Domů     Pro svoji dceru máma udělá cokoliv
Pro svoji dceru máma udělá cokoliv
5 minut čtení

Sedím v kuchyni svého nového bytu. Myslím na léto před dvěma lety, kdy nás nemoc mé dcery Martiny a starosti o bydlení postavily před těžkou zkoušku.

Byl červenec, když mi zavolala nejmladší dcera Martina. Seděla jsem tehdy ve svém starém a rozlehlém bytě v Kladně, kde jsem bydlela třicet let. Tady jsme s manželem vychovali naše tři děti. Martinu, Zuzanu a Petra.

Její hlas zněl ale tentokrát jinak, třásl se. „Mami, našli mi něco v plicích,“ řekla. Bylo to po rentgenu, na který ji lékař poslal kvůli kašli, co neustupoval.

Doktoři jí vysvětlili, že má nádor, který může být zhoubný. Čekala ji tedy celá řada vyšetření včetně biopsie a pak čekání, jak vše dopadne.

Temné časy

Tehdy žila s přítelem Lukášem v pronajatém bytě v Praze. Byl to luxusní byt dokonce s garážovým stáním v suterénu. Do té doby jsem měla pocit, že mé děti dobře a šťastně žijí. V tu chvíli se mi ale podlomila kolena.

Před deseti lety jsem totiž ztratila muže po infarktu, a tahle zpráva mě vrátila do těch temných dní. Hned jsem jela za ní. Seděly jsme u ní na sedačce, na stole stála nedopita káva a krabice s papírovými kapesníky.

Lukáš byl v práci. Martina mi ukázala papíry od lékaře. „Mami, já nevím, co bude,“ přiznala. Byla bledá, pod očima kruhy. Řekla jsem jí, že s ní budu jezdit na všechny prohlídky, ať se nebojí.

Uvnitř jsem ale panikařila

Jak jí pomoct? Můj byt v Kladně byl hodinu cesty do Prahy, a ona potřebovala někoho blízko. Můj syn Petr zase bydlel v Brně. Přijel hned další víkend, přivezl tašku plnou jídla, a když jsme se sesedli k poradě, hned navrhl:

„Martino, přestěhuj se ke mně!“ Měl dvoupokojový byt a blízko fakultní nemocnici. Ale Martina zavrtěla hlavou. „Nemůžu, Petře. Lukáš má práci tady, a já nechci opustit Prahu.“ Petr se zamračil, ale neřekl nic.

Pak se ozvala Zuzana, moje nejmladší dcera až z Ostravy. Po telefonu navrhla, že by si mohla vzít dovolenou a přijet na měsíc pomoct. Jenže její šéf jí to zamítl, a tak mohla jezdit jen na víkendy.

Začali jsme řešit, co dál

Lukáš večer přiznal, že jejich pronájem je drahý a že s Martininou léčbou, která je čeká, to neutáhnou. „Možná se budeme muset stěhovat,“ řekl tiše s tím, že už teď pracuje víc hodin týdně, aby neměli finanční nouzi.

Bylo jasné, že i kdyby rád, Martinu na vyšetření a při léčbě doprovázet nemůže. Rozhodla jsem se jednat. Můj byt v Kladně byl starý, ale opravdu velký a dost cenný. Prodám ho, řekla jsem si, a koupím něco v Praze, blízko Martiny.

Zavolala jsem realitku, a za týden už jsem měla zájemce. Bylo to těžké. Ten byt byl můj domov, plný vzpomínek na manžela, na děti, co tam vyrůstaly. Ale musela jsem jednat rychle, Martina mě potřebovala.

Za dva měsíce jsem měla peníze a našla jsem si malý byt v paneláku, deset minut pěšky od Martiny. Měl jednu ložnici a obývák, což mi bohatě stačilo.

Naděje tu byla

Mezitím přišly výsledky biopsie. Nádor byl zhoubný, ale léčitelný. Martina musela na operaci a pak na chemoterapii. Začala jsem ji vozit do nemocnice. Sedávaly jsme v čekárně, kde hučely zářivky, a ona se mě držela za ruku.

Někdy mlčela, jindy vyprávěla o plánech s Lukášem. Moc chtěli cestovat, až bude líp. Lukáš mezitím hledal levnější pronájem, protože jejich starý byt byl nad jejich možnosti. Našli menší, ale útulný. Sice dál ode mne, ale člověk si nemůže vždy vybírat.

Všichni jsme pomáhali se stěhováním. Už jsme to měli natrénované z mého předchozího přesunu z Kladna do Prahy. Já balila krabice, nosila lehké věci, zatímco Petr přijel z Brna a tahal těžký nábytek. Zuzana přijížděla, když mohla.

Každý dělal, co šlo

Jednou přivezla domácí polévku, jindy masážní olej, protože Martina měla po chemoterapii bolesti. Petr se snažil sestru rozptýlit. Půjčoval jí knížky, povídal o své práci. Lukáš zatím dělal přesčasy, aby zaplatil všechny účty, a večer padal únavou.

Jednou jsem ho našla v kuchyni, jak zírá do piva. „Je to těžký,“ přiznal. „Ale děkuju, že jsi tady.“ Jen jsem ho poplácala po rameni. Po osmi měsících přišla úleva, doktoři řekli, že je Martina v remisi.

Stáli jsme v nemocnici, ona se usmála a objala mě tak silně, až mi vyrazila dech. Lukáš ji zvedl do náruče, Petr se zachechtal a Zuzana brečela. Ten večer jsme seděli v jejich novém bytě, pili víno a poprvé za tu dlouhou dobu se smáli.

Také jsme se dozvěděli, že Martina s Lukášem plánují svatbu. Žádnou velkou, jen malou oslavu s nejbližšími. Koupili si už prstýnky a domluvili si termín na příští jaro.

Krásné překvapení

Svatba byla v parku, kousek od jejich bytu. Martina měla jednoduché šaty, Lukáš tmavý oblek. Bylo nás dohromady deset, stáli jsme pod stromy, a úředník byl stručný. Zuzana fotila, Petr donesl dort, co sám upekl, i když byl trochu nakřivo.

Seděli jsme na dece, jedli, pili a vzpomínali. Když slunce zapadalo, Martina mě objala a zašeptala: „Mami, díky, že jsi to nevzdala.“ Teď bydlím v pražském bytě.

Život jde dál, a i když jsme se tehdy báli, že to nezvládneme, nějak jsme to překonali. Když se dívám z okna na město, cítím klid. Jsme tady, pořád spolu.

Jarmila K. (74), Praha

Související články
5 minut čtení
Vladimír byl největší ze třídy a chodil na judo. Ve třídě měl od začátku dobrou pozici. Kluci se s ním od prvního dne kamarádili a holky z něj byly celé pryč. Když jsme se kdysi ve škole poznali, byli jsme ještě děti. Tehdy se Vláďa s rodiči přistěhoval do městečka a učitelka ho přivedla do naší třídy: „Děti, to je Vladimír, bude teď vaším spolužákem.“ Ve třídě všichni zmlkli a obdivně na něj h
2 minuty čtení
Jsme čtyři sourozenci. Naše rodina byla vždycky plná lásky, ale i těch malých škrábanců, které čas nezahojí. Žijeme v malém městečku. Můj bratr Karel, sestra Marie a náš nejmladší brácha Petr. Teď, když jsme všichni v důchodu, scházíme se pravidelně u mě. Měla by to být idylická setkání postarších sourozenců, ale ukázalo se, že to může probíhat úplně jinak. Každý na to měl vlastní názor V
5 minut čtení
Je zvláštní, jak jsou naše dvě děti rozdílné, ač měly stejnou výchovu. Ze syna vyrostl úspěšný muž, zato dcera život vůbec nezvládá. Když se ohlížím zpět a přemýšlím, jaký ten náš život vlastně byl, nedokážu nemyslet na to, jaké by to bylo, kdybychom měli jen syna a nesnažili se za každou cenu o další dítě, o tu manželem vysněnou holčičku. Chtěli jsme holku Dcera byla naše takzvaně vymodl
3 minuty čtení
Zemřela předloni v listopadu. Mé mámě bylo osmdesát devět let. Na pohřbu ji oplakávalo jen pár sousedek a já se k nim přidat nedokázala. Hlavou mi běžely vzpomínky, jaké bych radši neměla, proto jsem nemohla uronit ani slzu. Všichni matku znali jako přísnou, ale spravedlivou Boženu z druhého patra. Uměla ušít šaty, nakrmit celou rodinu z mála a nikdy o nikom neřekla špatné slovo nahlas. Jen
4 minuty čtení
Manžel mi umřel před pěti lety. Prý na selhání srdce po zanedbané viróze. Já bych spíš řekla, že už nezvládal ty věčné hádky. I tak jsem ho milovala. Byla jsem celý život přesvědčená, že naše hádky pramení z mužovy výbušné povahy. Naše děti mě teď ale vyvedly z míry, když mi při poslední návštěvě řekly, že ta komplikovaná jsem vždy byla jen já. To člověka trochu vyvede z míry, že ano?! Tím ovše
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kočka: Záhadný tvor, který možná skrývá víc než si myslíte!
enigmaplus.cz
Kočka: Záhadný tvor, který možná skrývá víc než si myslíte!
Ve starověkém Egyptě byly kočky uctívané, ve středověku je naopak považovali za spřízněnce ďábla. Dnes jsou oblíbeným domácím mazlíčkem, kterého ale stále obestírá mnoho záhad. Co všechno kočky dokážo
Noční kůň ze švýcarských močálů: Děsivý postrach neopatrných poutníků!
epochalnisvet.cz
Noční kůň ze švýcarských močálů: Děsivý postrach neopatrných poutníků!
Osamělý unavený poutník se plouží mlžnou krajinou přes vřesoviště. Náhle se z mlh vynoří kůň, jehož kopyta sotva narušují zem, po které kráčí. Poklekne a nabízí milosrdenství, lákavý únik ze zrádné bažinaté krajiny. Pokud ale nasedne, odveze ho do neznáma. Opravdu stačí chvilka nepozornosti, aby se člověk ztratil navždy? Odlehlá oblast Gruyère v kantonu Fribourg
Tuňáková pěna na chlebíčky
tisicereceptu.cz
Tuňáková pěna na chlebíčky
Exkluzivní pěna nebo pomazánka, která se bude hodit na každou vaší oslavu. Suroviny 1 lžíce balzamikového octa 1 lžíce citronové šťávy 1 lžíce světlé sójové omáčky 300 g kval
Bratislavu před náletem nikdo nevaroval
historyplus.cz
Bratislavu před náletem nikdo nevaroval
Je krásný letní den. Když nad Bratislavou zaburácejí motory spojeneckých bombardérů, nikdo se tím nevzrušuje. Není to poprvé, co přelétávají nad městem, a tak nikdo ani nevyhlásí poplach! Jenže tentokrát je cílem Spojenců právě slovenská metropole. Letouny se rychle otočí a za pár desítek vteřin rozpoutají ohnivé peklo!   V Evropě už pátým rokem zuří
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Oddělené životy Hilmerové a potom rozvod?
nasehvezdy.cz
Oddělené životy Hilmerové a potom rozvod?
Obrovskou zkouškou si prochází manželství herečky z kriminálky Odznak Vysočina Moniky Hilmerové (51). Jakožto hlavní tvář seriálu, kapitánka Dana Skálová, je „na place“ prakticky pořád. A to se odrá
Napříč rakouskými Korutany v jedné stopě v rámci závodu Velovista
epochanacestach.cz
Napříč rakouskými Korutany v jedné stopě v rámci závodu Velovista
Druhý ročník Velovisty proběhne dokonce ve dvojité nabídce. Bezvadný loňský rozjezd slibuje ještě lepší pokračování. Zahajte cyklistickou sezonu pětidenní vyhlídkovou jízdou kolem korutanských jezer v nejslunečnější části Rakouska. Jede se na pohodu, s komfortním a kompletním servisem včetně noclehů. Letos o tři týdny dříve, už mezi 25. dubnem a 3. květnem. Ano, Velovista se dá
Když ucho samo mluví
nejsemsama.cz
Když ucho samo mluví
Šumění, pískání nebo hučení v uchu není jen drobná nepříjemnost. Pro mnohé z nás se stává každodenním společníkem, který narušuje soustředění, spánek i psychickou pohodu. Odkud se tyto zvuky berou? Možná jste to zažila také: v tichu před usnutím se najednou ozve jemné pískání, šum nebo hluboké hučení. Zvuk nepřichází z okolí, ale jako kdyby vznikal přímo ve vašem uchu či
ZEM servíruje jaro na talíři
iluxus.cz
ZEM servíruje jaro na talíři
Velikonoce jsou svátkem jara, nových začátků a společných setkání u dobrého jídla. Restaurace ZEM v luxusním hotelu Andaz Prague proto zve na výjimečný velikonoční brunch, který hosty přenese do světa
Balanc na jedné noze? Podle vědců prospívá i mozku!
21stoleti.cz
Balanc na jedné noze? Podle vědců prospívá i mozku!
Starší muž kráčí po chodníku. Není už nejrychlejší a chůze ho vyčerpává, pořád se ale dostane, kam potřebuje. Náhle se před ním objeví překážka. Škobrtne a vzápětí se hroutí k zemi. Riziko takových pá
Někdy se noční můra stane skutečností
skutecnepribehy.cz
Někdy se noční můra stane skutečností
Nejspíš protože jsem byla starší matka, měla jsem o syna velký strach, který mě mockrát až budil ze spaní. Nespouštěla jsem ho z očí. Syn byl vymodlené dítě starších rodičů. Bála jsem se o něj až hystericky, v noci jsem se budila hrůzou, zdálo se mi o prázdné postýlce anebo o tom, jak ho kdosi odvádí. Dívám se za nimi, snažím
Proč jsou sběratelské koníčky doménou kluků a chlapů? Psychologové nabízejí vysvětlení
epochaplus.cz
Proč jsou sběratelské koníčky doménou kluků a chlapů? Psychologové nabízejí vysvětlení
Známky, modely vlaků, staré mince, komiksy, hokejové kartičky nebo historické hodinky. Když přijde řeč na sběratelství, většina lidí si představí spíš muže než ženy. Statistiky aukčních domů i sběratelských klubů to potvrzují: mužů je mezi sběrateli výrazně víc. Psychologové ale tvrdí, že nejde o náhodu. Za mužskou vášní pro shromažďování věcí stojí směs evoluce, soutěživosti