Domů     Kolegyně randila s mým manželem
Kolegyně randila s mým manželem
6 minut čtení

Najít si pořádného chlapa není v dnešní době nic lehkého. Obzvlášť, když už není člověku dvacet. Pomáhala jsem kamarádce, seč jsem mohla, ale netušila jsem, že se bude scházet s mým manželem!

V zaměstnání jsem se měla dobře. Musela jsem samozřejmě pracovat, ale nijak jsem se nepředřela. Jen oči mi z těch malých číslíček dost slábly a tak jsem si každé dva roky musela pořizovat silnější brýle. Moje mladší kolegyně se mi smály:

„Jez mrkvičku!“ Nemyslely to zle, ale byly to sotva padesátileté holky a tak ještě nevěděly, jak kolem šedesátky tělo začne chátrat. K doktorovi jsem moc nechodila, protože by mi určitě našel spoustu nemocí a já na nějaké marodění neměla čas.

Hlídala jsem dceřiny děti, vodila je do školky a školy. Náš Honzík totiž chodil do první třídy a Barunka do předškolní třídy. Dcera dělala kariéru a tak toho dost zůstalo na mě. Byla totiž rozvedená a její bývalý jí platil trapnou tisícovku na obě děti.

Nechápu, jak to může těm chlapům u soudu projít? Ženská má zvládnout všechno a chlap platí pakatel na vlastní děti. Nad tím se asi nikdo nezamýšlí!

Strachovala jsem se o ni

No, zvládala jsem to s vyplazeným jazykem, ale dělalo mi radost, že mohu být užitečná. O to víc jsem si vážila svojí práce v pěkně teplé kanceláři. A taky hodných kolegyň, s kterými jsem si rozuměla. Nejraději jsem měla Milušku.

Bylo jí pětačtyřicet, rozvedená a moc hezká. Taková panenka drobounká. Blonďaté mikádo, štíhlounký pas a moc hezké nohy. Nemohla jsem pochopit, že právě taková ženská si nedokáže najít partnera! Byla mnoho let rozvedená a neměla nikoho. Ani děti, ani přítele.

Nestěžovala si, ale poslední dobou byla čím dál skleslejší. „Miluško, nejsi nemocná?“ zeptala jsem se jí jednou po ránu. Byl hrozně bledá a měla napuchlé oči, jako by plakala. Pokrčila mlčky rameny a potom se rozvzlykala. „Jsem pořád tak hrozně sama!

Už to nemohu vydržet!“ svěřila se a utekla na toaletu. Koukli jsme se s ostatníma po sobě. „Musíme jí pomoct!“ prohlásila rezolutně Blažena. Byla to taková ranařka, ale srdce měla ze zlata. Vychovávala pět dětí v pěstounské péči a nevěděla, co dřív.

Ale měla dobrý nápad: „Najdeme Milušce chlapa! Na internetu nebo jinde. To je přece jedno!“

Domluvily jsme jí rande v cukrárně

Všechny jsme souhlasily a dohodly si plán. Ve svém okolí vytipujeme vhodné adepty a smluvíme Milušce rande naslepo. V cukrárně hned u našeho podniku, abychom mohly ty mužské okouknout! Hned za pár dní jsme zaznamenaly první úspěch.

„Jeden mi odepsal na internetu! Vypadá nadějně. Žádný blbec. Je sice o dost starší, kolem šedesáti, ale sportuje a zdravě jí,“ oznámila nám Eva, nejmladší z nás a hned předala Milušce papírek s termínem sjednané schůzky. Miluška si ani netroufla odporovat!

V den svého rande naslepo si vzala krásné šaty a nové lodičky. Vypadala jako z nějakého filmu. Jediný zádrhel nastal s tou cukrárnou, kde měla schůzka proběhnout. Byla zavřená a tak musela Miluška přes celé město. A my neviděli nápadníka, což nás moc mrzelo.

Druhý den ráno jsme se na Milušku vrhly. „Tak jak to dopadlo? Jaký byl? O čem jste mluvili? Líbil se ti?“ otázky nebraly konce. Milušce to nevadilo. Byla zamilovaná!

Šla jsem si ho prověřit

Se svým novým objevem se začala scházet pravidelně, někdy i denně. Věděly jsme o něm všechno. Co má rád a co naopak ne, jaké knížky čte a jaké filmy se mu líbí. Jak pravidelně sportuje a také jeho majetkové poměry.

Miluška s Jardou začala chodit a mysleli to oba vážně. Jen jedno jí vadilo. Nikdy spolu nestrávili celý večer ani noc. Jejich schůzky se odehrávaly vždy přes den nebo v podvečer. Jejich milování se odehrávalo výhradně u Milušky a nikdy ne u Jardy doma.

„Miluško, a není ti to podezřelé?“ ptaly jsme se jí a začaly tušit nějakou čertovinu. Ona nechtěla nic slyšet. Měla nasazeny ty příslovečné růžové brýle. Blažena se ale rozhodla celou věc prověřit. Coby vrchního špiona určila mě.

„Jsi z nás nejstarší a nejzkušenější! Půjde s Miluškou na rande a toho jejího trochu vyzpovídáš!“ poručila mi a já souhlasila. Byla jsem na toho jejího Jardu moc zvědavá! Miluška ani moc neprotestovala, věděla, že by jí to nebylo nic platné. A tak jsem jednoho odpoledne šla s ní do cukrárny.

To je můj manžel!

Jarda seděl zády ke dveřím, když jsme došly k jeho stolu, uviděla jsem známou tvář. Mého manžela! „Tomáši, co ty tady?“ vykoktala jsem a on zrudnul. Miluška nechápala“ „Ale to není Tomáš, je to Jarda! Že jo, Jardo!“ Až za chvíli ji to došlo.

Její Jarda je můj manžel. Tomáš. Koukal jako trubka. Nezmohl se na slovo. Byl rudý jako rak a na čele mu naběhla ošklivá modrá žíla. Hlavou mi proběhlo, co všechno o sobě nalhal Milušce. Prý jak sportuje! On, takový lenoch. A jak zdravě jí.

Přitom se cpal slaninou a zapíjel ji pivem. Čuně. Že se vůbec nevymlouval, že nic nevymyslel, mě dopálilo snad víc, než jeho nevěra. Ani nebyl schopný nějak mlžit, jak byl hloupý! Vytáhla jsem deštník z kabelky a začala ho mlátit hlava nehlava.

Miluška se přidala a majzla ho vázou, která stála na stolku. Než přiběhnul číšník, pěkně jsme ho spolu zřídily. Skončil na zemi vedle stolku. Chtěla jsem do něho kopnout, ale obstarala to za mě ta jemná a drobná Miluška. Vůbec jsem ji nepoznávala. Nakonec musel zasáhnout číšník, který jich pěkných pár taky schytal.

S kolegyní si užíváme, co nám síly stačí

Miluška ještě stačila na sousedním stole popadnout větrník a rozmáznout ho Tomášovi po obličeji. Potom odkráčela a já hned za ní. Doma jsem vyházela manželovo oblečení oknem a zamknula se na dva západy. Domů už nevkročil.

Na jeho prosby jsem neměla náladu. Vlastně se mi trochu ulevilo. Být po všech těch letech volná jako pták mělo něco do sebe! Miluška se bála, že se budu na ni zlobit, ale já neměla důvod. Vždyť vůbec nic netušila! Tomáš nás obelhal obě.

Umínily jsme si, že tentokrát najdeme pro Milušku nějakého lepšího chlapa, než byl můj manžel. A nejdřív ho pořádně prolustrujeme. Nakonec jsme si s Miluškou zaplatily zájezd k moři. Pořádnou dovolenou. Pár ucházejících chlapů se tam našlo.

Tak jsme si řekly, že život je krátký a nebudeme ho marnit zbytečným upejpáním. Dovolenou jsme si pořádně užily a hledání pana pravého jsme odložily na neurčito!

Jiřina P. (61), Hodonín

Související články
2 minuty čtení
Do nemocniční čekárny jsem přišla o něco dřív. Byla tam jen jedna žena. A toto setkání mi změnilo život. Sedla jsem si naproti ní. Krátce jsme se na sebe usmály a každá se začetla do svého časopisu. Od první chvíle jsem měla zvláštní pocit. Ta žena mi byla něčím povědomá. Nebylo to tím, že bych ji znala, spíš jsem měla dojem, jako bych se dívala na někoho, koho jsem už někdy dávno potkala. N
3 minuty čtení
Když mi přišla pozvánka na padesáté výročí maturity, několik dní ležela na stole. Pořád jsem přemýšlela, jestli tam vůbec chci jít. Se spolužáky jsme se moc nescházeli. Nebyl čas a hlavně nikdo nechtěl být iniciativní. Jenže pak tu bylo kulaté výročí, 50 let. A to se holky chopily příležitosti a uspořádaly sraz. Když mi přišlo pozvání, znejistěla jsem. V hlavě jsem se okamžitě vrátila do mýc
5 minut čtení
Celý život jsem si vystačila sama. Až vážná nemoc mi ukázala, že největším bohatstvím nejsou peníze ani vlastní byt, ale člověk, který je ochotný podat pomocnou ruku. Vždycky jsem byla spíš samotářka. Nepotřebovala jsem kolem sebe partu kamarádek ani partnera. Stačily mi knihy, práce a hlavně klid. Hned po studiích jsem odešla z rodného města, protože jsem nechtěla žít tam, kde každý ví o každé
3 minuty čtení
Na to, že o mě opačné pohlaví má zájem, jsem byla zvyklá. Jen jsem nějak nepočítala s tím, že to jednou skončí a já zůstanu úplně sama. Když mi bylo dvacet, rychle jsem zjistila, že se svět usmívá mnohem víc na hezké ženy. Muži mi nosili květiny, zvali mě na večeře a ochotně řešili problémy, se kterými se jiné musely trápit samy. Neříkám, že jsem toho cíleně zneužívala, ale brzy jsem si zvykla,
3 minuty čtení
Manžela mám úžasného a děti taky. Žila jsem šťastný život. Všichni mě zahrnovali láskou. Nemohla jsem jim říct tu smutnou zprávu. Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Lékař v nemocnici mi s vážnou tváří oznamoval, že mám nádor. Věděla jsem, jak moc tou zprávou ublížím těm, kteří mě milují. Netrápila jsem se tolik svou nemocí, jako tím, jak moc budou trpět moji blízcí. Několik dnů jsem ne
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Poznejte údolí Desné: od Dlouhých strání po termální prameny
epochanacestach.cz
Poznejte údolí Desné: od Dlouhých strání po termální prameny
Jen málokteré místo v České republice nabízí tolik rozmanitých zážitků na tak malém území jako údolí řeky Desné v srdci Jeseníků. Během jediného dne můžete nahlédnout do útrob jedné z nejvýznamnějších vodních elektráren v Evropě, vydat se na horské hřebeny, projet se na koloběžce a den zakončit poznáváním památek ve Velkých Losinách nebo v termálním
Jahodová bruschetta
tisicereceptu.cz
Jahodová bruschetta
Předkrm, který v sobě spojuje jemnost jahod s ostrostí balzamikového octa, vás příjemně překvapí nenadálou lahodností. Potřebujete 1 bagetu (nebo 4 krajíce bílého chleba) 250 g jahod 1 lžíci b
Jak jít do boje s celulitidou a jasně vyhrát
nejsemsama.cz
Jak jít do boje s celulitidou a jasně vyhrát
Ano, jde to! Vrhněte se do lítého boje s nevzhlednými ďolíčky všemi způsoby – úpravou stravy, cvičením, krémy a lymfatickými drenážemi, a úspěšný výsledek se dostaví. Přistihla jste se, že si v zrcadle prohlížíte své hýždě, stehna a v duchu si říkáte – už to není, co to bývalo? Nač skládat zbraně. S nahromaděnými podkožními tukovými buňkami, které způsobují nevzhledné ďolíčky či hrbolky,
Skončí Solaříková s přítelem kvůli dítěti?
nasehvezdy.cz
Skončí Solaříková s přítelem kvůli dítěti?
Karty se opět zamíchaly? Ještě donedávna vše nasvědčovalo tomu, že herečka ze seriálu Specialisté Patricie Solaříková (37) hoří celým svým srdcem pro přítele, tvůrce videí Alexe Grigorieva (38). Teď
Našla jsem ji v čekárně
skutecnepribehy.cz
Našla jsem ji v čekárně
Do nemocniční čekárny jsem přišla o něco dřív. Byla tam jen jedna žena. A toto setkání mi změnilo život. Sedla jsem si naproti ní. Krátce jsme se na sebe usmály a každá se začetla do svého časopisu. Od první chvíle jsem měla zvláštní pocit. Ta žena mi byla něčím povědomá. Nebylo to tím, že bych ji znala, spíš
Prostor, který roste s dítětem
rezidenceonline.cz
Prostor, který roste s dítětem
Je to svět, který se vyvíjí a proměňuje od prvních dětských krůčků až po dospívání. Správně navržený pokoj podporuje bezpečí, kreativitu, soustředění i odpočinek a reaguje na každou etapu života a specifické potřeby dítěte. Pro nejmenší je klíčová jednoduchost, měkkost a bezpečí, proto by pokoj miminka měl působit především klidně a útulně. Předškolní věk je
Emirates proměnila části Airbusu A380 a Boeingu 777 v ikonický symbol Arsenalu
iluxus.cz
Emirates proměnila části Airbusu A380 a Boeingu 777 v ikonický symbol Arsenalu
Společnosti Emirates a Arsenal odhalily na Emirates Stadium unikátní sochu The Aircrafted Arsenal Crest, která propojuje svět letectví a vrcholového sportu. Osvětlený znak vysoký 2,4 metru vznikl ručn
V přírodě je zranitelným druhem, v Zoo Praha se mláděti zoborožce kaferského daří
21stoleti.cz
V přírodě je zranitelným druhem, v Zoo Praha se mláděti zoborožce kaferského daří
Zoborožec kaferský je bez jakýchkoli debat impozantním ptákem s rozpětím křídel až 170 centimetrů. Přirozeným prostředím jsou mu africké savany, kterými si zpravidla vykračuje - drží se totiž spíše př
Muž, který prodával Brooklynský most: Podvod, kterému uvěřily desítky lidí
epochaplus.cz
Muž, který prodával Brooklynský most: Podvod, kterému uvěřily desítky lidí
Koupit si slavný Brooklynský most? Dnes to zní absurdně. Na přelomu 19. a 20. století ale podvodník George C. Parker přesvědčuje řadu přistěhovalců i důvěřivých investorů, že právě on je jeho právoplatným vlastníkem. A není to jediná památka, kterou dokáže „prodat“. Jeho neuvěřitelný příběh se stává jednou z největších legend světových dějin podvodů. New York
Tajemství hradních studní: Černé hlubiny, které rozhodují o životě i pádu hradu
enigmaplus.cz
Tajemství hradních studní: Černé hlubiny, které rozhodují o životě i pádu hradu
Na první pohled je to jen otvor v zemi. Ve skutečnosti patří hradní studna k nejdůležitějším a zároveň nejzáhadnějším místům celého hradu. Bez vody se posádka dlouho neubrání, proto stavitelé hledají
Mapa, která neměla existovat: Piri Reis a tajemství předpotopních map světa
epochalnisvet.cz
Mapa, která neměla existovat: Piri Reis a tajemství předpotopních map světa
V roce 1513 nakreslil osmanský admirál Piri Reis mapu, která podle mnohých měla vzniknout až o dvě staletí později. Na kusu gazelí kůže se totiž objevuje pobřeží připomínající Antarktidu bez ledového příkrovu, tři sta let před jejím objevením. Odkud čerpal? Existovala snad civilizace se znalostmi, jež historie dosud nezaznamenala? Píše se rok 1513, osmanský
Císař Traianus rozšířil římskou říši na maximum
historyplus.cz
Císař Traianus rozšířil římskou říši na maximum
Decebalus obnovuje zbořené pevnosti a vyzbrojuje svoji armádu. Porušil tím mírovou dohodu, což ale Traianovi příliš nevadí. Aspoň má záminku k nové válce. Brzy opět vtrhne s vojskem do Dácie a za pár týdnů přitáhne až k její metropoli. Dobýt dobře opevněné město však bude pořádným oříškem. Byl prvním římským císařem, který se nenarodil na