Domů     Mé milované děti mne opustily
Mé milované děti mne opustily
5 minut čtení

Sedím u kuchyňského stolu a dívám se na stěnu, kde kdysi visely dětské kresby. Dnes tam je kalendář.

Mé dny plynou stejně. Jen tiše, bez rytmu. Venku prší. Déšť stéká po skle jako slzy, které už nemám sílu vyplakat. Ono i plakat je zbytečné. Dospěla jsem k tomu, že některé věci už prostě jen jsou, jiné zmizely. Je stáří, zmizely radosti z let dávno zpět.

Píši na stole, který pamatuje víc než já. Zažil smích, hádky, rozlité kakao i bolavá kolena, která jsem ošetřovala svým dětem. Pamatuje i večery, kdy jsme se tísnili kolem něj, v rukou chleba s máslem, a povídali si, kdo co zažil.

Stůl s celou rodinou

Jak obyčejné, a přitom jde o největší radosti života. Teď na něm leží jen můj hrnek a starý ubrus, který by podle Katky „už měl jít do koše“. Ale já ho tam nechci dát. Ten ubrus toho zažil a já s ním. Stále v něm vidím ten smích mých malých dětí.

I drobné šarvátky ratolestí, které se hádaly o jídlo, pozornost i hračky. Ale byli jsme rodina. I s jejich otcem. Teď tu nikdo nesedí. Nešvitoří. I ty hádky mi chybí, protože to znamená, že domov žije.

Tři děti, tři světy

Katka. První dítě, první obavy, první radosti. Byla pečlivá, zodpovědná, vždycky o krok napřed. Teď žije v Brně, má dvě děti, manžela, práci, kurz angličtiny. Volá jednou za dva týdny. Někdy. Vždycky mluví rychle.

„Mami, mám jen chvilku. Jak se máš?“ A když začnu odpovídat, slyším v pozadí zvuk myčky, dítě, televizi. A pak už jen: „Musím běžet, promiň!“

Syn se mi vytratil

Tomáš, prostřední. Tichý kluk s velkýma očima. Nikdy toho moc nenamluvil, ale když mě objal, držel pevně. Odešel do Irska. Prý na rok. Je to osm let. Napsal, že se mu tam líbí. Že se zamiloval do klidného severu. Posílá pohledy o Vánocích.

„Zdravíme, máme se fajn.“ Už dávno nevím, jak zní jeho hlas ve skutečnosti, ne jen přes telefon. A nevím, jestli to ještě někdy zjistím.

Nevím, co ji trápí

A Lucka… Moje nejmladší. Citlivá duše, co skládala básničky a nosila mi pampelišky. Teď sdílí svůj život na sociálních sítích, takže vidím, jak tam občas dá fotku, třeba dortu nebo psa s nápisem „Dneska byl těžký den“.

Když jí zavolám, řekne: „Mami, to je v pohodě, fakt.“ A odmlčí se. Mluvíme spolu jako cizí lidé, co se znají ze starých fotek. A já si říkám, jestli to tak má být. Sousedka říká, že to je normální.

Mladí mají prý svůj život. Asi ano. Jenže když srovnám její rodinu a moji. Ona syna neustále peskovala. Však byl často raději u nás. Není se co divit, že utekl. Ale mé děti.

Drobnosti, které zabolí

Nemám jim to za zlé. Žijí své životy, jak mají. Ale nikdo mě nepřipravil na to, že matkou přestanete být aktivně. Že se z vás stane tichá vzpomínka. Že zůstane jen otázka: Zavolají dnes? Jednou jsem si zlomila malíček na noze. Hloupost.

Uklouzla jsem na mokré dlaždici. Seděla jsem na zemi skoro hodinu. Pak jsem vstala, dala na to mražený hrášek a uvařila si polévku. Nikomu jsem nevolala. Ne proto, že bych nechtěla. Ale protože jsem věděla, že bych musela začít větou:

„Neboj, nic vážného…“ A to už bych nezvládla. A tak jsem začala psát. Do starého sešitu s tvrdou vazbou. Nejprve nákupní seznamy, pak vzpomínky. Kdo měl kdy neštovice. Kdy jsme jeli do Krkonoš. Kdo řekl první slovo a co to bylo.

Psala jsem si odpovědi na otázky, které mi nikdo nepokládal. Psala jsem, protože jsem se bála, že zapomenu, jak se mluví. Nemám moc s kým prohodit slova.

Šest osamělých srdcí

Přidala jsem se ke klubu v knihovně. Jednou týdně se tam scházíme – šest žen, pár z nich ovdovělých, jedna rozvedená. Povídáme si, čteme, někdy jen mlčíme. A v tom mlčení je víc porozumění než v hodinovém hovoru s vlastními dětmi.

Možná je to smutné, možná je to normální. Už nevím. Ale před měsícem mi Katka poslala balík. Bez ohlášení. Vevnitř byl ručně pletený svetr, co upletla sama. Přibalila i fotku vnuků.

A vzkaz: „Mami, vím, že se poslední dobou málo ozývám. Ale myslím na tebe. Každý den.“ Seděla jsem s tím lístkem v ruce a najednou se mi třásly prsty. Ne kvůli stáří. Kvůli pocitu, že ještě nejsem zapomenutá. Ne docela. A to mi stačilo.

Klid nebolí

Nepřestala jsem být matkou. Jen jsem se změnila v přístav, kam se někdy vracejí lodě. Třeba ne často. Třeba jen na chvíli. Ale pořád jsem tam. Dnes ráno jsem si uvařila kávu a posadila se ke stolu. Fíkus v rohu má nové listy. Venku pršelo, ale mně to nevadilo.

Slyšela jsem, jak kapky dopadají na parapet, a ten zvuk mi připomněl, že žiju. Že ještě pořád něco slyším, cítím, dýchám. Bohužel stále chci cítit lásku. Muže, dětí… Ta láska tak najednou chybí, když není a asi nebude.

Kdyby se něco stalo…

Vím, že jsou na tom lidé hůř. Že zcela ztratí své blízké a někdy i sebe. Já jsem často sama, nejsem ale zcela opuštěná. Kdyby se něco stalo, přijedou. I ten syn z Irska. Ale muselo by se odehrát něco fatálního?

Naučila jsem se být tichým svědkem životů těch, které jsem vychovala. Vím, že jsou rodiče, kteří přijdou o děti. Já si ale říkám, že nemohu takto uvažovat. Kdybych takto přemýšlela, mohla bych žít jako poustevník.

Klára D. (62), Hradec Králové

Související články
3 minuty čtení
Mám jedno dítě, syna Davida. A už tři roky se mnou nemluví. Nezvedá telefon, neodpovídá na zprávy, obchází mě obloukem. Naposledy jsem ho viděla na pohřbu jeho otce, mého muže. Ani tehdy se na mě nepodíval. Každý den se ptám sama sebe, jestli bych mohla něco udělat jinak. A vím, že mohla. Ale v tu chvíli jsem věřila, že dělám to nejlepší. Jenže to nejlepší pro mě nebylo to nejlepší pro něj.
5 minut čtení
Když se ohlédnu za svým životem, divím se, že jsem to dotáhla až sem a stále se dokážu smát a dívat do budoucnosti s nadějí i láskou. V životě jsem zažila moc bolesti. Musela jsem tvrdě bojovat o své místo na slunci. Ale snad aby byla alespoň nějaká spravedlnost, dostala jsem do vínku nezdolnou povahu, bojovnost, lásku k životu a vlastnosti. Díky nim po mnoha pádech vždy dokážu znova vstát a s
3 minuty čtení
Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit. A nic! Zaťala jsem bezmocně ruce v pěst. Zase jsem byl
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Srazí se Mléčná dráha s Andromedou? Do hry vstupuje malá galaxie
21stoleti.cz
Srazí se Mléčná dráha s Andromedou? Do hry vstupuje malá galaxie
Andromeda a Mléčná dráha, dvě galaxie, které v současnosti dělí z lidského hlediska propastných 2,5 milionů světelných let. Ale vzhledem k tomu, že se obě galaxie přibližují rychlostí asi 110 až 300 k
Pocta Tomášovi Garriguovi Masarykovi od Biatec
iluxus.cz
Pocta Tomášovi Garriguovi Masarykovi od Biatec
Společnost Helveti.cz společně se slovenskou značkou hodinek Biatec uvádí na trh unikátní limitovanou edici hodinek věnovanou prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garriguovi Masarykovi. Datum
Koktejl Mionetto Raspberry Spritz
tisicereceptu.cz
Koktejl Mionetto Raspberry Spritz
Chystáte zahradní party nebo nějakou oslavu? Blýskněte se koktejlem z malin a prosecca, jejichž chutě spolu ladí v úžasné harmonii. Potřebujete 80 ml Prosecco Mionetto Prestige Brut 40 ml ginu
Použije Blanarovičová své ženské zbraně?
nasehvezdy.cz
Použije Blanarovičová své ženské zbraně?
Vyhlíží herečka Yvetta Blanarovičová (61) nové začátky? Osud jí přinesl velkou zkoušku v podobě péče o téměř devadesátiletou nemocnou maminku, o niž se musí neustále starat, ale zdá se, že by se už mo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
historyplus.cz
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
„Jak mohli zvolit takového starce?“ nese se rozhořčeně Římem. Nový papež Agatho ale zakrátko všem pochybovačům dokáže, že ve skutečnosti je tím nejlepším, koho církev mohla do svého čela postavit. V polovině 7. století ve Středomoří vrcholí útoky muslimů. Načas do jejich rukou padne i Sicílie. Jejich nadvláda tam nebude trvat dlouho, ale stačí to,
Posilovna pro řasy a obočí
nejsemsama.cz
Posilovna pro řasy a obočí
Léto dalo zabrat pleti, vlasům, ale i obočí a řasám. Slábnou, lámou se, ztrácejí barvu i tvar. Jak je zachránit a znovu posílit? Slaná či chlorovaná voda i UV záření vysušují řasy a obočí. Ty po nějaké době ztrácejí elasticitu, mohou se začít lámat i vypadávat. Dostat je zpátky do kondice není tak složité a obejdete se i bez návštěvy salonu. Čištění je základ
Náramek mi změnil život
skutecnepribehy.cz
Náramek mi změnil život
Ze zahraničí jsem si přivezla zvláštní šperk. Vnutila mi ho na tržišti podivná žena. Od té doby se děly zázraky. K Bulharsku a naší rodinné dovolené v této zemi – bylo to ještě v dobách socialismu – se váže velmi zajímavá příhoda. Bylo to v čase, kdy jsem studovala střední školu a chystala se na vysokou. Vybrala jsem si obor, který byl v té době
Největší jachty světa: Klenoty oceánů a inspirace pro Earth 300
epochaplus.cz
Největší jachty světa: Klenoty oceánů a inspirace pro Earth 300
Plovoucí chrám vědy Earth 300 má být 300 metrů dlouhá, tedy větší než Titanic. Jak se tato loď srovnává s největšími jachtami světa, které brázdí oceány? Mezi největšími jachtami světa se na prvním místě nachází Azzam, která je s délkou 180 metrů největší soukromou jachtou na světě a jejím majitelem je prezident Spojených arabských emirátů,
Hledání Kleopatřiny hrobky: Tajemství ukryté v hlubinách země
enigmaplus.cz
Hledání Kleopatřiny hrobky: Tajemství ukryté v hlubinách země
Kleopatra VII. byla pohřbena po boku svého milence Marca Antonia. Ačkoli se její osud stal legendou, místo jejího posledního odpočinku zůstává jedním z největších archeologických tajemství. Po hro
Katedrála pro koně: V Zákupech se chlubí barokním skvostem
epochalnisvet.cz
Katedrála pro koně: V Zákupech se chlubí barokním skvostem
Barokní přestavbu zámku v severočeských Zákupech dokončila na přelomu 17. a 18. století Anna Marie Františka Toskánská. Po energické milovnici lovu a jezdectví v areálu zůstala i unikátní konírna.   Je velmi bohatá a svoje peníze utrácí zodpovědně a s rozvahou. Velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská (1672–1741) je investuje především do rozvoje zámku v Zákupech.