Domů     Šel po mně přízrak oběšence
Šel po mně přízrak oběšence
5 minut čtení

Měla to být příjemná dobrodružná dovolená. Ale místo toho jsem prožila noční můru, která mě pronásleduje doteď…

Před třemi lety mě kolegyně a kamarádka Dana pozvala na svoji rozlučku se svobodou. Konala se u nich na vesnici, kde byla plánovaná i svatba.

Jsem holka z města, tak jsem se těšila, že poznám i trochu jiné zvyky – Dana mi povídala, že u nich podobné události slaví celé příbuzenstvo i další známí z vesnice třeba i dva dny vkuse.

V té době jsem neměla žádného přítele, tak jsem si podvědomě namlouvala, že pro místní muže může být holka z Prahy zajímavý objekt. „Musím být neodolatelně přitažlivá,“ říkala jsem si, když jsem si balila šaty.

Nevhodní nápadníci

Po příjezdu na místo jsem zjistila, že rozlučka a následná svatba se budou konat v lůně přírody, ve starém statku téměř na samotě, s lesem na dohled. Po přípitku a dvou panácích na kuráž jsem se začala poohlížet po přítomných mužích.

Ale jako na potvoru tam všichni měli partnerky. Smutně jsem koukala, jak si dvojice odchází zatančit na zahradu, kde se rozezněla poctivá lidová muzika. Mně nezbylo nic jiného než si připíjet na potkání se stejně opuštěnými ženami všeho věku.

Pak si mě povšimli místní starší pánové a začali kolem mě kroužit. „Taková pěkná šťabajzna a je tu sama?“ utrousil jeden. „Je moc nesmělá, pojď, vezmu tě na parket,“ přidal se druhý a toho prvního odstrčil.

„Je to od vás hezké, ale musím si odskočit,“ vymluvila jsem se a téměř utekla pryč.

Procházka přírodou

Zamířila jsem do zahrady, ale ani tam se mi nálada bohužel nespravila. Jak jsem procházela temnými kouty mezi stromy a keři, každou chvíli jsem narazila na nějakou dvojici, která tady hledala soukromí.

Povzdechla jsem si a vyšla brankou na polní cestu vedoucí od statku k lesu. Pod nebem, na kterém se třpytily tisíce hvězd, jsem si vykračovala docela svižně, chladný větřík mě příjemně osvěžil.

Náhle se zvedl silný vítr

Přemítala jsem, jestli se nemám vrátit zpátky a dopřát si pár skleniček dobrého pití, když se cesta změnila z polní v lesní pěšinu. Nad hlavou mi šuměly vysoké buky a modříny, a ten zvuk mi přinášel klid do duše.

Vtom se najednou zvedl prudký vítr, až jsem zalapala po dechu. Stromy se ohýbaly v jeho nárazech, kolem mě létaly utrhané listy i větve. V tu chvíli jsem si vzpomněla na strašidelné historky, které mi jako malé holce vykládala babička.

Pomalu se mě začínal zmocňovat strach. Co když je na těch povídačkách něco pravdy?

Spatřila jsem oběšence

Rozhodla jsem se, že se vrátím zpátky na statek, ale ke své hrůze jsem zjistila, že vůbec nevím, kde jsem a kudy mám jít. Bezradně jsem přešlápla na místě. Nic nepřipomínalo cestičkou, kterou jsem do těchto míst přišla.

Nazdařbůh jsem se rozběhla lesem a najednou jsem nad hlavou uslyšela ohromný rachot. Podívala jsem se vzhůru a spatřila velkou větev, která se řítila přímo na mě. Jen tak tak jsem stačila uskočit. „To je síla,“ vydechla jsem a postavila jsem se na nejisté nohy.

Vtom jsem to uviděla… Pár metrů přede mnou, v matném, chvějícím se paprsku, se cosi vznášelo. Byl to muž. Oběšenec!

Už jsem se loučila se životem

Rozum mi našeptával, že je to pouhý přízrak, který nepatří do světa živých, ale moje podvědomí zachvátil čirý děs. Nebyla jsem schopná pohnout se z místa. Zato oběšenec se náhle pohnul. Vztáhl ke mně hubené ruce.

Pak je sevřel v pěst a já jsem se začala náhle dusit, jako by moje hrdlo cosi pevně sevřelo. Bezmocně jsem lapala po dechu. Padla jsem na kolena a v duchu jsem se začala modlit. Pak jsem uslyšela ránu podobnou výstřelu.

Zůstala jsem ležet na zemi, úplně vysílená. Až po několika minutách jsem se odvážila podívat před sebe. Přízrak byl pryč.

Cesta se náhle vynořila

Pomalu jsem se postavila na nohy. Byla jsem celá uválená a špinavá, šaty jsem mohla rovnou vyhodit. Ale bylo mi to jedno. Hlavně, že žiju! Nic jiného mě v tu chvíli nezajímalo.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a spatřila pěšinku, která se jako zázrakem vynořila z přítmí. Na nejistých nohou jsem se po ní vydala zpátky.

Za dvacet minut jsem byla zpátky na statku, kde stále ještě pokračovalo veselí, ke kterému moje vizáž otrhance ještě přispěla.

Nikdo mi nevěřil

„Kde ses toulala?“ zeptala se mě Dana a sjela mě pohledem od hlavy až k patě. „Že ty sis na tu procházku vzala flašku slivovice?“ přisadila si její sestra Kamila. „Ne!“ odsekla jsem.

„Prostě jsem se ztratila a pak se po mě sápal nějaký přízrak nebo co.“ Holky se na mě podívaly, jako bych zešílela. „Podívejte, ještě mám celý krk poškrábaný,“ ukazovala jsem na krvavé šrámy na svém těle. „Bůhví, kudy ses prodírala,“ odvětila Dana.

„Pojď, dáš si s námi panáka a bude ti líp.“ Nehádala jsem se s nimi, nemělo to cenu, stejně mi nebyly ochotné věřit. Já jsem toužila jen po jediném – na všechno zapomenout…

Modřiny jako důkaz

Když jsem se ráno probudila v jednom z pokojů pro hosty, doufala jsem, že ta celá příhoda s oběšencem se mi jenom zdála. Při pohledu do zrcadla jsem ale jasně na svém krku viděla modřiny.

Když jsem v pondělí přišla do práce, pár kolegyň si neodpustilo nejapné poznámky. Nechala jsem je bez odpovědi. Ať si klidně myslí, že jsem blázen, pomyslela jsem si. Já vím svoje.

Martina L. (43), Praha

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Byla jsem ráda, když se dcerka začala usmívat na všechno kolem. Pak jsem si ale všimla, že se obzvlášť chechtá na skříň v rohu ložnice. Natálka se na skříň usmívala už jako miminko. Měla jsem z toho vždycky strach, ale snažila jsem se toho moc nevšímat. Když coby batole promluvila, přejel mi mráz po zádech. Prý na ni mává nějaká paní. Na první měsíce s malou dcerkou vzpomínám s láskou, ale nebu
5 minut čtení
Na zázraky jsem nikdy moc nevěřila. Ovšem to, co se stalo na Vánoce před třemi roky, mě přinutilo změnit názor. Svátky klidu a míru přinášejí některým lidem také zvláštní příhody. Pochopila jsem před několika lety, že během Vánoc se otvírají brány mezi jinými světy – mezi nebem a zemí. Kouzelný čas Na Štědrý den se naší rodině přihodily tajemné věci, které nelze rozumově vysvětlit. Všechn
3 minuty čtení
Tchyni jsem měla velice ráda. Brala jsem ji jako druhou maminku. Když tragicky zahynula, dostala jsem několik znamení. Když mi bylo třicet dva let, začala jsem chodit s Vaškem. Byl jedináček, navíc mu zemřel otec. Ani si ho nepamatuje. O to silnější pouto měl se svou maminkou. Ta mě hned při seznámení objala a políbila do vlasů. Vždy mě oslovovala zdrobnělinou a cítila jsem z ní lásku. Za ro
3 minuty čtení
Zlatý kroužek s kamínky bděl nad mým tělem i duší. Když jeden kámen zničehonic potemněl, můj život se otočil vzhůru nohama. Mé jistoty se začaly hroutit... Bylo mi tehdy dvacet let, když mi dala babička zlatý prstýnek se slovy, že je to rodinný šperk, který je moc vzácný. Hlídá prý zdraví toho, kdo jej nosí. Jeho modrý kamínek sleduje tělo, ten zelený mysl. Oba musejí zářit stejně jasně, jakmil
2 minuty čtení
Když jsem přijela poprvé do Španělska, cítila jsem se jako doma. Procházela jsem se uličkami, zdály se mi tak známé. Snad z minulého života? Horké sluneční paprsky, jasně modrá obloha, slaná voda a pláže mě vždycky přitahovaly. Procestovala jsem toho opravdu hodně, myslela jsem si, že mě už na cestách v mých padesáti letech nemůže nic překvapit. Přesto jsem před lety zažila něco, co mi stále ne
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sestra mi krade bezostyšně děti
skutecnepribehy.cz
Sestra mi krade bezostyšně děti
Nikdy by mě nenapadlo, že by se mi něco takového mohlo stát. Že vlastní krev se mi postaví do cesty a bude mi chtít vzít mé děti. Dlouho jsem si nalhávala, že přeháním. Ale teď už vím, že to není domněnka. Je to zrada. Tichá, promyšlená a o to horší. Jsme každá jiná Měla jsem se sestrou vždy
Sbohem, devítkový roku!
nejsemsama.cz
Sbohem, devítkový roku!
Spočítejte si své životní číslo v devítkovém roce 2025 a pak se podívejte, co potřebujete ještě do konce roku uzavřít, abyste mohla v lednu vstoupit do nového roku s vibrací čísla 1 a s čistým štítem. Podle numerologie je rok 2025 pod vládou čísla 9. (2+0+2+5 = 9) Devítkový rok bývá jako poslední kapitola knihy, kterou jste psala devět let. Devítka symbolizuje završení
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Těžké období přineslo Bílé opět blízkost
nasehvezdy.cz
Těžké období přineslo Bílé opět blízkost
Ještě nedávno se mluvilo o tom, že zpěvačka Lucie Bílá (59) prožívá s partnerem Radkem Filipim (42) vážnou krizi. A když spolu nedorazili ani na předávání cen Český slavík, mnozí nepochybovali, že
Havlíček pokládal Brixen za hnízdo hlupáků
epochalnisvet.cz
Havlíček pokládal Brixen za hnízdo hlupáků
Je to nepříjemné probuzení. Havlíček otevře oči, ale u jeho postele nestojí ani manželka Julie, ani bratr František, nýbrž pražský vrchní komisař Franz Dedera, okresní hejtman Ferdinand Voith a četník s ručnicí. Karel Havlíček Borovský (1821–1856) je rozespalý, dlouho do noci psal, teprve před chvílí si šel lehnout. Přesto vstane, oblékne si župan a se
Waldorfský salát
tisicereceptu.cz
Waldorfský salát
Tenhle salát s jablky a ořechy byl poprvé připraven už někdy kolem roku 1893 v hotelu Waldorf v New Yorku, podle kterého nese jméno. Potřebujete 3 jablka 5 stonků řapíkatého celeru 50 g ledové
Síla slov ve středověku: Jak vznikla legenda o putování
epochaplus.cz
Síla slov ve středověku: Jak vznikla legenda o putování
Vyprávění o dětských křížových výpravách patří k nejrozšířenějším mýtům středověkých dějin. Ve skutečnosti však nešlo o organizované tažení malých dětí, ale o hromadné putování chudých a sociálně vyloučených lidí. Jak k tomuto omylu došlo? Klíčem je latinské slovo pueri, které pozdější kronikáři mylně vyložili jako „děti“ či „chlapce“. Ve středověku se tímto výrazem však často
Záhadný stín v pokoji: Démon, nebo spánková paralýza?
enigmaplus.cz
Záhadný stín v pokoji: Démon, nebo spánková paralýza?
V roce 2014 internetem koluje mrazivé virální video, které údajně zachycuje nadpřirozenou entitu sklánějící se nad spícím mužem. Autor videa při usínání opakovaně zažívá stavy podobné spánkové par
Zvířata odolná vůči virům a bakteriím. Mohou nám být zdrojem inspirace?
21stoleti.cz
Zvířata odolná vůči virům a bakteriím. Mohou nám být zdrojem inspirace?
Lidský imunitní systém je značně pokročilý, vyniká zejména v učení a přizpůsobivosti, díky očkování jsme schopni imunitu ještě více posílit, což nám umožňuje bojovat s řadou nemocí. Přesto existují zv
S glo vstříc novým technologiím
iluxus.cz
S glo vstříc novým technologiím
Kouř, štiplavý zápach, popel a společenské stigma – to je realita spojená s užíváním klasických cigaret, tak jak ji známe po staletí. Není proto divu, že i v této oblasti hledá moderní věda vhodnější
Anně Jagellonské se vyplatilo na manžela počkat
historyplus.cz
Anně Jagellonské se vyplatilo na manžela počkat
Anna slíbila, že si ho vezme… „Ale koho vlastně?“ To sama netuší. „Bude to Karel, nebo Ferdinand? Stanu se císařovnou? Bude mé manželství šťastné?“ To jsou otázky, nad kterými si jagellonská princezna během své výchovy v Innsbrucku láme hlavu – po dobu dlouhých pěti let.   Manželku pro českého (od roku 1490 i uherského) krále
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa