Domů     Pro svoji mámu jsem jen vzduch!
Pro svoji mámu jsem jen vzduch!
5 minut čtení

Jsem jedináček a vyrůstala jsem vlastně od pěti let, kdy nás můj otec opustil, jenom s matkou. Tedy spíš s babičkou a dědou v jejich domě.

Nikdy dřív jsem si neuvědomovala, že mám s mámou dost divný vztah a že mi chybí blízkost, kterou prožívaly moje kamarádky. Já měla mámu spíš jako takovou superstar, která je krásná, úspěšná a já se těším na to, až si na mě udělá čas.

Lásku mi dávala babička

S babičkou to bylo jiné, ta byla fajn a hrozně srdečná, ale bohužel už tu není ani ona, ani dědeček. Před lety si máma našla přítele, se kterým se odstěhovala daleko od města, kde jsme bydleli.

Oba byli úspěšní ve svých kariérách a partner mámy slušně dědil, takže si postavili velký dům, kde si žili sami pro sebe. Do jejich plánů jsem se já už nevešla.

Mám svůj život

Nějak zvlášť mi to nevadilo, protože jsem od osmnácti byla zvyklá postarat se sama o sebe. Když jsem odešla na školu, pronajala jsem si s kamarádkami bydlení. Trochu mi to nahrazovalo rodinu, o které v mém případě nemohla být řeč.

Když jsem se seznámila se svým manželem, ani jsem to mámě neřekla, nebyly jsme nikdy zvyklé na nějaké svěřování se. Kdy také? Navíc si myslím, že ji to nikdy nezajímalo. Když jsme se vzali, nebyla ani na mojí svatbě.

O té jsem jí dala vědět, ale měla prý moc práce, aby se třeba jen zastavila. Že se jí vdává jediná dcera, s ní nějak ani nepohnulo.

Čas od času se ozvala

Koupili jsme si s mužem dům a zrekonstruovali jsme si ho. S mámou jsme si jen občas volaly, tedy ona zavolala, když zrovna ode mne něco potřebovala a vzpomněla si, že nějakou dceru má.

Jednou za čas jsme se viděly na Vánoce, když se svým přítelem vyráželi někam na hory, a tak to vzali cestou. Ani vnoučata ji nezajímala. Naše děti znaly v podstatě jen manželovy rodiče. Naštěstí jsou to skvělí lidé a oba mi vlastně zcela nahradili rodiče.

Vůbec jsme ji nezajímali

Teprve díky nim jsem si naplno uvědomila, jak by měly vypadat vztahy mezi rodiči a dětmi a jak pochroumaný vztah spolu s mámou máme.

Nejenže neprojevila žádné velké nadšení, když jsem jí řekla, že jsem těhotná, ale ani se neobtěžovala mě třeba navštívit v porodnici. Moje matka se tehdy na moji dceru poprvé přijela podívat, když jí byly tři měsíce, a syna viděla ještě později.

O tom, že by třeba s dětmi strávila nějaký čas nebo si s nimi pohrála či si je pomazlila, jako to dělají jiné babičky, ani nemluvím. Co se týká dárků, něco přivezla, ale spíš to vypadalo, že se chce předvést, než že by jim chtěla udělat radost.

Nikdy si se mnou nehrála

Vlastně se není čemu divit, ani se mnou, když jsem byla malá, si nehrála nebo se mnou nic nepodnikala, vždycky měla sama sebe na prvním místě. Ještě snad o svého přítele se doopravdy zajímala, ale jinak jí na nikom vůbec nezáleželo. Byla sice úspěšná a krásná, ale taky chladná a sobecká.

Chtěla jsem být jiná

Díky babičce s dědou a rodičům mého muže jsem takovou mámou, jakou jsem. Jen díky nim jsem snad dobře vychovala i své děti a měla s nimi zcela jiné vztahy, než má máma se mnou.

I dnes, když už nebydlí doma, jsme stále v kontaktu a na společně strávené chvíle se vážně těšíme.

Zvykla jsem si žít bez ní

Můj muž mě vždy uklidňoval, že si z toho nemám nic dělat, že je prostě taková a nic s tím nezmůžu. Že mě jeho rodiče berou jako svoji dceru, takže rozhodně nejsem sama. „Já i děti tě milujeme. Tvoje máma ani neví, oč přichází!“ říkával a hladil mě po vlasech.

A tak jsem se smířila s faktem, že jsme pro moji matku cizí lidé a musím to tak brát. Ale teď náhle zemřel mámin přítel a ona se najednou ozvala.

Přišla o polovinu domu

Už není krásná a je dávno v důchodu. Navíc ji začalo zlobit zdraví. Zavolala mi, že za námi chce přijet. Ale ne na návštěvu, ale natrvalo. Jak z ní vypadlo, její druh přepsal svoji část domu na své děti, o čemž matka neměla ani zdání.

A zřejmě se k nim chovala podobně jako ke mně, takže ji nenávidí. „Chtějí mě odtud vyštípat, parchanti!“ zlobně syčela matka do telefonu. Nevěděla jsem, co jí na to odpovědět.

Nemám sílu se nestarat

„Promiň, přijde nám návštěva, musím končit!“ řekla jsem a slíbila, že se ozvu. Když jsem se pak radila se svým mužem, ani on si nevěděl rady.

Chápe, že se mi vůbec nechce se najednou starat o ženu, kterou prakticky neznám a kterou jsem celý její život nezajímala. Na druhou stranu si moc dobře oba uvědomujeme, že je to žena, která mě porodila a nemohu ji zavrhnout. Nebo mohu, ale je mi to hloupé. Nevím, co mám dělat…

Markéta T. (57), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Všichni jsme mého muže Rudolfa léta považovali za tichého stydlína. Pak jsem se nestačila divit, když jsem zjistila, kolik jeho dětí po světě běhá. Inu, tichá voda břehy mele! Náš vztah byl v začátku hodně rozpačitý. Rudolf vysedával ve studovně naší knihovny, kde jsme já dělala knihovnici. Přišel, sotva pozdravil, když se mnou mluvil, tak celý zčervenal. Působil dojmem stydlivého ňoumy. Vůbec
3 minuty čtení
Moji rodiče se jen hádali. Už spolu nedokázali být ani minutu. Táta se odstěhoval a máma plakala. Musela jsem rychle zasáhnout. Naši byli totálně rozhádaní. Každý večer jsem poslouchala řeči o rozvodu. Byla to hrůza. Nechtěla jsem, aby se rozvedli. Radila jsem se s kdekým, všichni říkali, že do toho nesmím zasahovat, že to musím nechat na nich, na dospělých. Že prý mi do toho nic není. Jakpak b
3 minuty čtení
Když mi Eliška poprvé řekla, že má nové zaměstnání, byla jsem šťastná. Jenže pak se ukázalo, že to není tak čistá práce. Měla jsem o ni velké obavy. Začalo to jako normální nabídka práce. Dobře placená pozice v prestižní firmě, kde se údajně nabízela možnost rychlého kariérního růstu. Eliška byla nadšená. Vzpomínám si, jak mi přišla povědět, jaké skvělé podmínky jí nabídli. A já jsem na ni byla
5 minut čtení
Sedím v kuchyni, koukám z okna a sleduji, jak se stíny prodlužují. Venku je podzim, stromy jsou obalené zlatými listy, ale já vidím jen šeď. S manželem jsme vychovali dvě děti, syna s dceru. Snažili jsme se jim dopřát vše, co nám bylo kdysi odpíráno. Kvalitní vzdělání s možností studia v zahraničí. Oba jsou velmi chytří a skutečně si našli své životy v zahraničí. Bohužel, daleko ode mě. Když od
5 minut čtení
V životě jsem hodně prožila. Vychovala jsem děti, viděla jsem vyrůstat vnoučata, přišla jsem o rodiče a s manželem jsme si vytvořili náš vlastní svět. Ale teď, když se dívám zpět, mám pocit, že některé věci stále zůstávají nevyřešené. Některé rány, které byly v minulosti zasazeny, stále bolí. Moje mladší sestra Hana je pro mě jedním z těch nevyřešených ostnů v mém srdci. Jiný osud Je to p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Velikonoční jehněčí kolínka na víně
tisicereceptu.cz
Velikonoční jehněčí kolínka na víně
Jaké by to byly Velikonoce bez pořádného masa? Ingredience 4 jehněčí kolínka 2 cibule 50 g másla 6 stroužků česneku 10 kuliček pepře 3 bobkové listy 6 dcl červeného vína, 4 snítky rozmarý
Kde na vás číhá časová smyčka? Svět, kde se vše opakuje do zbláznění!
enigmaplus.cz
Kde na vás číhá časová smyčka? Svět, kde se vše opakuje do zbláznění!
Když vás pohltí časová smyčka, ocitnete se na místě, kde neexistuje čas a žádný váš čin nemá smysl. Vše se zde totiž odehrává stále dokola a nebere to konce! Zbytek života tak můžete strávit neustálým
Velikonoční ostrov: Nejosamělejší místo světa plné záhad
epochanacestach.cz
Velikonoční ostrov: Nejosamělejší místo světa plné záhad
Hluboko v Pacifiku leží ostrov proslulý svou tajemnou prastarou civilizací. Zdobí jej nejen kouzelná příroda, ale i 300 soch moai. Každá z těchto soch je vytesána z jednoho kamene a má typickou protáhlou tvář. V současnosti se zdá, že řada tajemství Velikonočního ostrova se již dočkala svého rozluštění. Víme, proč tyto sochy vznikly a jakým způsobem se po ostrově
Vestavba s přidanou hodnotou
rezidenceonline.cz
Vestavba s přidanou hodnotou
Design kuchyně ctí spotřebiče, které nejsou na první pohled vidět. Mohou být ukryté za kuchyňskými dvířky nebo splývají s kuchyňskou linkou. Pro vestavné spotřebiče hraje řada faktorů. Jedním z nich je úspora místa a designově čistý vzhled kuchyně. Nabídka tohoto typu spotřebičů je veliká, v zásadě si můžete pořídit kompletní výčet nezbytných kuchyňských pomocníků od
Mimozemský život na vzdálené planetě? Opatrnost je na místě
21stoleti.cz
Mimozemský život na vzdálené planetě? Opatrnost je na místě
Nález mimozemského života by byl bezesporu největším objevem v dějinách vědy. Ačkoliv kosmické sondy už prolétly kolem všech planet naší soustavy a čím dál dokonalejší teleskopy nahlížejí do stále vzd
Gruzie plná chutí a vůní
epochalnisvet.cz
Gruzie plná chutí a vůní
Země pro mnohé neznámá skrývá velké kulinární bohatství, což může být pro ty, kteří pamatují jen známý koňak nebo čaj opravdovým překvapením. A pohostinnost místních je pověstná. Však také jedno z přísloví zní: Host je dar Boží.   Gruzínská kuchyně není jenom jedna, po staletí vstřebávala vlivy turecké, íránské a posledních dekádách i ruské. Navíc
Judit Pecháček se svou matkou neměla lehké dětství
nasehvezdy.cz
Judit Pecháček se svou matkou neměla lehké dětství
V seriálu Děcko hraje Judit Pecháček (36) matku, která má komplikovaný vztah se svými dětmi. A nyní herečka přiznala, že ani se svou skutečnou maminkou Ágnes Bardos nemá a nikdy neměla úplně idylické
Péče jako peříčko
nejsemsama.cz
Péče jako peříčko
Citlivá pleť vyžaduje pravidelnost, trpělivost a ty správné kosmetické produkty. Jen tak můžete dosáhnout viditelných výsledků a úžasného efektu. Patříte-li k těm, kdo mají citlivou pleť, dobře víte, jak moc je náchylná k podráždění. A jen tak nějaký kosmetický produkt jí nemusí vždy „sednout“. Rozhodí ji jakýkoli kontakt s dráždivými látkami, vysokými nebo nízkými teplotami, sluncem, silným větrem či suchým vzduchem.
Musela jsem bojovat o muže
skutecnepribehy.cz
Musela jsem bojovat o muže
Když jsem se seznámila s tehdy čerstvě rozvedeným Petrem, jeho dospělá dcera Alena byla stále na svého otce velmi silně citově vázaná. Věděla jsem tedy, že vztah s Alenou nebude snadný, ale nikdy jsem si nemyslela, že by se dcera mého milovaného muže mohla stát hrozbou pro náš vztah. Snažila jsem se tedy být trpělivá. Napřed mě
Robin Hood: Mýtus, legenda, nebo skutečný král zbojníků?
epochaplus.cz
Robin Hood: Mýtus, legenda, nebo skutečný král zbojníků?
Kdo by neznal jméno Robin Hood? Slavný psanec ze Sherwoodu se za staletí proměnil ve folklorní ikonu, hrdinu stovek knih, filmů i seriálů. Ale kdo vlastně byl muž, jehož příběh přežil staletí a stal se symbolem spravedlnosti? Mýtus, nebo historická postava? Příběh, který přerostl do legendy První dochované zmínky o Robinovi pocházejí ze 14. století.
Vyrostla na londýnském mostě celá čtvrť?
historyplus.cz
Vyrostla na londýnském mostě celá čtvrť?
Oba břehy Temže v Londýně spojovala kdysi stavba, označovaná za jeden z divů světa. Most, který se stal samostatnou městskou čtvrtí a také místem odporné přehlídky popravených nešťastníků. Most v samém centru Londýna postavili už Římané v roce 46 našeho letopočtu. Byl dřevěný a vydržel téměř 1000 let, než ho v roce 1013 nechal spálit král Ethelred II. (asi 968–1016),
Perlové týdny Halada 2025
iluxus.cz
Perlové týdny Halada 2025
V květnu a červnu proběhne největší prodejní výstave perlových šperků v Čechách a na Slovensku. Legendární a největší akce rodinného klenotnictví Halada má tradicí již několik desetiletí. Na akci s