Mít handicapované dítě není lehké pro nikoho. Náš malý Jindra ale přinesl celé rodině nejen starost, ale hlavně hodně radosti i štěstí!
Narodil se přidušený a lékaři ho dlouho rozdýchávali. Ty dlouhé chvíle na porodním sále moji dceru změnily. Strach o právě narozené dítě je tvrdá zkušenost. Malý Jindříšek byl tiché miminko.
Bohužel poporodní komplikace na něm zanechaly nevratné poškození, tak nás lékaři připravili na to, že náš vnuk bude opožděný. Jak rostl, čím dál častěji se usmíval. Byl sice pozadu, ale byl takové radostné dítě! Kdo ho neznal, na první pohled nic nepoznal.
Byl to kluk jako buk. Dcera byla samozřejmě zpočátku zoufalá, nevěděla, co ji čeká. Ale později přijala věci tak, jak byly.
Nikdo se za něho nestyděl
Pro syna udělala první poslední a jeho dva starší sourozenci taky. Příjemně mě překvapilo, že se za bratra vůbec nestyděli a pyšně ho všude brali s sebou. Myslím, že v tomto ohledu udělala naše veřejnost obrovský pokrok.
Dříve by asi Jindra skončil v nějakém ústavu za městem, ale nyní mohl dokonce chodit i do normální školky, kde mu sehnali asistenta. On ale nebyl nijak hloupý a choval se lépe než kdejaké „normální“ dítě. Byl poslušný a moc se snažil.
Vymýšlel krásné dárky
Kluk nám rostl jako z vody, a začal chodit do speciální školy, na což byl náležitě hrdý. Učili se tam číst i počítat a kladli tam důraz na praktické dovednosti. Občas mě udivilo, co všechny se ta děcka dokázala pod vedením trpělivých učitelů naučit.
Miloval všechny rodinné oslavy a vždy se snažil, aby oslavenci věnoval co nejhezčí dárek. O nápady neměl nouzi. Mému manželovi například slepil krásnou loďku v lahvi, a svojí milované mamince navlékl krásné korále.
Muselo mu to dát ohromnou práci, protože byly z několika řad a úplně malinkatých korálků. Tatínkovi zase nafotil album nejhezčích aut ve městě s tím, že si má jedno vybrat. Ani svým sourozencům nezůstal nic dlužný. Sestře vlastnoručně upletl dlouhou šálu a bráchovi vypěstoval z pecky mango.
Nakreslil pexeso
Povedlo se mu, bylo vysoké skoro patnáct centimetrů! Navíc ještě k němu vytvořil krásný květináč oblepený kamínky. Hotové umělecké dílo. Když se přiblížil den mých narozenin, byla jsem nejzvědavější, co mi daruje Pepíček. Tvářil se slavnostně.
Jakoby vítězoslavně! A taky tajemně. V ruce držel krásně zabalenou krabici, zřejmě původně od bot, převázanou širokou zlatou mašlí. Lekla jsem se, zda mi nekoupil nějaké boty, ale krabice byla lehká, a když jsem s ní zaklepala, něco v ní chřestilo.
Za zraků všech hostů jsem se jala krabici rozbalit. Byly v ní nastříhané ze čtvrtek velké kostky, vždy po dvou, něčím pomalované.
Na dvou byla Petřínská rozhledna, na jiných dvou Karlštejn a na některých i známé památky v cizině, jako je šikmá věž v Pise nebo Loch Ness.
Povedlo se mu to náramně
„Babi, to je pexeso, víš, ta hra!“ vysvětlil Jindra a pokračoval: „Ale není jen na hraní. Kdo z vás s dědou vytvoří dvojici, tak tam oba pojedete.
Za rok dostanete další, ale tohle pexeso musíte stihnout splnit!“ Zůstala jsem na vnoučka koukat s pootevřenou pusou. Jeho nápad mě úplně nadchl. Něco tak skvělého by snad žádné jiné děcko nevymyslelo. A té práce, co si dal s tím malováním!
Musel mít k tomu nějaké předlohy. A taky moc hezké vodovky. Nikde nepřetáhl, a navíc udělal na každém tom čtverci i rámeček. Z druhé strany, aby byly všechny čtverce stejné, namaloval jen sluníčko. Žluté a usměvavé.
Těším se na další narozeniny
Manžel si mlčky obrázky prohlížel a neříkal vůbec nic. Byl tak dojatý, že by se nejraději rozplakal. Tak obrovskou radost měl! Na dceři jsem viděla, jak je na svého nejmladšího synka pyšná. A ostatní taky. Jindra měl velkou radost, ale nijak se nevytahoval.
Mlčky si nandal pořádný kus čokoládového dortu a s chutí se do něho pustil. My hezky pexeso srovnali na stůl a dali se s manželem do hry. Jako první se mi povedl spárovat milovaný Karlštejn. Už jsme věděli, kam náš první výlet povede.
Skvělý dárek nám změnil život. Do dalších narozenin nám už zbývají jen dva výlety a budeme mít splněno!
Kateřina B. (66), Litvínov
