Domů     Labuť poznala, že moje maminka sedí vedle mě
Labuť poznala, že moje maminka sedí vedle mě
3 minuty čtení

Večer jsem trávila na nábřeží, kde jsme prožily s mou matkou spoustu času. Jenže ona tu už nebyla. A pak se najednou vedle mě objevil ten stín…

Mám to místo moc ráda. Stejně, jako ho milovala moje maminka. Celý život se věnovala mně a svým žákům, které na základní škole učila. Tatínka si nepamatuji, ten zemřel, když mi byly pouhé dva roky. Pro maminku to tenkrát musela být hrozná rána.

Proto svoji lásku a něhu soustředila jen na mě, na jedináčka. Každý den si našla chvilku, kdy mi vyprávěla své příběhy z cest. Procestovala velký kus světa a její příběhy byly jako korále navlečené na šňůrce. Sotva jeden dopovídala, druhý začala.

Pak onemocněla. Začala špatně chodit, a nakonec lékaři diagnostikovali nemoc, na niž není lék. Do roka zemřela. Od té chvíle jsem na světě sama. Žiju jen ze vzpomínek.

Tulačka

Neměla jsem žádné vlastní dítě. S maminkou jsem často sedávala na lavičce na nábřeží. Pozorovaly jsme hladinu řeky a říkaly si, jakou má dneska barvu.

Sluneční paprsky, dešťová přeháňka, kypré bochníky mlh, to vše dokázalo řeku změnit v paletu nejpestřejších barev, jaké si jen člověk mohl představit. Krmily jsme u toho labutě.

Brzy jedna z nich ztratila ostych, dokázala vylézt po ostrém břehu až na nábřeží a procházet se po něm důstojným krokem místní krásky. Zobala nám přímo z ruky. Nebály jsme se jí, byla hodná, vděčná za každé sousto, které jsme pro ni měly.

Pojmenovaly jsme ji Tulačka a jediný, kdo ji mohl beztrestně krmit, byla právě moje maminka. K jinému nešla! Před několika dny jsem znovu seděla na naší lavičce, když se snesl večer nečekaně rychle.

Mlha se rozptýlila a já čekala, až se rozsvítí lampa za mými zády. Jediná lampa na nábřeží. Když se tak stalo, padl stín mé sedící postavy na kostkovanou dlažební cestu podél řeky. Hleděla jsem na ten stín, když se mi náhle něco podivného stalo. Na cestě jsem spatřila druhý stín vedle mě sedící postavy.

Nikde nikdo

Projel mnou mráz. Takhle to bývalo, když jsme na lavičce sedávaly s maminkou. Jenomže teď vedle mě nikdo neseděl! Na celém nábřeží nikdo nebyl. Jen já. Neklidně jsem si poposedla, ale stín nezmizel. Ani se nehnul. Vstala jsem a několikrát obešla lavičku.

Nikde nikdo. Znovu jsem usedla a sledovala druhý stín, který byl nehybný jako skála. Najednou jako by mě někdo uchopil ruku a sevřel v té své. Dva stíny ležely vedle sebe. Tehdy se po ostrém náspu na nábřeží vyškrabala labuť. Byla to naše Tulačka!

Seděla vedle mě

Kráčela si to kyvadlovým, krokem přímo ke mně! Zastavila se na místě, kde sedávala moje maminka a natáhla svoji hlavu s hadovitým krkem kupředu, směrem k nehybnému stínu. A tehdy jsem pochopila! Už jsem se necítila tolik osamělá.

Druhý stín vrhala moje maminka, kterou Tulačka poznala a přišla ji pozdravit. A taky se poohlédnout po kousku dobroty, kterou pro ni maminka vždy měla. Hned jsem vyndala z kabelky svačinu, aby nebyla labuť zklamaná.

Od této chvíle sedávám na svém rohu lavičky na nábřeží a čekám, až se lampa rozsvítí za zády, a objeví se můj stín a záhy stín mé maminky.

Hana (64), Chrudim

Související články
3 minuty čtení
V bytě na balkoně jsem vídala papouška. Myslela jsem, že někomu ulétl, pak jsem na něj ale narazila na hřbitově – vedle svého hrobu! Manžel byl tehdy na chalupě, po celodenním sobotním úklidu jsem si sedla se sklenkou vína na balkon a relaxovala. Vtom se odněkud snesl pták, uslyšela jsem tlukot křídel a automaticky stáhla hlavu mezi ramena. Myslela jsem si, že to je nějaký holub. Jenomže přímo
5 minut čtení
Ve chvílích, kdy mě moje samota téměř zabíjela, jsem se začala modlit ke svému andělovi a přála jsem si, aby se stal zázrak. Vždy jsem věřila, že existují dobré síly, které nám pomohou, když už dál nevíme, kudy kam. Například naši strážní andělé. Zjevení anděla mi pomohlo Moje obavy ze samoty vyřešilo zjevení právě jednoho takového krásného anděla. Tajemná zářivá bytost mi pomohla najít o
3 minuty čtení
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme
3 minuty čtení
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc, která mě vždycky velmi zajímala. A to bylo okno protějšího domu, k
3 minuty čtení
V nočním parku jsme se dostali do křížku s podivnou partičkou. Tři muži nás chtěli okrást. Na manžela dokonce vytáhli nůž. Pak se stal zázrak. Nebyla jsem nadšená z toho, že s mužem půjdeme po půlnoci zkratkou přes park. I když je manžel silný chlap, bála jsem se. Ta část města neměla dobrou pověst, kriminalita tu rostla, zvlášť parku v noci bylo radno se vyhýbat. Jenže jsme se u kamaráda na za
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé