Stalo se mi to, co považuji za naprosté klišé. Zamilovala jsem se do svého ženatého šéfa. Dokonce natolik, že jsem ho chtěla jen pro sebe.

Začalo to nevinně. Nastoupila jsem na místo administrativní pracovnice do firmy, kterou vlastnil Václav. Poprvé jsme se potkali na chodbě.

Rychle jsem ho sbalila

Podívala jsem se na něj a hned jsem sklopila zrak. Přesně tak mě to kdysi naučila starší kamarádka a říkala tomu: Vábnička na chlapy. Já už v té době žila pár let sama a po lásce jsem docela prahla.

Netrvalo dlouho a scházeli jsme se v bytě, který si držel pro případ, že měl pracovní večeři a nechtělo se mu jet za město domů. Pochopitelně mi hned na první večeři Václav vylíčil, jak je jeho manželství pouhou formalitou.

Žena je v domácnosti a vychovává děti. Rozvádět se ale prý kvůli majetku a potomkům nechce. Cítí se být bez závazků a není v ničem omezen. A asi opravdu nebyl. Minimálně jednou měsíčně jsme spolu jeli na pár dní pryč a nebyl v tom žádný problém.

Neskrývali jsme se, chodili jsme do kina i na večeře. Samozřejmě jsme nejvíce času trávili buď u mě v garsonce, nebo ve Václavově bytě. Tam jsme se oddávali vášni, která v mu prý v životě tolik chyběla. Nikdy jsem s nikým necítila takové pouto.

Když mě můj šéf objímal, hladil mě a mezi polibky mi šeptal, jak moc ho vzrušuji a že takovou touhu nikdy necítil, byla jsem v sedmém nebi. To byly okamžiky, které mě utvrzovaly v tom, že kdybych situaci lehce pomohla, mohla bych mít vše. Václav byl v mých očích příliš zodpovědný vůči rodině.

Pomohla náhoda

Potřebovala jsem do milencova života zarýt svou stopu, která by jeho manželku jasně informovala o mé existenci. Nahrála mi náhoda. Václavova žena odjela s dětmi na dovolenou k moři a my dva se dohodli, že si zaletíme na pár dní do Dubaje.

Před odjezdem na letiště si Vašek vzpomněl, že se potřebuje na skok stavit doma v jejich domě. Původně mě chtěl nechat v autě, ale můj pohled ho utvrdil v tom, že to byl špatný nápad. Využila jsem situace a ponechala svou náušnici na poličce v koupelně.

Studená sprcha

Pobyt v Dubaji byl nádherný. Dostala jsem spoustu dárečků a užívali jsme si sami sebe. A já věděla, že jsem vykročila správným směrem. Bohužel mě čekala po návratu domů studená sprcha. Moje vidina budoucnosti se rozplynula jako pára nad hrncem.

Potřebovala jsem nenápadně zjistit, kdy se vrací Václavova manželka z dovolené. Pozvala jsem ho proto večer k sobě domů, ale on se mi omluvil s tím, že se odpoledne vrátila jeho rodina. Zajásala jsem. Mnou rozehraná hra začíná.

Hned druhý den jsem byla v práci a zvonil mi telefon. Ze sluchátka se ozvalo: „Dobrý den, jsem manželka vašeho šéfa.

Děkuji za vzkaz v koupelně!,“ řekla rázně a pokračovala s tím, že už před nějakou dobu ví o mé existenci a musí mě uklidnit, protože ona ani její manžel se rozhodně rozvádět nechtějí! „Nejste první a zdaleka ani poslední. Takže abych uvedla věci na pravou míru.

Kdybyste měla všech pět pohromadě, necháte si to málo, co vám můj muž nabízí. Ale ta drzost s náušnicí bude mít dohru. Sbohem.“ Za pár dní si mě zavolali z personálního oddělení, že se moje pracovní místo ruší.

Dostala jsem odstupné ve výši šesti měsíčních platů a Václava jsem už nikdy neviděla.

Jitka Z. (58), Znojmo