Domů     Mé milované děti mne opustily
Mé milované děti mne opustily
5 minut čtení

Sedím u kuchyňského stolu a dívám se na stěnu, kde kdysi visely dětské kresby. Dnes tam je kalendář.

Mé dny plynou stejně. Jen tiše, bez rytmu. Venku prší. Déšť stéká po skle jako slzy, které už nemám sílu vyplakat. Ono i plakat je zbytečné. Dospěla jsem k tomu, že některé věci už prostě jen jsou, jiné zmizely. Je stáří, zmizely radosti z let dávno zpět.

Píši na stole, který pamatuje víc než já. Zažil smích, hádky, rozlité kakao i bolavá kolena, která jsem ošetřovala svým dětem. Pamatuje i večery, kdy jsme se tísnili kolem něj, v rukou chleba s máslem, a povídali si, kdo co zažil.

Stůl s celou rodinou

Jak obyčejné, a přitom jde o největší radosti života. Teď na něm leží jen můj hrnek a starý ubrus, který by podle Katky „už měl jít do koše“. Ale já ho tam nechci dát. Ten ubrus toho zažil a já s ním. Stále v něm vidím ten smích mých malých dětí.

I drobné šarvátky ratolestí, které se hádaly o jídlo, pozornost i hračky. Ale byli jsme rodina. I s jejich otcem. Teď tu nikdo nesedí. Nešvitoří. I ty hádky mi chybí, protože to znamená, že domov žije.

Tři děti, tři světy

Katka. První dítě, první obavy, první radosti. Byla pečlivá, zodpovědná, vždycky o krok napřed. Teď žije v Brně, má dvě děti, manžela, práci, kurz angličtiny. Volá jednou za dva týdny. Někdy. Vždycky mluví rychle.

„Mami, mám jen chvilku. Jak se máš?“ A když začnu odpovídat, slyším v pozadí zvuk myčky, dítě, televizi. A pak už jen: „Musím běžet, promiň!“

Syn se mi vytratil

Tomáš, prostřední. Tichý kluk s velkýma očima. Nikdy toho moc nenamluvil, ale když mě objal, držel pevně. Odešel do Irska. Prý na rok. Je to osm let. Napsal, že se mu tam líbí. Že se zamiloval do klidného severu. Posílá pohledy o Vánocích.

„Zdravíme, máme se fajn.“ Už dávno nevím, jak zní jeho hlas ve skutečnosti, ne jen přes telefon. A nevím, jestli to ještě někdy zjistím.

Nevím, co ji trápí

A Lucka… Moje nejmladší. Citlivá duše, co skládala básničky a nosila mi pampelišky. Teď sdílí svůj život na sociálních sítích, takže vidím, jak tam občas dá fotku, třeba dortu nebo psa s nápisem „Dneska byl těžký den“.

Když jí zavolám, řekne: „Mami, to je v pohodě, fakt.“ A odmlčí se. Mluvíme spolu jako cizí lidé, co se znají ze starých fotek. A já si říkám, jestli to tak má být. Sousedka říká, že to je normální.

Mladí mají prý svůj život. Asi ano. Jenže když srovnám její rodinu a moji. Ona syna neustále peskovala. Však byl často raději u nás. Není se co divit, že utekl. Ale mé děti.

Drobnosti, které zabolí

Nemám jim to za zlé. Žijí své životy, jak mají. Ale nikdo mě nepřipravil na to, že matkou přestanete být aktivně. Že se z vás stane tichá vzpomínka. Že zůstane jen otázka: Zavolají dnes? Jednou jsem si zlomila malíček na noze. Hloupost.

Uklouzla jsem na mokré dlaždici. Seděla jsem na zemi skoro hodinu. Pak jsem vstala, dala na to mražený hrášek a uvařila si polévku. Nikomu jsem nevolala. Ne proto, že bych nechtěla. Ale protože jsem věděla, že bych musela začít větou:

„Neboj, nic vážného…“ A to už bych nezvládla. A tak jsem začala psát. Do starého sešitu s tvrdou vazbou. Nejprve nákupní seznamy, pak vzpomínky. Kdo měl kdy neštovice. Kdy jsme jeli do Krkonoš. Kdo řekl první slovo a co to bylo.

Psala jsem si odpovědi na otázky, které mi nikdo nepokládal. Psala jsem, protože jsem se bála, že zapomenu, jak se mluví. Nemám moc s kým prohodit slova.

Šest osamělých srdcí

Přidala jsem se ke klubu v knihovně. Jednou týdně se tam scházíme – šest žen, pár z nich ovdovělých, jedna rozvedená. Povídáme si, čteme, někdy jen mlčíme. A v tom mlčení je víc porozumění než v hodinovém hovoru s vlastními dětmi.

Možná je to smutné, možná je to normální. Už nevím. Ale před měsícem mi Katka poslala balík. Bez ohlášení. Vevnitř byl ručně pletený svetr, co upletla sama. Přibalila i fotku vnuků.

A vzkaz: „Mami, vím, že se poslední dobou málo ozývám. Ale myslím na tebe. Každý den.“ Seděla jsem s tím lístkem v ruce a najednou se mi třásly prsty. Ne kvůli stáří. Kvůli pocitu, že ještě nejsem zapomenutá. Ne docela. A to mi stačilo.

Klid nebolí

Nepřestala jsem být matkou. Jen jsem se změnila v přístav, kam se někdy vracejí lodě. Třeba ne často. Třeba jen na chvíli. Ale pořád jsem tam. Dnes ráno jsem si uvařila kávu a posadila se ke stolu. Fíkus v rohu má nové listy. Venku pršelo, ale mně to nevadilo.

Slyšela jsem, jak kapky dopadají na parapet, a ten zvuk mi připomněl, že žiju. Že ještě pořád něco slyším, cítím, dýchám. Bohužel stále chci cítit lásku. Muže, dětí… Ta láska tak najednou chybí, když není a asi nebude.

Kdyby se něco stalo…

Vím, že jsou na tom lidé hůř. Že zcela ztratí své blízké a někdy i sebe. Já jsem často sama, nejsem ale zcela opuštěná. Kdyby se něco stalo, přijedou. I ten syn z Irska. Ale muselo by se odehrát něco fatálního?

Naučila jsem se být tichým svědkem životů těch, které jsem vychovala. Vím, že jsou rodiče, kteří přijdou o děti. Já si ale říkám, že nemohu takto uvažovat. Kdybych takto přemýšlela, mohla bych žít jako poustevník.

Klára D. (62), Hradec Králové

Související články
2 minuty čtení
Vyrůstala jsem jen s mámou, táta zemřel, když jsem byla ještě miminko. Neměla jsem ani tušení, že někde po světě běhá moje sestra. Moje dvojče! Neměla jsem bratříčka ani sestřičku, tak jsem si to vynahrazovala kamarády. Těch jsem měla spoustu. S Alicí jsme byly jako ségry, a vydrželo nám to do dospělosti. O prázdninách, po druháku na střední, jsme vyrazily do Ostravy. Proběhly jsme obchody a pa
3 minuty čtení
Moje mladší sestra se nečekaně odhlásila z domu našich rodičů a přestala nás navštěvovat. Netušila jsem, že se dostala do strašných potíží. Maruška byla vždycky spolehlivá a hodná holka. Byla takové naše sluníčko. Po střední škole odešla pracovat do Prahy, stále ale domů jezdila a říkala, že se do rodného domu jednou vrátí natrvalo. Ale pak si najednou z nepochopitelných důvodů doma odhlásila t
3 minuty čtení
Mé dětství bylo plné dramatických událostí a děsivých zážitků. Přišla chvíle, kdy jsme s maminkou utíkaly z domu a hledaly záchranu. Moje dětství bylo smutné. Vyrůstaly jsme se sestrou v děsivých podmínkách. Táta byl bezcitný chlap, který ve chvílích zlosti častoval mámu nejhoršími nadávkami a v podroušeném stavu, když se v noci vracel ze svých tahů, jí neváhal jednu vrazit. A stejně pádnou ruk
3 minuty čtení
Historie naší rodiny je zamotaná. Přebrat bráchovi holku, to se přece nedělá. A když už se to náhodou stane, dopadá to všelijak. Máme divnou rodinnou historii, skoro by se dalo říct až praštěnou. Máma se ze všeho nejdřív zamilovala do strejdy Bohumila, což byl, ale to vím jen z fotografií, vysoký, štíhlý chlap, krasavec. Seznámili se na vesnické tancovačce. Chodili spolu nějaký čas, tancovačka
4 minuty čtení
Naši rodinu poznamenala těžká nemoc i závislost. Kdybychom si nedokázali stát bok po boku, nevím, jak bychom ty zlé časy překonali. Naše rodina je velká a stmelená. Samozřejmě i u nás to občas zaskřípe. Jsme jako starý, dobře promazaný stroj, který pořád jede dál. Pospolitá rodina S manželem Josefem jsme se brali skoro před padesáti lety. Žijeme v malém městě na Vysočině, kde se všichni z
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Svatební koláčky s tvarohem a meruňkami
nejsemsama.cz
Svatební koláčky s tvarohem a meruňkami
Tvarohové koláče jsou skvělým způsobem, jak využít tvaroh a vytvořit jemný, vláčný dezert. Ingredience: ● 500 g hladké mouky ● 250 ml mléka ● 100 g cukru ● 50 g másla ● 2 žloutky ● 20 g droždí ● špetka soli ● 250 g tvarohu ● 1 vejce ● vanilkový cukr ● kompotované meruňky ● strouhaný citron Postup: Připravte kvásek z trochy vlažného mléka, lžíce cukru a droždí. Nechte vzejít. V míse smíchejte mouku, cukr, sůl, žloutky,
Prim hlásí den otevřených dveří
epochanacestach.cz
Prim hlásí den otevřených dveří
Máte rádi hodinky a poctivé řemeslo? V sobotu 6. září 2025 se otevřou dveře manufaktury PRIM v Novém Městě nad Metují. Nahlédnete pod pokličku výroby legendárních hodinek, exkluzivně získáte možnost pořízení limitované edice nástěnných hodin Orlík (pouze 100 ks pro návštěvníky) a nabízí se možnost nakoupit se slevou. Těšte se na prohlídky dílny, rodinný program,
Konečně usmíření s Victorií Beckham?
nasehvezdy.cz
Konečně usmíření s Victorií Beckham?
Svět showbyznysu tleská. Rodina Beckhamových konečně zakopala válečnou sekeru! Alespoň to vyplývá ze skutečnosti, že bývalá zpěvačka Spice Girls Victoria Beckham (51) hrdě zveřejnila na sociálních sí
Zachránil holčičku anděl strážný? Naši neviditelní ochránci prý mohou být skuteční!
enigmaplus.cz
Zachránil holčičku anděl strážný? Naši neviditelní ochránci prý mohou být skuteční!
Čtrnáctiletá dívka leží v nemocnici napojená na přístrojích. Od narození je vážně nemocná. Na svět přišla o pět týdnů dříve a zdravotní komplikace ji provází do konce jejích dní. Ale možná na ně nebyl
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Musela jsem najít větší nemehlo, než jsem já
skutecnepribehy.cz
Musela jsem najít větší nemehlo, než jsem já
Sportovní antitalent rozhodně nejsem. Jízda na kole však pro mě byla bohem zapovězená činnost. Nikdo to však nesměl vědět. Vyrůstala jsem na vesnici, kde i každé malé dítě umělo jezdit na kole. Můj bratr už v pěti letech sjížděl místní kopec na dědečkově bicyklu. Nikdy se mu nic nestalo, a tak dostal ve dvanácti letech pod stromeček krásné
Rana Plaza: Během minuty zahyne 1130 lidí!
epochaplus.cz
Rana Plaza: Během minuty zahyne 1130 lidí!
Varování v podobě praskliny na zdi si nikdo nevšímá. A pak už je pozdě. Stěny i podlaha začnou vibrovat a pak se s rachotem propadnou pod nohama. Budova za ohlušujícího rachotu zmizí v oblaku prachu a během okamžiku se mění v hromadu sutin. Rana Plaza stojící v bangladéšské Dhace, je původně navržena jako čtyřpatrová budova kde mají být
B-21 Raider: Bombardér budoucnosti
epochalnisvet.cz
B-21 Raider: Bombardér budoucnosti
Zvládne operovat ve velkých výškách, chlubí se obřím doletem a radary ho často nedokážou rozpoznat. Bombardér B-21 Raider sice tvarem připomíná letící bumerang – je však daleko ničivější. Americkou armádu tlačí bota. V roce 1999 dostane nejvyšší velení zdánlivě alarmující zprávu. Pokud nezačne výroba nového strategického bombardéru, nastane mezera a od roku 2037 začne letectvo
Poctivý guláš s mrkví
tisicereceptu.cz
Poctivý guláš s mrkví
Při přípravě guláše se nemusíte bát občas zaimprovizovat. Co takhle guláš s mrkví? Suroviny na 8 porcí 2 lžíce slunečnicového oleje 1 kg libového hovězího masa 2 velké cibule 10 mrkví 2 lžíc
Kdo je tu velký šéf? Samec nebo samice?
21stoleti.cz
Kdo je tu velký šéf? Samec nebo samice?
Je to taková zažitá představa. U většiny primátů má vůdčí postavení samec, takzvaný alfa samec. Ovšem podle nového výzkumu, na němž se podílel francouzsko-německý tým vědců, je situace poněkud složitě
Turnovská pivnice Waltrovka: Gril, koktejly a příběh místa, kde se dřív rodila křídla
iluxus.cz
Turnovská pivnice Waltrovka: Gril, koktejly a příběh místa, kde se dřív rodila křídla
V pražských Jinonicích najdete restauraci, která spojuje industriální duši místa s poctivou kuchyní a přívětivou atmosférou. Turnovská pivnice Waltrovka je ideálním letním cílem nejen pro milovníky pi
Sepsal král Urnammu první zákoník?
historyplus.cz
Sepsal král Urnammu první zákoník?
Starověký Sumer zažívá zlatý věk. Nejstarší známá civilizace v Mezopotámii se na výsluní dostává díky Urnammuovi. „Z moci boha Nannara… nastolil v zemi skutečnou spravedlnost, vymýtil zlořády, násilí a sváry,“ lze se o králi dočíst na jedné terakotové destičce. Na tři metry vysoké kamenné stéle je možné rozeznat řadu reliéfů. Před neuvěřitelnými 4000 lety se na nich