Manžel mi vyčítá, že umím jen pomlouvat a roznášet klepy. Ničím tím prý celou rodinu. Já si ale myslím, že nedělám nic zlého. Jsem jen zvědavá.

Ráda si povídám s lidmi, myslím, že to je částečně i moje náplň práce, jsem totiž u nás na vsi listonoška. A ta musí přece vědět o všem! Také moc ráda poznávám nové lidi, jsem šťastná, že máme domek hned na návsi, tam jsem u zdroje všeho.

Jakmile někoho vidím, musím se k němu rozběhnout a něco mu povyprávět, i kdybych si měla něco trošku přimyslet. Není za tím žádný zlý úmysl, jen touha po sdílení informací. Můj muž je z toho nešťastný, je to prý moje nejhorší vlastnost.

Jak by nám prý bylo všem krásně, kdybych se jí dokázala zbavit. Někdy to přejde mlčením, ale občas na mě i řve, že bych se měla léčit. To se stalo například teď před Velikonocemi, kdy jsem vyprávěla ženským v místním konzumu, jak to u nás v noci „bylo nebylo“.

Přiběhl hodinu nato z hospody a ječel na mě, že nejenže trousím drby o všech z vesnice, ale svěřuji se s intimnostmi z našeho života a on je pak všem pro smích.

Střed pozornosti

Manžel si myslí, že potřebuju na sebe za každou cenu strhávat pozornost. A proto nenechám nikoho ani dokončit větu. Jsem tím prý nesnesitelná. Asi už zapomněl, že když před lety vykradli naši hospodu, tak se ukázala moje výpověď ze všech nejdůležitější.

Dvě hodiny u nás seděli policajti a zapisovali si. Sice pak odvezli k výslechu třetinu vesnice a sousedovi přišla kontrola z finančáku, já ale mluvila jen a jen pravdu. Zloděje nakonec našli, ale já se žádného vděku nedočkala.

Jsem dál místní drbna, která poví i to, co neví. Moje upovídanost je ale nejspíš dědičná. Maminka i babička měly také dokonalý přehled o všem, co se v okolí šustlo. Jejich manželé jim též vyhrožovali, že se s nimi rozvedou, ale nakonec spolu dožili.

Tak se snad ani já nedočkám takové ostudy, jakou by mi udělal rozvod. I když mně jím vyhrožuje manžel často. Před rokem se k nám do vsi přistěhovala jistá Marta. Samoživitelka na mateřské. Na návsi si otevřela obchůdek s obnošenými věcmi pro miminka.

Co je nového?

Nejdříve se nám nezdála, taková hubená bledule z města to byla, ale rychle mezi nás zapadla. Jako první si všimla, že sousedovic holce, které je šestnáct, roste bříško.

Hned jsem tam jako listonoška zamířila s doporučeným dopisem, který jim sice nepatřil, ale účel splnil. Mému bystrému oku neuniklo, že holka není ve své kůži. To byl bod pro Martu ze sekáče!

Dnes je její obchůdek naším střediskem, kde se každá z nás během dne staví a vzájemně si povíme všechno, co jsme se ten den nového dozvěděly. I když nemám dceru, ale jen syny, cítím, že Martička jednou převezme to moje žezlo hlavního informátora.

Iveta (61), Písecko