Domů     Kolegyně randila s mým manželem
Kolegyně randila s mým manželem
6 minut čtení

Najít si pořádného chlapa není v dnešní době nic lehkého. Obzvlášť, když už není člověku dvacet. Pomáhala jsem kamarádce, seč jsem mohla, ale netušila jsem, že se bude scházet s mým manželem!

V zaměstnání jsem se měla dobře. Musela jsem samozřejmě pracovat, ale nijak jsem se nepředřela. Jen oči mi z těch malých číslíček dost slábly a tak jsem si každé dva roky musela pořizovat silnější brýle. Moje mladší kolegyně se mi smály:

„Jez mrkvičku!“ Nemyslely to zle, ale byly to sotva padesátileté holky a tak ještě nevěděly, jak kolem šedesátky tělo začne chátrat. K doktorovi jsem moc nechodila, protože by mi určitě našel spoustu nemocí a já na nějaké marodění neměla čas.

Hlídala jsem dceřiny děti, vodila je do školky a školy. Náš Honzík totiž chodil do první třídy a Barunka do předškolní třídy. Dcera dělala kariéru a tak toho dost zůstalo na mě. Byla totiž rozvedená a její bývalý jí platil trapnou tisícovku na obě děti.

Nechápu, jak to může těm chlapům u soudu projít? Ženská má zvládnout všechno a chlap platí pakatel na vlastní děti. Nad tím se asi nikdo nezamýšlí!

Strachovala jsem se o ni

No, zvládala jsem to s vyplazeným jazykem, ale dělalo mi radost, že mohu být užitečná. O to víc jsem si vážila svojí práce v pěkně teplé kanceláři. A taky hodných kolegyň, s kterými jsem si rozuměla. Nejraději jsem měla Milušku.

Bylo jí pětačtyřicet, rozvedená a moc hezká. Taková panenka drobounká. Blonďaté mikádo, štíhlounký pas a moc hezké nohy. Nemohla jsem pochopit, že právě taková ženská si nedokáže najít partnera! Byla mnoho let rozvedená a neměla nikoho. Ani děti, ani přítele.

Nestěžovala si, ale poslední dobou byla čím dál skleslejší. „Miluško, nejsi nemocná?“ zeptala jsem se jí jednou po ránu. Byl hrozně bledá a měla napuchlé oči, jako by plakala. Pokrčila mlčky rameny a potom se rozvzlykala. „Jsem pořád tak hrozně sama!

Už to nemohu vydržet!“ svěřila se a utekla na toaletu. Koukli jsme se s ostatníma po sobě. „Musíme jí pomoct!“ prohlásila rezolutně Blažena. Byla to taková ranařka, ale srdce měla ze zlata. Vychovávala pět dětí v pěstounské péči a nevěděla, co dřív.

Ale měla dobrý nápad: „Najdeme Milušce chlapa! Na internetu nebo jinde. To je přece jedno!“

Domluvily jsme jí rande v cukrárně

Všechny jsme souhlasily a dohodly si plán. Ve svém okolí vytipujeme vhodné adepty a smluvíme Milušce rande naslepo. V cukrárně hned u našeho podniku, abychom mohly ty mužské okouknout! Hned za pár dní jsme zaznamenaly první úspěch.

„Jeden mi odepsal na internetu! Vypadá nadějně. Žádný blbec. Je sice o dost starší, kolem šedesáti, ale sportuje a zdravě jí,“ oznámila nám Eva, nejmladší z nás a hned předala Milušce papírek s termínem sjednané schůzky. Miluška si ani netroufla odporovat!

V den svého rande naslepo si vzala krásné šaty a nové lodičky. Vypadala jako z nějakého filmu. Jediný zádrhel nastal s tou cukrárnou, kde měla schůzka proběhnout. Byla zavřená a tak musela Miluška přes celé město. A my neviděli nápadníka, což nás moc mrzelo.

Druhý den ráno jsme se na Milušku vrhly. „Tak jak to dopadlo? Jaký byl? O čem jste mluvili? Líbil se ti?“ otázky nebraly konce. Milušce to nevadilo. Byla zamilovaná!

Šla jsem si ho prověřit

Se svým novým objevem se začala scházet pravidelně, někdy i denně. Věděly jsme o něm všechno. Co má rád a co naopak ne, jaké knížky čte a jaké filmy se mu líbí. Jak pravidelně sportuje a také jeho majetkové poměry.

Miluška s Jardou začala chodit a mysleli to oba vážně. Jen jedno jí vadilo. Nikdy spolu nestrávili celý večer ani noc. Jejich schůzky se odehrávaly vždy přes den nebo v podvečer. Jejich milování se odehrávalo výhradně u Milušky a nikdy ne u Jardy doma.

„Miluško, a není ti to podezřelé?“ ptaly jsme se jí a začaly tušit nějakou čertovinu. Ona nechtěla nic slyšet. Měla nasazeny ty příslovečné růžové brýle. Blažena se ale rozhodla celou věc prověřit. Coby vrchního špiona určila mě.

„Jsi z nás nejstarší a nejzkušenější! Půjde s Miluškou na rande a toho jejího trochu vyzpovídáš!“ poručila mi a já souhlasila. Byla jsem na toho jejího Jardu moc zvědavá! Miluška ani moc neprotestovala, věděla, že by jí to nebylo nic platné. A tak jsem jednoho odpoledne šla s ní do cukrárny.

To je můj manžel!

Jarda seděl zády ke dveřím, když jsme došly k jeho stolu, uviděla jsem známou tvář. Mého manžela! „Tomáši, co ty tady?“ vykoktala jsem a on zrudnul. Miluška nechápala“ „Ale to není Tomáš, je to Jarda! Že jo, Jardo!“ Až za chvíli ji to došlo.

Její Jarda je můj manžel. Tomáš. Koukal jako trubka. Nezmohl se na slovo. Byl rudý jako rak a na čele mu naběhla ošklivá modrá žíla. Hlavou mi proběhlo, co všechno o sobě nalhal Milušce. Prý jak sportuje! On, takový lenoch. A jak zdravě jí.

Přitom se cpal slaninou a zapíjel ji pivem. Čuně. Že se vůbec nevymlouval, že nic nevymyslel, mě dopálilo snad víc, než jeho nevěra. Ani nebyl schopný nějak mlžit, jak byl hloupý! Vytáhla jsem deštník z kabelky a začala ho mlátit hlava nehlava.

Miluška se přidala a majzla ho vázou, která stála na stolku. Než přiběhnul číšník, pěkně jsme ho spolu zřídily. Skončil na zemi vedle stolku. Chtěla jsem do něho kopnout, ale obstarala to za mě ta jemná a drobná Miluška. Vůbec jsem ji nepoznávala. Nakonec musel zasáhnout číšník, který jich pěkných pár taky schytal.

S kolegyní si užíváme, co nám síly stačí

Miluška ještě stačila na sousedním stole popadnout větrník a rozmáznout ho Tomášovi po obličeji. Potom odkráčela a já hned za ní. Doma jsem vyházela manželovo oblečení oknem a zamknula se na dva západy. Domů už nevkročil.

Na jeho prosby jsem neměla náladu. Vlastně se mi trochu ulevilo. Být po všech těch letech volná jako pták mělo něco do sebe! Miluška se bála, že se budu na ni zlobit, ale já neměla důvod. Vždyť vůbec nic netušila! Tomáš nás obelhal obě.

Umínily jsme si, že tentokrát najdeme pro Milušku nějakého lepšího chlapa, než byl můj manžel. A nejdřív ho pořádně prolustrujeme. Nakonec jsme si s Miluškou zaplatily zájezd k moři. Pořádnou dovolenou. Pár ucházejících chlapů se tam našlo.

Tak jsme si řekly, že život je krátký a nebudeme ho marnit zbytečným upejpáním. Dovolenou jsme si pořádně užily a hledání pana pravého jsme odložily na neurčito!

Jiřina P. (61), Hodonín

Související články
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
3 minuty čtení
Měla jsem raději držet jazyk za zuby a neplést se do cizích věcí. Byla jsem ale přesvědčená o své pravdě. A tu jsem musela za každou cenu říct. Naším rodinným prokletím je bujná fantazie, a to, že neumíme udržet tajemství. Trpěla tím už moje babička, o které se dodnes vypráví, že to byla největší drbna v okrese. A pamatuji si, jak i na maminku jednou táta řval na celý dům, že to drbna první
3 minuty čtení
Nikdy jsem se nesmířila s tím, že nedělám práci, po které jsem už v mládí toužila. Až dnes jsem našla konečně sama sebe a jsem šťastná. Můj život býval jen o tom, že jsem se vždycky někomu podřizovala. Ten, kdo si plnil své sny, byl můj starší bratr Michal. Vystudoval vysokou, všichni mu dělali pomyšlení, aby měl k tomu ty nejlepší podmínky. Já ale byla ženská, a nikdo neposlouchal, co si myslí
3 minuty čtení
Je tomu už mnoho let, co se mi za oknem objevil černý kocour. Byl hodný a přítulný, ale také chytrý a dobře znal cestu domů. Tam na mě čekalo velké překvapení. Odbíjela právě šestá hodina ranní, město bylo pokojně němé, zahalené mlhou. Uvařila jsem si silnou kávu a zasněně se usadila ke stolu. Moji pozornost náhle upoutal černý stín, který se mihl za oknem. Lekla jsem se. Co to bylo? Byl to sna
5 minut čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát něco takového. Ale svědomí mě tlačí a také strach, že se na to konečně přijde. Příliš dlouho mi vše prochází. Pracuji v kanceláři okresní pobočky jedné pojišťovny. Je mi přes padesát, jsem rozvedená a syn už dávno bydlí sám. V práci jsem už víc než dvacet let a všichni mě berou jako samozřejmost. Neviditelná, spolehlivá, vždy ochotná. A právě v tom je ta fint
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.