Roky si pomáháme s dětmi a se vším se svěřujeme. Zuzanu bych nevyměnila za nic na světě, je to skvělá kamarádka.
Jenomže teď jsem zamilovaná do jejího bývalého muže, kterého nenávidí. Buď se vzdám vztahu s Mirkem, nebo s kamarádkou. Se Zuzanou jsme byly dlouholetými přítelkyněmi a nedaly na sebe dopustit. Však jsme spolu prožily i ty špatné časy.
Obě jsme se rozváděly a nevím, co bychom si jedna bez druhé počaly. Roky po rozvodech jsme se snažily vyjít coby svobodné matky. Kromě praktické stránky jsme se držely nad vodou i psychicky a já za to budu vždycky vděčná.
Pak se to všechno zvrtlo, jak jinak než kvůli chlapovi. Začaly jsme randit, cítily jsme, že už je čas dát mužům další šanci. Zuzana v tom byla o něco úspěšnější. Nechyběla jí odvaha, byla vždy společenská a uměla se bavit skoro s každým.
Pomohl mi získat práci
Já jsem spíš introvert. Pak jsem jednoho dne naprostou náhodou potkala Mirka, jejího bývalého manžela. Moc dobře jsem ho osobně neznala, ale z vyprávění to byl pořádný hulvát a proutník. Překvapilo mě proto, jak působí mile a seriózně.
Tou dobou jsem se zrovna rozhlížela po nové práci a věděla jsem, že Mirek pracuje ve firmě, která by mě dost lákala. Využila jsem tedy naší povrchní známosti a požádala ho, aby za mě ztratil u šéfa slovo. Zuzaně jsem to neřekla, zatím to nebylo nutné.
Moc jsem si s tou prací stejně nefandila. Jenže co se nestalo – ta práce vyšla a já měla co nevidět nastoupit! Mirek byl pro mě v tu chvíli jediný, koho jsem ve firmě znala a kdo mi tím pádem mohl trochu pomoci se začleněním. Bylo načase říct Zuzaně pravdu.
Netvářila se nadšeně, dokonce byla znechucená. „Hlavně mi nevyprávěj nic o Mirkovi,“ odfrkla si. A já jí nic nevyprávěla. Ani to, že chodím s Mirkem na obědy, nebo dokonce na kafe po práci.
Dokonce ani to, že se mi líbí a přijala jsem pozvání na sobotní výlet s obědem. A už vůbec ne to, že jsem si dala s Mirkem pusu a ani jeden nevíme, co si o tom máme myslet.
Čeká mě rozhodnutí
Náš vztah je čerstvý a já ho nechci ohrozit. Navíc vím, že Zuzana nenechá na Mirkovi „nit suchou“. Tak jak bych se obhájila? Mám velké dilema. Mirka mám fakt ráda a mohlo by nám to klapat. Jen tak někoho si k tělu nepustím a s ním je všechno hezké a snadné.
Po posledním zážitku ale vím, že bych o Zuzku jistě přišla. Potkaly jsme totiž společně Mirka v centru města. Zrovna mi kupoval květiny a naštěstí to sehrál tak, že to nevypadalo podezřele. Předstíral, že si mě sotva vybavuje.
„Bože, která chuděra si ho nabrnkla,“ utrousila zhnuseně Zuzana. A já mám pocit, že když jí to přiznám, jen si přede mnou odplivne. Znám ji a vím, že tohle prostě nepřijme…
Bára D. (51), Přerov