Můj syn Vladimír si dlouho nemohl najít partnerku. Tehdy jsem se modlila, aby se konečně zamiloval. Dnes toho pošetilého přání skoro lituji.
Jeho mladší sourozenci už dávno měli vlastní rodiny, ale Vladimír se stále jen potloukal po klubech a barech, aby balil holky na jednu noc. Pak se konečně zamiloval! A velmi brzy začal mluvit o svatbě.
Každý úplně jiný
S Julií jsem se seznámila až později, když jsem Vladimíra doslova donutila, aby ji přivedl. Přiznám se, že tehdy na mě udělala dobrý dojem. Usmívala se a působila srdečně. Jenže mi připadala strašně zásadová a byla pravým opakem mého neorganizovaného syna.
Přesto jsem jim držela palce. Dva mladší už mě udělali babičkou a já se těšila i na vnouče od Vladimíra. Jaké bylo mé překvapení, když se mi Julie asi měsíc po svatbě pochlubila, že je těhotná.
Rychlost mě zaskočila, ale byla jsem nadšená a doufala, že ti dva neskončí u jednoho dítěte. A povedlo se. Už dva roky po Justýnce se narodil Kamil.
Moderní stravování
Časem jsem si uvědomila, že moje snacha se sice dětem opravdu hodně věnuje, ale zároveň je až moc cepuje. Neustále jim něco zakazovala nebo přikazovala. Děti měly svůj program činností rozepsaný na celý den. A k tomu jim připravovala speciální jídla.
„Musí jíst zdravě už od útlého věku,“ poučovala mě, když mi jednou nechala vnoučata na odpoledne. „Měla jsem schůzku s výživovou poradkyní a společně jsme jim sestavily vhodný jídelníček. Prosím tě, nic jiného jim nedávej…“
„Julie, drahá, a nepřeháníš to trochu?“ snažila jsem se jí domluvit. Jen odsekla, že ona dá na rady odborníků. Především nemám dětem dávat sladkosti a rychlé občerstvení.
Teror pokračoval
Tím ovšem její instruktáž, jak se mám chovat k vlastním vnoučatům, neskončila. „Nezapínej jim televizi, nebo už nebudou dělat nic jiného,“ pokračovala, jako by bylo normální poučovat babičku.
„Přinesla jsem různé hry, hrajte si. Líbí se jim to. Jo, a nezapomeň na odpoledního šlofíka. A předtím jim přečti pohádku, knihy tady máš také. Už musím jít. Mějte se krásně a bavte se!“ Bavte se…
To byl opravdu dobrý vtip. Zaprvé, myslím, že to přehání. Vždyť jsou to děti! Kdy si mají užívat svobody, když ne teď? Bylo mi jich líto. Zadruhé, poslední dobou se necítím dobře, právě jsem se dostala z obzvlášť mizerné virózy.
Neměla jsem sílu hrát si s nimi. Také jsem viděla, jak neochotně se děti dívají na tyhle „skvělé hry“, které jim zanechala jejich matka.
Mě poučovat nebude!
A navíc nemám ráda, když mi někdo diktuje, co mám dělat. Vždyť jsem vychovala tři děti! Rozhodla jsem se, že jim udělám hranolky a nechám je dívat se na kreslené filmy. „Opravdu se můžeme dívat na televizi?“ zeptala se Justýnka nevěřícně.
Moje snacha je nenechala se trochu pobavit. Musely dodržovat rozpis jako nějaké cvičené opice. A to se mi nelíbilo. Takže jsem to změnila. Myslím, že jsme se skvěle bavili. Když jsme se večer loučili, Kamil mě obejmul a říkal, že jsem nejlepší babička na světě.
Poslala ho na mě
O pár dní později ke mně přišel na návštěvu syn. Zpočátku jsem byla ráda, ale když jsem viděla jeho vážnou tvář, měla jsem trochu obavy. „Stalo se něco?“ zeptala jsem se starostlivě.
„Moc dobře víš, co se stalo, mami,“ řekl vyčítavě. „Nedávno jsi měla děti a špatně ses o ně starala.“„Udělala jsem něco špatně?“ zalapala jsem po dechu.
„Justýnka naštvaně řekla Julii, že ji nemá ráda, protože jí nedovolí dívat se na ty skvělé kreslené filmy, které viděla u tebe. A zeptala se, proč doma neděláme hranolky,“ zavrtěl hlavou. „Hranolky? Mami, vážně?“
Doufám, že se probere
Pokrčila jsem rameny a klidně opáčila: „Myslím, že chybu dělá Julie. Doma nemáte opice, jen děti, tak je necvičte!“ Vtom na mě vyjel: „Nebudeš nám říkat, jak máme vychovávat děti!“ Od toho dne jsem s Vladimírem a jeho úžasnou ženou mluvila jen jednou.
Julie se mi snažila vysvětlit, jak se dnes vychovávají děti, ale já ji ignorovala. No, možná jsem ji vlastně požádala, aby odešla z mého domu. Pak se můj syn urazil a řekl, že se mnou nebude mluvit, dokud se Julii neomluvím. Samozřejmě že se jí nebudu omlouvat. Pořád si myslím, že k výchově přistupuje špatně.
Dana F. (63), Krnov