Před časem přišel manžel s tím, že bychom měli šetřit, abychom si mohli vyrazit na dlouhou dovolenou.
Můj manžel byl celý život spíš rozhazovačný, tak mě jeho návrh zaskočil. Říkala jsem si, že zřejmě na stará kolena zmoudřel. Moc z naší lásky nezbylo, tak jsem doufala, že se blýská na lepší časy.
Naděje rychle pohasla
Začala jsem v sobě živit naději na nově nalezený společný láskyplný vztah, a především na dovolenou. V poslední době se mi Ondra totiž vůbec nelíbil. Přičítala jsem to jeho přetažení.
Byl duchem mimo, a když jsem na něj promluvila, vymlouval se na práci, vracel se pozdě domů, a když jsme se setkali u stolu, neměli jsme si co říci.
Když jsem se zmínila o mých nadcházejících šedesátinách, odbyl mě s tím, že musíme šetřit a oslavu bychom si měli odpustit. Souhlasila jsem, přestože mě to zabolelo.
Manžel tajně plánoval výlet
O pár dní později jsem si večer šla do obývacího pokoje pro nabíječku. Ondra si odskočil a nechal otevřený notebook. Na monitoru svítil e-mail s předmětem „Potvrzení rezervace“.
Zvědavost mi nedala, naivně jsem si myslela, že mě přece jen k mým narozeninám chce překvapit. Tak jsem si ho přečetla. Byly to dvě letenky Praha-Barcelona. A hned v dalším e-mailu byla rezervace hotelového pokoje pro něj a jakousi Martinu.
Mně přitom tvrdil, že má ve stejném termínu důležitou konferenci v Brně! Lehla jsem si a předstírala spánek. Přesto jsem tu noc vůbec nespala a přemýšlela nad tím, co jsem náhodou zjistila.
Vymyslela jsem řešení
Ondřej se samozřejmě choval, jako kdyby se nic nedělo. Ale já se rozhodla. Zatímco byl v práci, vzala jsem jeho kufr a pečlivě do něj naskládala jeho nejlepší košile, elegantní kravatu, drahý parfém i pas. Nahoru jsem položila lístek s krátkým vzkazem:
„Ať na večeři s Martinou vypadáš dobře.“ Poté jsem našla číslo na ten barcelonský hotel a s ledovým klidem jsem jejich rezervaci zrušila. Konečně jsem se usmála. Připravila jsem mu dokonalý dárek.
Pochopil, že to vím
V den jeho údajného odjezdu jsem vstala dřív a udělala mu kávu jako každé ráno. Přišel do kuchyně, navoněný parfémem, který používal jen pro výjimečné příležitosti. „Musím vyrazit, vlak do Brna mi jede za hodinu a půl,“ řekl a podíval se na hodinky.
Chápavě jsem přikývla, vzala si kabelku a u dveří dodala: „Užij si to v Barceloně.“ Když jsem se odpoledne vrátila domů, seděl na gauči jako hromádka neštěstí. Kufr stál na stejném místě.
Ze sebevědomého muže, který si za mými zády naplánoval výlet s milenkou, nezbylo nic. Vůbec netuším, jestli tu naši společnou dovolenou myslel vážně. K tomu jsme se nedostali. „Nechtěl jsem ti ublížit,“ zašeptal. „Ale ublížil jsi. Bylo to tvoje rozhodnutí. A teď si vyberu já, jestli s tebou ještě chci být,“ řekla jsem.
Jana H. (59), Hodonín