Se smrtí matky jsem se nemohla smířit, nepomohlo ani deset let od jejího odchodu. Až mi přineslo odpověď sezení u záhadné jasnovidky.
Když vám odejde blízký člověk, je to neštěstí. Když navíc odejde za podivných okolností, trápí vás to víc. Tak to bylo s mou maminkou. Nemohla jsem se s jejím odchodem smířit.
Neměla jsem zdání, co ji trápilo natolik, že si vzala život, jak tvrdili všichni. Budila jsem se v noci a přemýšlela. O Dušičkách, když jsem zapálila svíčku, jsem se snažila s ní navázat spojení. Marně.
Musím znát pravdu!
Nezanechala ani dopis na rozloučenou. Tak moc jsem si přála vědět, proč si vzala život. Po pěti letech se můj vztek přeměnil ve smutek. Maminka mi chyběla. Mé děti neměly babičku. Marně jsem čekala na to, že se s odchodem mámy smířím.
A pak jsem jednou slyšela kolegyni v práci, jak vypráví o tom, že byla na seanci a podařilo se jí spojit se se svou pratetou. Zbystřila jsem a začala se vyptávat. Tak mě k té své jasnovidce vzala.
Ta žena, nebyla nikterak stará, si rozhodila karty, vzala kyvadlo, podívala se do křišťálové koule – a odpověděla, že mám možnost se s maminkou spojit. Jestli prý chci. Souhlasila jsem, ačkoli jsem se bála. Nikdy jsem nic takového nezažila.
První dotaz
Nic moc si z toho zaklínání nepamatuju, jen to, že mě najednou věštkyně vyzvala, abych položila zkušební dotaz. Zablábolila jsem cosi ve smyslu, aby mi matka řekla, v kolika letech jsem si zlomila ruku.
Byla jsem překvapená, že odpověď zněla správně – ve třech. Nikdo z přítomných žen to nevěděl. Poté jsem si dodala odvahu a zeptala se, proč maminka odešla.
Nemohla jsem uvěřit
Nastalo ticho – a pak se médium zachvělo a z úst jasnovidky vyšlo: „Dostala jsem rakovinu, měla jsem bolesti a nechtěla jsem, abyste se trápili i vy.“ Věštkyně ještě dodala, že mi maminka vzkazuje, že mě má ráda a s tím se duch matky odpojil.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Hned druhý den jsem běžela k matčině praktické lékařce, abych se jí zeptala na maminčino zdraví před sebevraždou – a ona mi nakonec tu hroznou diagnózu potvrdila.
Kateřina (67), Opava