeme na kafe.

Šla jsem ráda, také proč ne, doma mě nikdo nečekal. Bylo mi sice trochu divné, proč si Hanka vyhlédla zrovna mě, když jsem byla o hodně starší než ona. Lidé se přece většinou kamarádí spíš se svými vrstevníky, ne? Alespoň já to tak vždycky měla.

Ale udělalo mi to radost, proč zapírat. S Hankou jsme si pěkně poklábosily a domluvily se na další schůzce. „Třeba se uvidíme v obchodě?“ ptala jsem se, ale ona jen zavrtěla hlavou. Prý to asi nevyjde!

Měla jsem ji čím dál raději

Scházely jsme se pravidelně jednou týdně a potom jsem ji pozvala i k sobě domů. Byla milá a skromná. Nic si nenutila, nic ode mě nechtěla. Musím se přiznat, že nějaké malé podezření ve mně přece jen trošičku hlodalo. Co když je zlodějka?

Nebo nějaká podvodnice a bude si chtít půjčit? No, byla jsem vášnivou čtenářkou detektivek a tak mě napadalo leccos. Ale nic špatného se nepotvrdilo. Jednou jsme si jen tak nezávazně povídaly a já se zeptala, zda má nějakou rodinu.

Nikdy totiž o nikom nehovořila. Netušila jsem, ani kde bydlí, přestože ona u mě byla čím dál častěji. Ne, že by se vnucovala. To já ji zvala, abych nebyla tak sama! Měla jsem ji postupem času čím dál raději…

Její přiznání mě šokovalo

„No, radši bych ti to neříkala. Bojím se, že až se o mně něco dozvíš, nebudeš mě už nikdy chtít vidět!“ přiznala upřímně a já pocítila takové zvláštní mrazení na zádech.

Jako když tušíte nějakou pohromu, ale zatím nevíte jakou… Ujistila jsme ji, že cokoliv mi řekne, nezmění to v žádném případě můj vztah k ní. Ale to, co jsem měla za chvíli dozvědět, mě úplně šokovalo! „Hanko, vždyť já vím, jaká jsi.

Od toho jsme přece kamarádky, abychom před sebou nic netajily…“ domlouvala jsem jí, ale hnala mě k tomu spíš moje zvědavost, než cokoliv jiného. „No, víš, můj táta a brácha jsou ve vězení. Už mnoho let a mnoho ještě budou.

Oba dostali dvacet let natvrdo!“ začala, a aniž bych mohla něco říct, pokračovala: „Do těch loupežných vražd, kterých se dopustili, namočili i mojí ségru a tak sedí taky.“

Stýskalo se jí po dětech

Po chvilce váhání pokračovala: „Ani já nebyla nevinná. V base jsem si odpočinula pěkných pět let. Moje děti musely do dětského domova. Neviděla jsem už ani nepamatuji!“ Koukala jsem na ni asi tak, jako bych spadla z višně. Vůbec jsem ohromením neměla co říct!

A tak jsem mlčela jako zařezaná. Myšlenky se mi hlavou honily sem a tam, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Hanka se mlčky zvedla a chystala se k odchodu. Zarazila jsme ji na poslední chvíli! „Počkej, neutíkej! Trest sis odseděla a za rodinu nemůžeš.

Co ale budeme dělat s těmi tvými dětmi?“ zeptala jsme se jí, ale už jsem znala odpověď. Pojedeme je společně navštívit, to je jasné!

Jely jsme společně do děcáku

„To bys pro mě udělala? Ale já za nimi nemohu. Ani jsem jim nenapsala. Ony nade mnou zlomily hůl. Nechci jim dělat ostudu. Beze mě jim bude líp!“ kroutila hlavou a potom se usedavě rozplakala. Bylo mi jí líto. Chudák holka. Takový život!

Nechala jsme Hanku plakat a šla přichystat něco k jídlu. S plným žaludkem se lépe přemýšlí. Když se uklidnila a najedla, předložila jsem jí plán. Napíše dětem dopis, kde všechno vysvětlí. Požádá je o odpuštění a potom za nimi pojede. „Doprovodím tě!

Koupíme jim něco hezkého a promluvíš si s nimi!“ přemlouvala jsem ji a ona nakonec kývla. Nebylo to vůbec lehké, ale nakonec se nám to podařilo. Společně jsme se vydaly do dvě stě kilometrů vzdáleného dětského domova.

Zde už na Hanku čekali dva synové, již skoro plnoletí a patnáctiletá Hanička, její dcera. Bála jsem se, že děti budou trucovat, nebo Hance nadávat, ale mýlila jsem se.

Udělala jsem bláznivé rozhodnutí

Po počátečních rozpacích se jí všechny tři děti vrhly do náruče. Tak šťastnou jsem kamarádku nikdy neviděla! „Mami, mami, že si nás vezmeš domů?“ ptaly se děti překotně, ale Hanka mlčela. Bydlela na ubytovně a tam za ní děti nepustí!

Nedalo mi to a navrhla jsem: „A co kdybyste bydleli u mě? Alespoň na nějaký čas. Místa mám dost, tak co!“ Hned další den podala Hanka žádost a já si ji přihlásila k sobě domů. Moc dobře jsem si uvědomovala, jaký je to risk.

Tak lehkomyslná ani bláznivá jsem nebyla. Ale něco mi říkalo, že dělám správnou věc. Trvalo pár měsíců, než k nám mohly děti přijet na víkend. A dalších pár, než mohl proběhnout soud.

Konečně mám rodinu – a velkou

„A je vám známo, z jaké rodiny matka pochází?“ zeptala se sociální pracovnice a zakroutila nesouhlasně hlavou. Byla proti svěření dětí zpět do péče jejich matky.

Ale soudkyně, taková mladá holčina, které by člověk hádal tak dvacet, i když jí muselo být víc, nakonec rozhodla: „Děti se vrátí k matce a sociální pracovnice nad nimi bude vykonávat dohled!“

A tak se stalo. Moje samota vzala během pár dní za své. Po bytě mi pobíhají tři puberťáci a kamarádka, která občas neví, co si s nimi počít.

Na dveře mi každou chvíli klepe sociálka, která vždycky proleze celý byt a nezapomene se podívat ani do lednice, zda máme co jíst. Občas je to velký blázinec, ale nelituji. Mám rodinu a nejsem sama! Občas se prostě vyplatí riskovat a udělat nějakou bláznivou věc…

Svatava N. (55), Brno

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Měla neuctivou přezdívku, sama si ji vykoledovala, chovala se nepřátelsky. Ve skutečnosti však nebyla zlá, jen osamělá a nešťastná. Celá vesnice jí přezdívala Štěkna. Bydlela úplně na konci vsi, vlastně vedle nás, jen s malým odstupem. Všichni se jí báli jako moru, byla věčně zamračená, pro ostré slovo nešla daleko, nasupená, jedovatá. Máma říkala, že je to prostě nešťastná ženská, které se nes
3 minuty čtení
Maminčino telefonní číslo jsem měla v mobilu šest let po její smrti. Věděla jsem, že už nikdy nezazvoní. Přesto jsem ho nedokázala vymazat. Kdykoli jsem procházela kontakty a narazila na její jméno, na chvíli jsem se zastavila. Bylo to hloupé, možná trochu dětinské, ale připadalo mi, že kdybych číslo smazala, udělala bych její odchod skutečnější. Maminka mi volávala skoro každý den. Někdy je
3 minuty čtení
Dlouho jsem si myslela, že člověk pozná, kdy je třeba pozdě něco změnit. Dnes vím, že to není pravda. Já to nestihla a přišla jsem o nohu. Seděla jsem na kraji postele a dívala se na prázdné místo pod kolenem. Ještě před několika týdny jsem měla obě nohy. Teď jsem se musela učit úplně obyčejné věci znovu. Jak se postavit, jak se přesunout na vozík nebo jak se osprchovat. A jak si připravit jídl
2 minuty čtení
Byla jsem přesvědčená, že je stále čas. Na návštěvu, telefonát, na obyčejné „mám tě ráda“. Není to tak. Když mi bylo třicet, připadalo mi, že mám před sebou celý život. Ve čtyřiceti jsem si říkala, že až se trochu uklidní práce, začnu víc myslet na rodinu. V padesáti jsem plánovala, že konečně zpomalím. Dnes je mi 68 let a v zásuvce schovávám malý notýsek, který patřil mojí mamince. Na jeho pos
8 minut čtení
Autonehoda upoutala mého muže na delší dobu na lůžko. Docházely peníze, dům chátral. Netušila jsem, co si s tím vším počnu. David byl vymodlené dítě. Toužila jsem po velké a šťastné rodině, ale delší dobu to vypadalo, že mi zůstane jen prázdná náruč. Naštěstí se mi vydařilo manželství, můj muž byl téměř anděl, s jeho podporou jsem přestála roky marného čekání na miminko. Vypadalo to beznadějně,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Temná energie možná není stálá. Tři tisíce supernov zpochybňují kosmologický model
21stoleti.cz
Temná energie možná není stálá. Tři tisíce supernov zpochybňují kosmologický model
Temná energie by měla být z nejstálejších součástí dnešního obrazu vesmíru. Podle standardního kosmologického modelu se její vlastnosti v čase nemění a je to právě ona, kdo stojí za zrychlujícím se ro
Pochutnejte si a zpomalte stárnutí
nejsemsama.cz
Pochutnejte si a zpomalte stárnutí
Zázračné pilulky, které zajistí zdraví a zpomalí stárnutí, jsou stále ve sférách sci-fi. Přitom máme k dispozici jednodušší řešení. Místo drahých doplňků stravy vsaďte na potraviny, jež mohou ovlivnit kvalitu života i ve vyšším věku. Fermentace vede V našich střevech se nacházejí biliony mikroorganismů, které ovlivňují trávení, imunitu, metabolismus i zánětlivé procesy v těle. Právě tyto faktory hrají významnou roli při
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
epochanacestach.cz
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
Na jedné straně bájný Blaník s vojskem spících rytířů, na druhé Říp, z něhož měl praotec Čech poprvé spatřit svou zaslíbenou zemi. Dvě hory opředené českými pověstmi dnes propojují poutní cesty dlouhé dohromady téměř 500 kilometrů. A kdo se po nich vydá s fotoaparátem, může své zážitky proměnit také v soutěžní snímky. Blaník a Říp
Zvuk, neviditelný cestovatel, který umí sprintovat i šeptat
epochaplus.cz
Zvuk, neviditelný cestovatel, který umí sprintovat i šeptat
Zvuk je všude kolem nás, přesto ho nevidíme. Umí se odrážet, ohýbat, zrychlovat i zpomalovat, a zatímco vzduchem se žene rychlostí asi 343 metrů za sekundu, ve vodě je z něj hotový sprinter. Pojďme se podívat, co všechno tenhle neviditelný posel dokáže. Ve vodě má zvuk pořádný náskok. Zatímco vzduchem při pokojové teplotě putuje přibližně
Vraždil meziválečný desperát četníky na potkání?
historyplus.cz
Vraždil meziválečný desperát četníky na potkání?
Dnes nepatří k nejznámějším zločincům první republiky, jeho počínáním ale ve 30. letech 20. století žila doslova celá země. Zloděj a vrah Rudolf Heller se stal legendou. Terorizoval prakticky celé západní Čechy, kde se toulal a kradl. Říkalo se o něm, že inspiraci čerpal z mayovek, ze světa kovbojů a indiánů. Rudolf Heller (1913–1935) pocházel z Písku u
Aby váš dort chutnal jako originál z Vídně
tisicereceptu.cz
Aby váš dort chutnal jako originál z Vídně
Základem je třené těsto. To vzniká zásadně tak, že mícháte tak dlouho máslo s cukrem, až viditelně nabude a zesvětlá. Jak na pečení Aby se dort lépe vyndal z formy, můžete do ní na dno dát pečic
Vidina ohlásila tatínkovu smrt
skutecnepribehy.cz
Vidina ohlásila tatínkovu smrt
Se sourozenci jsme zažívali bezesné noci. Měli jsme společnou vidinu, ve které nás ještě žijící otec prosí o odpuštění. Stalo se to, když mi bylo dvanáct let. Společně se sourozenci jsme v noci zažívali podivný pocit. Ve stejném čase jsme byli paralyzovaní. Když se jednoho dne vidina proměnila v realitu, nemohla jsem tomu uvěřit. Náhlá nevolnost Poprvé jsem
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,
Čertovská místa Česka: Kam vás zavede čert a kde po něm zůstaly stopy
enigmaplus.cz
Čertovská místa Česka: Kam vás zavede čert a kde po něm zůstaly stopy
Čert má v české krajině překvapivě rozsáhlé teritorium. Najdete tu jeho kameny, skály, stoly, mosty, brázdy i celá jezera. Někde prý staví, jinde se s někým vsadí, občas něco ukradne a sem tam po sobě
Uteče jí Matonoha s mladicí?
nasehvezdy.cz
Uteče jí Matonoha s mladicí?
Přišla snad na manžela herečky známé ze seriálu ZOO Lucie Benešové (51), herce z Comebacku Tomáše Matonohu (55), druhá míza? Často se spekuluje spíš o avantýrách Benešové. Jednou se kolem ní měl mot
Magický trojúhelník Karlova mostu: Jak astronomie a numerologie stvořily energetický štít Prahy
epochalnisvet.cz
Magický trojúhelník Karlova mostu: Jak astronomie a numerologie stvořily energetický štít Prahy
Když 9. července 1357 položil císař Karel IV. základní kámen nejslavnějšího českého mostu, nebyla to náhoda. Otec vlasti byl vysokým zasvěcencem v oblasti tajných nauk a astrologie. Společně s dvorními mágy prý navrhl Karlův most jako gigantický energetický harmonizátor, který měl Prahu chránit před temnými silami, povodněmi a nepřáteli. Jak přesně osa mostu směřuje k
Lusti obléká skialpy do speciální edice, která navíc pomáhá
iluxus.cz
Lusti obléká skialpy do speciální edice, která navíc pomáhá
České hory si pro svou krásu a rozmanitost vysloužily lyže s vlastním příběhem. Projekt Horám zdar přichází s originální sérií skialpových lyží české rodinné značky Lusti, která spojuje domácí výrobu,