Maminčino telefonní číslo jsem měla v mobilu šest let po její smrti. Věděla jsem, že už nikdy nezazvoní. Přesto jsem ho nedokázala vymazat.

Kdykoli jsem procházela kontakty a narazila na její jméno, na chvíli jsem se zastavila. Bylo to hloupé, možná trochu dětinské, ale připadalo mi, že kdybych číslo smazala, udělala bych její odchod skutečnější.

Maminka mi volávala skoro každý den. Někdy jen proto, aby se zeptala, jestli jsem už obědvala, jindy mi vyprávěla, co viděla cestou do obchodu nebo co zase udělal sousedův pes.

Ty naše hovory mi tolik chybí

Občas mě tím rozčilovala. Člověk si ale nejvíc uvědomí cenu obyčejných rozhovorů až ve chvíli, kdy o ně přijde. Po její smrti jsem měla telefon několikrát v ruce s úmyslem její kontakt odstranit. Nikdy jsem to nedokázala.

Jedno nedělní odpoledne jsem mluvila s vnukem, a když jsem chtěla ukončit hovor, on byl rychlejší a tzv. to vymáčkl. Já ale mezitím mířila prstem na displej, kam mi naskočily kontakty a omylem jsem klikla na maminčino číslo. Najednou se ozvalo vyzvánění. Zírala jsem na displej a srdce se mi rozbušilo.

Cizí člověk, který mi byl ale blízký

Nemohla jsem to vypnout, ani nevím proč. Pak to někdo zvedl. „Prosím?“ ozval se mužský hlas. Chvíli jsem nebyla schopná říct ani slovo. Pak jsem se omluvila, že jsem se spletla. Muž se zasmál a řekl, že se nic neděje.

Prý se mu to stává, protože to číslo má teprve krátce. Chtěla jsem zavěsit. Opravdu, jenže pak jsem se zeptala, jestli mu nevadí, když si s ním chvíli promluvím. Nevím, proč jsem to udělala.

Řekl mi, že se jmenuje Pavel a že je mu 62 let. Bydlel ne úplně daleko. Řekla jsem mu, že má číslo po mamince. „To mne mrzí,“ byl chápavý, což mi imponovalo, ačkoli jsem netušila, kdo je a jak vypadá.

Našli jsme společné téma

Začali jsme si povídat. Řekla jsem mu, jaká byla. Jak měla ráda růže, jak vždycky schovávala peníze „na horší časy“, i když žádné horší časy nikdy nepřišly. Jak mi volala kvůli maličkostem.

Pavel mi zase vyprávěl, že jeho vlastní maminka zemřela před několika lety. „Tak možná víte, proč jsem to číslo nemohla smazat,“ řekla jsem. „Vím, i já ho stále mám,“ odpověděl.

Prostě jsme se sešli. A klaplo to…

Pavel byl rozvedený, já také. Mé manželství nebylo šťastné a má maminka to těžce nesla. „Zasloužíš si někoho lepšího,“ říkávala. A tak mě napadlo jedno. S Pavlem jsme se totiž sešli a od té doby jsme spolu. Poslala mi ho snad maminka?

Možná se to zdá hloupé, já sama na náhody a na něco „mezi nebem a zemí“ nevěřila, ale toto je tak zvláštní, že uvažuji o tím, jak to maminka zařídila. Pavel přišel do mého života v době, kdy jsem už skoro přestávala věřit, že může být ještě dobře. A najednou je.

Mirka T. (62), Znojmo