Znáte ten vtip, jak se říká, že za krach manželství mohou vždy dva? Partner a tchyně. Nemyslím si. Když je v tom sestra závislá na bratrovi, to je teprve peklo.
Jak to začalo? Nebylo to samozřejmě hned. Na první rande jsme spolu chodili sami. I když jsme spolu začali bydlet v podnájmu, tak jsme byli sami. Pravda, Patrik dost často navštěvoval rodinu. Mámu a sestru, která s ní stále bydlela.
Já k nim také chodila, ale nebylo to tak často, aby mi bylo něco podivné. Právě Alenka, Patrikova maminka, byla zlatá. Ale Marie? Dokud to mezi mnou a Patrikem nebylo vážné, byla celkem v pohodě.
Jenže jakmile Marie zjistila, že by bratr měl kompletně nový život, změnila se. Nebo to v ní bylo vždy?
Radila mi. Ta, která neměla chlapa?
Když jsme se zasnoubili, všimla jsem si, jak se mi Marie snaží říct, co dělám jako hospodyňka špatně. Ona? Která v 25 letech bydlela stále s maminkou? Ani Patrik, ani má tchyně netušili, že by Maruš někdy měla chlapa.
Možná se jimi nechlubila, spíš bych ale řekla, že jim byla tak protivná, že to na ni ani nezkoušeli. A Patrik byl pro ni jediným mužským elementem, jelikož tatínek jim poměrně brzy zemřel. Ale to jí nedávalo právo plést se mi do života.
Chtěla jsem s ní být kamarádka. I jsem se těšila, že budu mít v rodině v podstatě vrstevnici. Ale takhle? Bohužel si za to mohla sama, že ty vztahy byly mezi námi takové.
A bohužel Patrik byl dost měkký na to, aby uhájil svoji rodinu, kterou jsme chtěli budovat.
Poslala mi věci na úklid
Jak jsem psala, ona mně chtěla radit, jak být dobrou ženou. Říkala mi, co má Patrik rád, co smím a nesmím.
Po jedné takové návštěvě to vygradovalo tím, že když šel Patrik k rodině druhý den na návštěvu beze mě, vrátil se a hned ve dveřích mi podal tašku plnou čisticích prostředků se slovy: „To ti posílá Marie.“ Aha, takže jsem špindíra?
To jsem nevyslovila nahlas, ale myslela jsem si to. A proč se mne on nezastal? Vždyť já byla ženou jeho života. Vyvolenou, kterou si měl uhájit přede všemi.
Budeme spolu bydlet
Když jsme se s Patrikem vzali, uvažovali jsme o vlastním domově, ale chtěli jsme domek, nikoli byt, takže jsme museli šetřit. Bohužel Alenka zemřela na těžkou nemoc příliš brzy.
A Patrik tak přišel s tím, že vyhazujeme peníze za nájem, které bychom mohli investovat do vlastního, tudíž bychom se mohli nastěhovat do jeho rodného domu. Ano, tam stále bydlela Marie. Nic bych za to nedala, že ho i přemluvila, protože nechtěla být sama.
Sekýrovala mě čím dál víc
Nevím, proč jsem se nebránila. Nebyla jsem nadšená, ale nechtěla jsem přiznat, že ji nemám ráda, takže jsem vlastně souhlasila. Největší chyba mého života.
Zatímco milovaný bratr mohl vše, pracoval stejně jako já, tak on měl právo na odpočinek, zatímco já jsem dělala uklízečku a ještě k tomu špatnou. Než jsem se otrkala, vyslechla jsem si spoustu poznámek své švagrové.
A blízko nebyl nikdo, kdo by mi vysvětlil, proč se chová jako jeho matka, žárlivá sokyně. Logicky jsme na sebe časem začali narážet.
Zlá tetička, která mi chtěla vzít rodinu
Jakmile jsem otěhotněla, věděla jsem, že brzy budu s Marií mnohem víc a sama. Trošku jsem se chlácholila, že ji obměkčí dítko v domě. Opak byl pravdou. Čím silnější bylo pouto mezi mnou a Patrikem, tím víc mne a vše kolem mne nenáviděla.
Pomalu jsem tak Patrikovi naznačovala, co bude s naším bydlením. On ale tvrdil, že nemáme stále tolik našetřeno. Já už byla zoufalá a nevěděla jsem, jak dál.
Bylo mi jasné, že to nikdy dobré nebude, protože na mne neměla ohledy ani ve vysokém stupni těhotenství.
Už to nešlo dál, urazila jsem ji hodně
Když se narodila Klárka, moje švagrová se vytasila s další kopou rad a připomínek, co dělám špatně. To už bylo na mě moc a bohužel jsem vybouchla příliš. Vylila jsem si své emoce i pod návalem hormonů.
Vyčinila jsem jí, jak se mi opovažuje radit se vztahem, když žádný nemá. Proč mi radí s dítětem, když také žádné nemá. A jak jsme se hádaly, vyvrcholilo to tím, že jsem jí vmetla: „Bodejť by tě někdo chtěl.“ Padla i sprostá slova.
Asi vám je jasné, že se se vším svěřila bratrovi, který sice nestál ani na jedné straně, měl se ale už zastat mě.
Odešla jsem od nich
Jednoho dne jsem to už nevydržela a oznámila jsem Patrikovi, že buď půjdu sama s dítětem, anebo půjde on s námi. Přesvědčoval mne, ať si to rozmyslím. Ne. Odešla jsem. Časem se k nám přistěhoval, byly jsme jeho rodina. Jenže Marie ho začala citově vydírat. A tak se vrátil k ní.
Divný vztah ve třech? Jak pro koho
Nás nechtěl ztratit, a tak nás navštěvoval. Připadá vám to jako bizarní situace? Mně taky, ale nechtěla jsem dcerce brát otce. I kamarádky říkaly, že je to divné, moji rodiče rovněž. Co jsem ale mohla dělat?
Vše jsem přizpůsobila tomu, aby Klára měla oba rodiče. Takhle to trvalo pět let, když jsem řekla, že to dál nejde. Rozvedli jsme se.
Marie tehdy říkala, že jsem nebyla dobrá manželka, dokonce pronesla, že kdoví, jestli jsem neměla milence a Klárka je vůbec Patrika. Tehdy jsem se namíchla a řekla jsem jí to nejhorší. Aby už nebyla.
Ničila i naši dceru
Stále jsem však nechtěla, aby Klárka přišla o otce, a tak jsme se s Patrikem střídali v péči. On ji vodil do domu, kde byla i Marie.
Postupem času jsem začala mít nervy i z těchto návštěv, protože holčička vždy přišla s něčím, že tetička říká, že tohle je špatně a že se něco má dělat jinak. Pokus o mou domluvu skončil samozřejmě fiaskem.
Jednou přišla Klárka s tím, že Marie jí navrhla, ať jí říká „maminko“. To bylo moc. Jelikož s Patrikem nebyla řeč, rozhodla jsem se soudit. Bohužel.
Docílila jsem toho, že Marie musela projít vyšetřeními, kdy se ukázalo, že je psychicky nemocná a na holku má negativní vliv.
Spáchala sebevraždu
Po letech Marie skončila v ústavu, její psychické potíže se stupňovaly. Pak to bylo lepší. Pustili ji domů, jenže časem přestala brát prášky. A jednoho dne spáchala sebevraždu. Našel ji právě její bratr.
Náš vztah s Patrikem se nikdy neslepil, Klárka neměla v dětství jen hezké chvíle. Marie asi opravdu byla nemocná a za vše nemohla. Ale zničila nám život.
Vlaďka M. (63), Ostrava