Nevěřila bych, k čemu mě doženou finanční problémy. Pod tíhou špatného svědomí se mi ale podařilo téměř nemožné.
Vždycky jsem byla poctivý člověk. Nikdy by mně nepřišlo na mysl, že udělám něco, kvůli čemu mě bude trápit svědomí. Ale stalo se. Firmě, kde manžel pracoval, se přestalo dařit. Můj muž nikdy nezaměstnaný nebyl.
Ze začátku se snažil, chodil na pracovní úřad, každé dopoledne trávil u počítače hledáním pracovních nabídek. Nechápal, proč ho stále nikde nechtějí. Najednou jsme byli na dně. Jedna výplata citelně chyběla. Bála jsem se, že se zadlužíme a že přijde exekutor.
Už jsem se ani nedokázala soustředit na práci. Mými klienty v tu dobu byli dva mladí lidé s malou holčičkou. Nutně potřebovali dům. Z bytu se museli vystěhovat, protože jim končila nájemní smlouva. Dům, o který měli zájem, byl hezký.
Všichni tři se do něho na první pohled zamilovali. Holčička běhala zahradou a volala, že už se nemůže dočkat, až si sem přivede pejska, paní obdivovala koupelnu, pán se šel podívat na půdu a tvrdil, že tu vybuduje veliký dětský pokoj.
Přišla se na nás podívat sousedka a hned si s mladou rodinou porozuměla. “Opravdu bude náš?” obrátila ke mně holčička oči modré jako pomněnky. “Opravdu bude váš,” slíbila jsem jí.
Slib jsem nesplnila
Kvůli domu volal další zájemce, nedal jinak, než že si ho musí prohlédnout. Provedla jsem ho vilkou i zahradou. Oči mu svítily nadšením. “Bohužel, říkala jsem vám přece do telefonu, že…” Netrpělivě mě přerušil:
“Musím tu vilu mít.” Naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha číslo – sumu, která se přestěhuje do mé kapsy. Vyschlo mi v krku. Bylo hrozné oznamovat té sympatické mladé rodině, že v domě, který se jim tak líbil, nikdy bydlet nebudou.
“Někdo vám dal peníze, viďte?” trpce prohodil tatínek. Vzal dceru za ruku a manželce řekl: “Jdeme!” Několik nocí jsem nespala. Když jsem se vzpamatovala, zavolala jsem rodině, které jsem ublížila, a navrhla jim k prodeji jiný dům.
Bála jsem se, že se mnou nebudou chtít mluvit. Navrhla jsem, že si v jejich případě snížím provizi. Atmosféra byla při našem setkání napnutá, ale naštěstí v zahradě rostl smrk, který holčičku zaujal. V jeho koruně zahlédla veverku.
A její mamince se zalíbil růžový keř u plotu. Trochu se mi ulevilo. Ten dům se jim sice nelíbil hned na první pohled, ale nakonec se ukázalo, že je pro mladou rodinku lepší.
Aneta (43), Hradecko