Domů     Mé milované děti mne opustily
Mé milované děti mne opustily
5 minut čtení

Sedím u kuchyňského stolu a dívám se na stěnu, kde kdysi visely dětské kresby. Dnes tam je kalendář.

Mé dny plynou stejně. Jen tiše, bez rytmu. Venku prší. Déšť stéká po skle jako slzy, které už nemám sílu vyplakat. Ono i plakat je zbytečné. Dospěla jsem k tomu, že některé věci už prostě jen jsou, jiné zmizely. Je stáří, zmizely radosti z let dávno zpět.

Píši na stole, který pamatuje víc než já. Zažil smích, hádky, rozlité kakao i bolavá kolena, která jsem ošetřovala svým dětem. Pamatuje i večery, kdy jsme se tísnili kolem něj, v rukou chleba s máslem, a povídali si, kdo co zažil.

Stůl s celou rodinou

Jak obyčejné, a přitom jde o největší radosti života. Teď na něm leží jen můj hrnek a starý ubrus, který by podle Katky „už měl jít do koše“. Ale já ho tam nechci dát. Ten ubrus toho zažil a já s ním. Stále v něm vidím ten smích mých malých dětí.

I drobné šarvátky ratolestí, které se hádaly o jídlo, pozornost i hračky. Ale byli jsme rodina. I s jejich otcem. Teď tu nikdo nesedí. Nešvitoří. I ty hádky mi chybí, protože to znamená, že domov žije.

Tři děti, tři světy

Katka. První dítě, první obavy, první radosti. Byla pečlivá, zodpovědná, vždycky o krok napřed. Teď žije v Brně, má dvě děti, manžela, práci, kurz angličtiny. Volá jednou za dva týdny. Někdy. Vždycky mluví rychle.

„Mami, mám jen chvilku. Jak se máš?“ A když začnu odpovídat, slyším v pozadí zvuk myčky, dítě, televizi. A pak už jen: „Musím běžet, promiň!“

Syn se mi vytratil

Tomáš, prostřední. Tichý kluk s velkýma očima. Nikdy toho moc nenamluvil, ale když mě objal, držel pevně. Odešel do Irska. Prý na rok. Je to osm let. Napsal, že se mu tam líbí. Že se zamiloval do klidného severu. Posílá pohledy o Vánocích.

„Zdravíme, máme se fajn.“ Už dávno nevím, jak zní jeho hlas ve skutečnosti, ne jen přes telefon. A nevím, jestli to ještě někdy zjistím.

Nevím, co ji trápí

A Lucka… Moje nejmladší. Citlivá duše, co skládala básničky a nosila mi pampelišky. Teď sdílí svůj život na sociálních sítích, takže vidím, jak tam občas dá fotku, třeba dortu nebo psa s nápisem „Dneska byl těžký den“.

Když jí zavolám, řekne: „Mami, to je v pohodě, fakt.“ A odmlčí se. Mluvíme spolu jako cizí lidé, co se znají ze starých fotek. A já si říkám, jestli to tak má být. Sousedka říká, že to je normální.

Mladí mají prý svůj život. Asi ano. Jenže když srovnám její rodinu a moji. Ona syna neustále peskovala. Však byl často raději u nás. Není se co divit, že utekl. Ale mé děti.

Drobnosti, které zabolí

Nemám jim to za zlé. Žijí své životy, jak mají. Ale nikdo mě nepřipravil na to, že matkou přestanete být aktivně. Že se z vás stane tichá vzpomínka. Že zůstane jen otázka: Zavolají dnes? Jednou jsem si zlomila malíček na noze. Hloupost.

Uklouzla jsem na mokré dlaždici. Seděla jsem na zemi skoro hodinu. Pak jsem vstala, dala na to mražený hrášek a uvařila si polévku. Nikomu jsem nevolala. Ne proto, že bych nechtěla. Ale protože jsem věděla, že bych musela začít větou:

„Neboj, nic vážného…“ A to už bych nezvládla. A tak jsem začala psát. Do starého sešitu s tvrdou vazbou. Nejprve nákupní seznamy, pak vzpomínky. Kdo měl kdy neštovice. Kdy jsme jeli do Krkonoš. Kdo řekl první slovo a co to bylo.

Psala jsem si odpovědi na otázky, které mi nikdo nepokládal. Psala jsem, protože jsem se bála, že zapomenu, jak se mluví. Nemám moc s kým prohodit slova.

Šest osamělých srdcí

Přidala jsem se ke klubu v knihovně. Jednou týdně se tam scházíme – šest žen, pár z nich ovdovělých, jedna rozvedená. Povídáme si, čteme, někdy jen mlčíme. A v tom mlčení je víc porozumění než v hodinovém hovoru s vlastními dětmi.

Možná je to smutné, možná je to normální. Už nevím. Ale před měsícem mi Katka poslala balík. Bez ohlášení. Vevnitř byl ručně pletený svetr, co upletla sama. Přibalila i fotku vnuků.

A vzkaz: „Mami, vím, že se poslední dobou málo ozývám. Ale myslím na tebe. Každý den.“ Seděla jsem s tím lístkem v ruce a najednou se mi třásly prsty. Ne kvůli stáří. Kvůli pocitu, že ještě nejsem zapomenutá. Ne docela. A to mi stačilo.

Klid nebolí

Nepřestala jsem být matkou. Jen jsem se změnila v přístav, kam se někdy vracejí lodě. Třeba ne často. Třeba jen na chvíli. Ale pořád jsem tam. Dnes ráno jsem si uvařila kávu a posadila se ke stolu. Fíkus v rohu má nové listy. Venku pršelo, ale mně to nevadilo.

Slyšela jsem, jak kapky dopadají na parapet, a ten zvuk mi připomněl, že žiju. Že ještě pořád něco slyším, cítím, dýchám. Bohužel stále chci cítit lásku. Muže, dětí… Ta láska tak najednou chybí, když není a asi nebude.

Kdyby se něco stalo…

Vím, že jsou na tom lidé hůř. Že zcela ztratí své blízké a někdy i sebe. Já jsem často sama, nejsem ale zcela opuštěná. Kdyby se něco stalo, přijedou. I ten syn z Irska. Ale muselo by se odehrát něco fatálního?

Naučila jsem se být tichým svědkem životů těch, které jsem vychovala. Vím, že jsou rodiče, kteří přijdou o děti. Já si ale říkám, že nemohu takto uvažovat. Kdybych takto přemýšlela, mohla bych žít jako poustevník.

Klára D. (62), Hradec Králové

Související články
3 minuty čtení
Své děti jsme vedli k poctivosti. Nikdy jsme s nimi neměli problémy. Když se z mé vnučky stala zlodějka, byl to šok pro celou rodinu. Když jsem se to dozvěděla, chtělo se mi křičet na celé kolo, že tomu nevěřím a nemůže to být pravda! Moje milovaná vnučka Ivanka byla ve škole nařčená, že krade. Ve třídě se ztrácely věci už delší dobu, byly to samé drobnosti, ale nakonec si na zloděje učitel pol
5 minut čtení
Nemůžu se zbavit tíživého pocitu, že jsem někde udělala chybu. Celý život jsem věnovala své rodině, manželovi, třem dětem, domácnosti. A přesto jsem osamělá! Své rodině jsem dala všechno: svůj čas, lásku, energii i své sny. Všechno jsem podřídila tomu, aby oni byli šťastní. A teď, když jsou dospělí a mají své životy, mám pocit, že pro ně už nejsem důležitá. Ptám se sama sebe: kde jsem to pokazi
5 minut čtení
Celý život jsem se snažila být dobrou dcerou, sestrou, prostě člověkem. Teď, když se ohlédnu, cítím jen hořkost a bolest. Kvůli vlastní sestře. Lenka byla vždycky ta „lepší“. O čtyři roky starší, hezká, chytrá, okouzlující. Když jsme byly malé, rodiče ji zbožňovali. „Podívej, jak je Lenka šikovná,“ říkávala máma, když sestra přinesla ze školy jedničku nebo zazpívala na besídce. Já, tichá a nená
2 minuty čtení
Se snachou jsme si nesedly, to uznávám, ona ale nechce, abych vídala své vnučky. A syn se mě nikdy nezastane. Trápím se tím, že je vidím tak málo! Svého syna Matěje jsem vychovala dobře. Bylo to moje jediné dítě, proto jsem se mu věnovala maximálně, měl všechno, na co si vzpomněl, a já byla přesvědčená, že máme spolu skvělý vztah. Tak tomu bylo do jeho osmadvacátých narozenin. Tehdy vstoupila m
3 minuty čtení
Byla o dva roky mladší. Jako malá mě často napodobovala, a pak se mnou začala soutěžit úplně ve všem. Na mnoho let jsme se rozhádaly. Když jsme byly hodně malé, tak jsem tu rivalitu necítila. Byla jsem pro svou mladší sestru Majdu vzor, ke kterému vzhlížela s obdivem. Všechno po mně opakovala, a mně se to líbilo. Tak tomu bylo ještě ve škole, když chodila na první stupeň. Že mi chce šlapat na p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zámeckém parku přebýval duch
skutecnepribehy.cz
V zámeckém parku přebýval duch
Pobyt v hotelu se proměnil v noční můru. Probudila jsem se, abych zabránila neštěstí. Mé dítě si vybral nebezpečný duch. K tomu letnímu pobytu jsem se nechala zlákat kamarádkou. Byl to ozdravný pobyt pro postižené děti, a já v něm měla zajistit příjemné večery s cvičením a meditací pro maminky a babičky. Svou malou dceru Kristýnku jsem vzala s sebou. Zabydlely jsme se
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Jachtou na Seychely s Emerald Cruises
iluxus.cz
Jachtou na Seychely s Emerald Cruises
Společnost Emerald Cruises představuje tři seychelské itineráře na pozadí sametových pláží lemovaných žulovými monolity. Vybírat lze z 8denní, 10denní nebo 13denní plavby během níž cestovatelé objeví
Záhadné zlato z římské pevnosti: Byl to dar pro tajemného boha?
enigmaplus.cz
Záhadné zlato z římské pevnosti: Byl to dar pro tajemného boha?
Enigmatický artefakt je spojen s římskou pevností Gonio, na pobřeží Gruzie nedaleko Batumi. Pevnost byla postavena Římany v prvním století našeho letopočtu. Zde učiněný archeologický objev naznačuje,
Čistá pleť v létě? Zkuste 5 P…
nejsemsama.cz
Čistá pleť v létě? Zkuste 5 P…
Aby pleť zůstala zdravá a chráněná, má důkladné čištění v každodenní rutině prioritu zvláště v létě. Vždyť víme, že čistá pleť má lepší schopnost regenerace. V létě je čištění pleti o to důležitější, oč horčejší jsou dny. Sluníčko totiž dává pleti pořádně zabrat. Proč si máme dopřát čas na čištění pleti V létě se často opalujeme a mažeme opalovacími krémy, na pleti se tak
Bombardér vozil pasažéry v proutěných křesílkách
historyplus.cz
Bombardér vozil pasažéry v proutěných křesílkách
Je sice pořádná zima, ale na letišti kousek od Versailles se to hemží lidmi. Na vzlet se připravuje slavný francouzský bombardér Farman. Místo bomb však bude mít 8. února 1919 zcela jiný náklad…   Francouzští bratři Farmanové chystají žhavou novinku. Zapálení aviatici, z jejichž dílny vyšel slavný bombardovací letoun Farman 60 s přízviskem Goliáš, nestihli svůj aeroplán
Jóbovy slzy: Semena plná zdraví i prastará ozdoba
epochalnisvet.cz
Jóbovy slzy: Semena plná zdraví i prastará ozdoba
Biblický Jób měl dobrý důvod prolévat slzy. Podle nich získává jméno i tropická obilnina slzovka obecná, které se říká též Jóbovy slzy. Její semena totiž tvarem slzy skutečně připomínají a jsou využívány jako prostředek lidové medicíny, nutričně hodnotná potravina i ozdoba.   Rostlina pochází ze zemí jihovýchodní Asie, konkrétně z Myanmaru, Indie, Číny a Malajsie.
Atmosféra uvolněnosti a vysokého komfortu
rezidenceonline.cz
Atmosféra uvolněnosti a vysokého komfortu
Předměstská rezidence nedaleko Moskvy byla pro svého autora, architekta Olega Klodta, ojedinělým projektem. Výsledná elegance, lehkost a funkčnost interiérů jsou však také dílem skvělé spolupráce návrháře s investorem. „ “ Tvůrčímu týmu prošel rukama každičký jednotlivý aspekt promyšleného obytného prostoru. Atmosféra uvolněnosti a komfortu, jíž interiéry dýchají, pramení také ze zvláštní energie, která proudila mezi
Zvířata v ohrožení: Planeta plná plastů
epochaplus.cz
Zvířata v ohrožení: Planeta plná plastů
Dobu kamennou teprve relativně nedávno vystřídaly doba měděná, bronzová a železná. Se železem je v podstatě spjatá i celá moderní doba včetně průmyslové revoluce. Co se tedy plastů týče, historicky vzato jsou pro nás vlastně nedávným, avšak poněkud nebezpečným „módním výstřelkem“. Začaly se objevovat teprve v polovině 20. století. Zaplavená planeta Oproti plastům, jejichž nadpoloviční
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a
Tělesný pach podceňujeme. Průzkum odhalil, jak Češi (ne)řeší osobní vůni
21stoleti.cz
Tělesný pach podceňujeme. Průzkum odhalil, jak Češi (ne)řeší osobní vůni
Tělesná vůně je tichý, ale silný průvodce našich každodenních setkání. Podle 95 % Čechů ovlivňuje první dojem víc, než si uvědomujeme. Přesto mnozí z nás zanedbávají pravidelnou péči o svěžest. Co vše
Bojuje Sandeva o Prachaře s jeho bývalkou?
nasehvezdy.cz
Bojuje Sandeva o Prachaře s jeho bývalkou?
Toužila se vdát, teď ale Sara Sandeva (27) poslouchá, že její partner Jakub Prachař (41) stále patří jiné. Bude z toho svatba, nebo jen dvě zlomená srdce? Půvabná herečka Sara Sandeva (27) ze seriá