Domů     Mé milované děti mne opustily
Mé milované děti mne opustily
5 minut čtení

Sedím u kuchyňského stolu a dívám se na stěnu, kde kdysi visely dětské kresby. Dnes tam je kalendář.

Mé dny plynou stejně. Jen tiše, bez rytmu. Venku prší. Déšť stéká po skle jako slzy, které už nemám sílu vyplakat. Ono i plakat je zbytečné. Dospěla jsem k tomu, že některé věci už prostě jen jsou, jiné zmizely. Je stáří, zmizely radosti z let dávno zpět.

Píši na stole, který pamatuje víc než já. Zažil smích, hádky, rozlité kakao i bolavá kolena, která jsem ošetřovala svým dětem. Pamatuje i večery, kdy jsme se tísnili kolem něj, v rukou chleba s máslem, a povídali si, kdo co zažil.

Stůl s celou rodinou

Jak obyčejné, a přitom jde o největší radosti života. Teď na něm leží jen můj hrnek a starý ubrus, který by podle Katky „už měl jít do koše“. Ale já ho tam nechci dát. Ten ubrus toho zažil a já s ním. Stále v něm vidím ten smích mých malých dětí.

I drobné šarvátky ratolestí, které se hádaly o jídlo, pozornost i hračky. Ale byli jsme rodina. I s jejich otcem. Teď tu nikdo nesedí. Nešvitoří. I ty hádky mi chybí, protože to znamená, že domov žije.

Tři děti, tři světy

Katka. První dítě, první obavy, první radosti. Byla pečlivá, zodpovědná, vždycky o krok napřed. Teď žije v Brně, má dvě děti, manžela, práci, kurz angličtiny. Volá jednou za dva týdny. Někdy. Vždycky mluví rychle.

„Mami, mám jen chvilku. Jak se máš?“ A když začnu odpovídat, slyším v pozadí zvuk myčky, dítě, televizi. A pak už jen: „Musím běžet, promiň!“

Syn se mi vytratil

Tomáš, prostřední. Tichý kluk s velkýma očima. Nikdy toho moc nenamluvil, ale když mě objal, držel pevně. Odešel do Irska. Prý na rok. Je to osm let. Napsal, že se mu tam líbí. Že se zamiloval do klidného severu. Posílá pohledy o Vánocích.

„Zdravíme, máme se fajn.“ Už dávno nevím, jak zní jeho hlas ve skutečnosti, ne jen přes telefon. A nevím, jestli to ještě někdy zjistím.

Nevím, co ji trápí

A Lucka… Moje nejmladší. Citlivá duše, co skládala básničky a nosila mi pampelišky. Teď sdílí svůj život na sociálních sítích, takže vidím, jak tam občas dá fotku, třeba dortu nebo psa s nápisem „Dneska byl těžký den“.

Když jí zavolám, řekne: „Mami, to je v pohodě, fakt.“ A odmlčí se. Mluvíme spolu jako cizí lidé, co se znají ze starých fotek. A já si říkám, jestli to tak má být. Sousedka říká, že to je normální.

Mladí mají prý svůj život. Asi ano. Jenže když srovnám její rodinu a moji. Ona syna neustále peskovala. Však byl často raději u nás. Není se co divit, že utekl. Ale mé děti.

Drobnosti, které zabolí

Nemám jim to za zlé. Žijí své životy, jak mají. Ale nikdo mě nepřipravil na to, že matkou přestanete být aktivně. Že se z vás stane tichá vzpomínka. Že zůstane jen otázka: Zavolají dnes? Jednou jsem si zlomila malíček na noze. Hloupost.

Uklouzla jsem na mokré dlaždici. Seděla jsem na zemi skoro hodinu. Pak jsem vstala, dala na to mražený hrášek a uvařila si polévku. Nikomu jsem nevolala. Ne proto, že bych nechtěla. Ale protože jsem věděla, že bych musela začít větou:

„Neboj, nic vážného…“ A to už bych nezvládla. A tak jsem začala psát. Do starého sešitu s tvrdou vazbou. Nejprve nákupní seznamy, pak vzpomínky. Kdo měl kdy neštovice. Kdy jsme jeli do Krkonoš. Kdo řekl první slovo a co to bylo.

Psala jsem si odpovědi na otázky, které mi nikdo nepokládal. Psala jsem, protože jsem se bála, že zapomenu, jak se mluví. Nemám moc s kým prohodit slova.

Šest osamělých srdcí

Přidala jsem se ke klubu v knihovně. Jednou týdně se tam scházíme – šest žen, pár z nich ovdovělých, jedna rozvedená. Povídáme si, čteme, někdy jen mlčíme. A v tom mlčení je víc porozumění než v hodinovém hovoru s vlastními dětmi.

Možná je to smutné, možná je to normální. Už nevím. Ale před měsícem mi Katka poslala balík. Bez ohlášení. Vevnitř byl ručně pletený svetr, co upletla sama. Přibalila i fotku vnuků.

A vzkaz: „Mami, vím, že se poslední dobou málo ozývám. Ale myslím na tebe. Každý den.“ Seděla jsem s tím lístkem v ruce a najednou se mi třásly prsty. Ne kvůli stáří. Kvůli pocitu, že ještě nejsem zapomenutá. Ne docela. A to mi stačilo.

Klid nebolí

Nepřestala jsem být matkou. Jen jsem se změnila v přístav, kam se někdy vracejí lodě. Třeba ne často. Třeba jen na chvíli. Ale pořád jsem tam. Dnes ráno jsem si uvařila kávu a posadila se ke stolu. Fíkus v rohu má nové listy. Venku pršelo, ale mně to nevadilo.

Slyšela jsem, jak kapky dopadají na parapet, a ten zvuk mi připomněl, že žiju. Že ještě pořád něco slyším, cítím, dýchám. Bohužel stále chci cítit lásku. Muže, dětí… Ta láska tak najednou chybí, když není a asi nebude.

Kdyby se něco stalo…

Vím, že jsou na tom lidé hůř. Že zcela ztratí své blízké a někdy i sebe. Já jsem často sama, nejsem ale zcela opuštěná. Kdyby se něco stalo, přijedou. I ten syn z Irska. Ale muselo by se odehrát něco fatálního?

Naučila jsem se být tichým svědkem životů těch, které jsem vychovala. Vím, že jsou rodiče, kteří přijdou o děti. Já si ale říkám, že nemohu takto uvažovat. Kdybych takto přemýšlela, mohla bych žít jako poustevník.

Klára D. (62), Hradec Králové

Související články
5 minut čtení
S muži už mám bohaté zkušenosti. Po rozpadu druhého manželství jsem si slíbila, že už žádného partnera nechci. Jenže ani děti mi to neudělaly snadné. Poprvé jsem se vdávala velmi brzy, bylo mi teprve osmnáct. Za Ondřeje. O rok dřív jsem otěhotněla a moje hluboce věřící maminka by se hanbou propadla, kdyby její dcera zůstala svobodná. Upřímně řečeno, nebyla nadšená ani z toho, že jsem čekala dít
3 minuty čtení
Moje matka byla postrachem každého potenciálního zetě. Obě mé starší sestry s ní přerušily kontakt, aby zachránily manželství. Jen já ne! S naší maminkou to nikdy nebylo jednoduché. Tatínek byl typickým manželem pod pantoflem. Čas trávil raději v práci, než doma, nebo rychle zalezl do garáže a vrtal se v autě, kterému ve skutečnosti nic nebylo. Jen aby se s mámou nemusel věčně o něčem dohadovat
2 minuty čtení
Nechápu, jak se mohlo stát, že se naše dvě děti k smrti nenáviděly. Ta jejich rivalita začala v dětství, báli jsme se, že bude trvat už navždycky. Nikdy nevíte, co vám příroda nadělí za ratolesti. Ani v mé rodině ani v té manželově nebyli nikdy žádní konfliktní lidé, ani žádné černé ovce rodiny, o kterých bychom slyšeli jen samé špatné věci. Logicky jsme se domnívali, že i naše děti – Kamila a 
4 minuty čtení
Život někdy píše podivné příběhy. Tedy alespoň ten naší rodiny je trochu zvláštní. Štěstí může někdy přinést i to, co bychom vůbec nečekali. Dcera ke mně přišla a nenápadně začala: „Mami, napsala nám tátova starší dcera, ráda by se se mnou a ségrou viděla!“ Jen jsem si povzdechla. Můj exmanžel a otec mých dcer totiž opustil nejen nás. „Mají to těžké,“ dodala opatrně dcera, protože viděla, jak s
3 minuty čtení
Zlé jazyky o mně říkaly, že jsem opičí matka a dusím své děti nezdravou láskou. Jenže já jsem také opičí babička. Vnučky chci jen pro sebe! S manželem jsme vychovali šest dětí. Čtyři byly naše vlastní, dvě mojí sestřenice, jež měla se svým mužem těžkou nehodu v autě, kterou bohužel nepřežili. Jejich děti skončily na několik měsíců v dětském domově, než se nám podařilo je získat do naší péče. By
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vytvořil Pisano po skandálu své vrcholné dílo?
historyplus.cz
Vytvořil Pisano po skandálu své vrcholné dílo?
Farář Arnold svůj chrám SantʼAndrea v toskánském městě Pistoia průběžně zvelebuje. Po výměně hlavního oltáře a stavebních úpravách kněžiště zatouží po nové kazatelně. Shodou náhod pro tuto zakázku získá mistra Giovanniho Pisana, což považuje za malý zázrak. Fakt, že věhlasný gotický sochař a architekt nedávno neodvedl zrovna nejlepší práci v Sieně, mu nevadí… Řemeslu se
Nejlepší zimní úniky do tepla
epochalnisvet.cz
Nejlepší zimní úniky do tepla
Míst, kam se můžete v zimě vydat za sluncem a teplým mořem je relativně dost. Většina z nás ale chce, aby tam neletěla přes půl zeměkoule a nestálo to majlant. I taková místa existují. Jde-li vám o skvělé koupání, zvolte menšího bratříčka Dubaje, Rás al-Chajma, hlavní město stejnojmenného emirátu. Přímým letem se tam nedostanete, letí se
Konec falešné hry Chýlkové na spokojenost?
nasehvezdy.cz
Konec falešné hry Chýlkové na spokojenost?
Má už toho herečka ze seriálu Jedna rodina Ivana Chýlková (62) dost? Zatímco její manžel Jan Kraus (72) si dopřává rozlet na chalupě u Zbraslavic ve Středočeském kraji v obklopení rodiny, jeho žena
Mám už jen vnuka
skutecnepribehy.cz
Mám už jen vnuka
Můj rodný dům. Tak jsem na něm lpěla, až mám pocit, jestli jsem nepřivolala ty děsné tragédie. Dívám se na to místo. Tam, kde jsem měla kotvu. Skvělé zázemí. Najednou tu není. Jako kdyby všechno sfoukl vítr spolu s prachem sutin domu, který jsem začala nenávidět. Bylo tam tak krásně Šlo o útulný domeček. Prvorepubliková stavba, která
Mazda CX-60 proti trendům: Diesel se šesti hrnky stále žije
21stoleti.cz
Mazda CX-60 proti trendům: Diesel se šesti hrnky stále žije
Mazda CX-60 s mohutným 3,3litrovým dieselovým šestiválcem je jako zástupce staré školy přenesený do 21. století. Na Šumavě jsme s ním najeli stovky kilometrů – a spotřeba okolo 6 l/100 km nás doslova
Zdravá vaječná pomazánka bez sacharidů
tisicereceptu.cz
Zdravá vaječná pomazánka bez sacharidů
Nastala ta nejvhodnější doba připomenout si recept na vaječnou pomazánku. Není to sice žádná kvantová fyzika, ale správný poměr ingrediencí může být alchymie. Jestli jste se letos pustili do hojnéh
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Slané koláčky s tvarohem
nejsemsama.cz
Slané koláčky s tvarohem
Rychlé koláčky s jemným tvarohovým těstem. Ingredience: ● 250 g tvarohu ● 250 g hladké mouky ● 120 g másla ● 1 lžička soli ● kmín ● vejce Postup: Tvaroh smíchejte s moukou a solí, přidejte měkké máslo a ručně vypracujte hladké těsto. Mělo by být vláčné, ale nemělo by se lepit. Přesuňte jej na vál a rozválejte na plát silný přibližně půl centimetru. Pomocí vykrajovátka tvořte kolečka a rozložte je na plech.
K Františkovi míří zejména ženy
epochanacestach.cz
K Františkovi míří zejména ženy
Ze západočeského trojlístku jsou Františkovy Lázně ty nejmenší a pro mnohé možná právě proto nejkrásnější. Proč byste tam měla vyrazit i vy? Jestli dnes něco ženám chybí, je to klid. A právě toho tu nabízejí dost. Ve Františkových Lázních se dá zapomenout na všechny strasti. Žlutobílé empírové domy, široké parky a kolonády nabízejí odpočinek od toho všeho. Nahý kluk
Heydrichovy milenky: těhotná bohatá dcerka i britská agentka
epochaplus.cz
Heydrichovy milenky: těhotná bohatá dcerka i britská agentka
Propagandistický tisk a filmové záběry ukazují nejmocnější muže Třetí říše velmi často v rodinném kruhu. Věrná a podporující manželka, kopa dětí kolem. Protože bez dětí by Třetí říše neměla budoucnost! A tak ideál čisté rodiny je vlastně politickou ideologií, kterou se nevyplatí porušovat. Jenže, jak už to bývá: všechna zvířata jsou si rovná, ale prasata jsou
Rolls-Royce Spectre navržený jako sběratelský klenot
iluxus.cz
Rolls-Royce Spectre navržený jako sběratelský klenot
Rolls-Royce Spectre uznávají zákazníci a sběratelé stále více jako automobil s trvalou hodnotou. Vůz Spectre a jeho alter ego Black Badge byly objednány se stejnými očekáváními v oblasti nadčasovosti,
Záhadná terakotová armáda v Číně: Oplývá magickou silou?
enigmaplus.cz
Záhadná terakotová armáda v Číně: Oplývá magickou silou?
Terakotová armáda prvního čínského císaře z 3. století před naším letopočtem fascinuje vědce i záhadology z celého světa. Tito hlinění bojovníci prý mají bránit zesnulého vladaře v říši mrtvých. Oprav