Tak jsem se nechala strhnout houbařením, že jsem došla až do míst, která mají magickou historii. Najednou bylo všude kolem hrobové ticho…
Celý život jsem bydlela uprostřed města, v rušném centru. Po rozvodu jsem se ale odstěhovala na jeho okraj, do klidné oblasti, tam, kde podle legendy stávalo staré keltské sídliště! Tehdy jsem o tom ale mnoho nevěděla, nepřišlo mi to zkrátka nijak důležité.
Útěk z lesa
Miluji houbaření, a těšila jsem se, jak budu vyrážet s košíkem na dlouhé procházky do lesa, který je co by kamenem dohodil od našeho moderního sídliště. Krátce poté, co jsem se nastěhovala, jsem se tedy vydala na houby.
Vykračovala jsem si to lesíkem, a sem tam sebrala nějaký ten hříbek. Pak jsem se rozhodla, na chvíli se zastavit. Sedla jsem si do trávy a vyndala chleba s máslem. Neměla jsem ani tušení, že jsem se usadila v místech bývalého keltského oppidia.
Jak jsem tam tak seděla a koukala na stromy kolem, náhle se mi udělalo slabo. Měla jsem dojem, že se ke mně začínají ty stromy blížit. Zničehonic se nade mnou slétlo hejno ptáků a jeden z nich přiletěl až ke mně a udeřil mě křídlem do hlavy.
Jako by mě chtěl z těch míst vyhnat. Hrozně jsem se lekla, došlo mi, že tu nejsem vítaná. Sebrala jsem košík a utíkala pryč. Až později jsem se dozvěděla, že jsem seděla v místech starých keltských nálezů, dokonce přímo tam kde bývala svatyně! Od té doby se o historii tohoto místa zajímám a také ji kolem sebe vnímám.
Energie
I když to tu dnes žije moderním životem, já cítím, že se zde zvláštní energie z dob pohanů stále koncentruje. Například vím, že do hospůdky na rozcestí není radno chodit kolem půlnoci.
V té době se tam vždy citelně ochladí, návštěvníci ustanou ve svém hovoru, jako by také cítili tu energii jakýmsi šestým smyslem. Začnou se zvedat, platit a i obsluha se snaží co nejrychleji zmizet.
Aneta (61), Praha