Domů     Sousedka krade jako straka
Sousedka krade jako straka
5 minut čtení

Naše sousedka je zlodějka. Nevíme si s tím rady, protože přímé důkazy vlastně nemáme. A dohadovat se s ní nechci.

Měla bych se mu asi omluvit. Koukám po očku po manželovi a vidím, že je dost naštvaný. Právem. Napřed jsem mu totiž vynadala, že dal moje krásné zahradní lehátko někam z pergoly pryč, a teď ho nemůže najít.

Ovšem před mým mužem něco jen naznačovat o jeho zapomnětlivosti je naprosté tabu. No, a když jsme navíc zjistili, že opravdu nikde není, vyhubovala jsem ho znovu, že ho neuklidil. Ale byl v tom nevinně. Teď už to vím.

Chaloupku koupili rodiče

Naši milovanou chaloupku kdysi koupili, i s rozlehlou zahradou, moji rodiče. Byla jsem tehdy puberťačka a okopávání záhonů mě vážně nebavilo. Na chalupu jsem vždy o víkendech jezdila vlastně z donucení.

Otrávená a znuděná jsem se nemohla dočkat, až tam jako dospělá nebudu už muset jezdit.

Krásné roky plné dřiny

Jenže nikdy neříkej nikdy. Vdala jsem se, a když se nám narodila Terezka, v podstatě jsem se na chatu odstěhovala. Chata není daleko od města, kde žijeme, a tak manžel za námi často jezdil.

Teprve tehdy jsem objevila kouzlo záhonků a stala se ze mě vášnivá zahradnice. Přestalo mi vadit, že musím kolem záhonů neustále běhat s motyčkou, konví, že musím sekat trávník a okopávat ovocné stromky a keře. Bavilo mě to. Za ty tři roky mateřské jsem se toho hodně naučila.

Pyšná zahradnice

Na chatu jsme samozřejmě nepřestali jezdit, ani když jsem nastoupila zpět do práce. Tehdy ve vedlejší chalupě žila paní Jiřinka. Byla už v důchodu a na chatě žila celoročně. To ona mě postupně zasvětila na začátku do tajů zahradničení. Každá její rada byla doopravdy k nezaplacení.

Teď, když jsem na zahradě nemohla být trvale, chodila mi mou úrodu, na kterou jsem byla velmi pyšná, během týdne zalévat. A občas mi i s něčím ráda pomohla. Měla radost, že se někomu na zahrádce daří stejně jako jí.

Neměla jsem žádný problém svěřit Jiřince klíče od naší zahrady s naprostým klidem, protože byly v dobrých rukou.

Měla moji důvěru

Naprosto jsem jí důvěřovala. A když jsem měla vysázené něco, co ona nepěstovala, nabídla jsem jí, ať si vezme od nás. Věděla jsem, že mi nezplanýruje celý záhon. Nikdy té nabídky nezneužila.

Dokonce i jablka a švestky, které jí z mých stromů napadaly na zahrádku, mi chtěla vracet. Nikdy jsem to ale nedovolila. Měli jsme zkrátka skvělou sousedku. Před třemi roky bohužel paní Jiřinka zemřela.

Přišla nová sousedka

Bylo nám to opravdu moc líto. Smutný byl ale i pohled na opuštěnou chatu. Trvalo skoro rok, než ji koupili Dvořákovi. Měli jsme radost, že zase máme sousedy. Paní Věra byla taková upovídaná, energická žena. Říkala jsem si, že si třeba budeme dobře rozumět.

Její manžel byl invalida, špatně se pohybující, který na delší tratě používal invalidní vozík. Byl poněkud zamlklý, ale když jsme ho i s manželkou pozvali k nám na zahradu na grilování, rád přišel. Moc jsem chtěla mít pohodové vztahy se sousedy. Vím, jak důležité je dobře vycházet se sousedy.

Snažili jsme se pomoci

Věra byla z naší zahrady úplně unešená. Hned začala vypočítávat, co by ušetřili za jídlo, kdyby si všechno pěstovali. Jenže záhony po Jiřince byly nyní zarostlé. Chápala jsem, že jejich situace není jednoduchá.

Věřin manžel jí moc s ničím nepomůže. A peněz také nemají na rozdávání. Věra nepracovala, starala se o muže. Nabídli jsme s mým mužem proto pomoc a společnými silami dali některé záhonky zase do pořádku.

Rozhodně se nepředřela

Věra sice měla zasázená rajčata, okurky i mrkev, ale dělat něco pro to, aby se jim dařilo, to se jí moc nechtělo. Její lenost ji přemohla, a tak první zahradní sezona u Věrky skončila fiaskem. A rozhodla se celou věc řešit jiným způsobem.

A tak jsme jednoho dne přijeli na chatu a já zjistila, že na záhonu chybí květák. Možná by si toho nikdo běžně nevšiml. Já jsem ale do svých výplodů tak zamilovaná, že vím přesně, kde co je.

Neviděl jsi květák?

Navíc jsem počítala s tím, že ho budu vařit k obědu. Kam ale zmizel? Zvíře by ho cestou někde okousalo, pohodilo. Možná bychom se tomu i zasmáli, kdyby se situace týden co týden neopakovala. Mizela nám postupně nejen zelenina, ale i ovoce z keřů a stromů.

Kdo by to jen mohl být?

Zprvu jsme to nechápali. Později jsme nechtěli dlouho uvěřit, že by to byla Věrka. Chovala se přece pořád stejně. A my jí vždy něco ze zahrádky dali.

Když jsme se zmínili, že nám někdo krade na zahradě, Věra se tvářila velice udiveně říkala, že si ničeho nevšimla, že musí někdo krást v noci.

Nastražili jsme past

Na radu manželova kamaráda jsme nainstalovali na zahradu kameru, aniž by to Věra tušila. Teď tedy máme záznam, jak se přes plot lopotí s ukradeným křeslem. Co ale s tím? Žalovat ženskou, co má doma invalidu a málo peněz? Rozhněvat se s jedinými sousedy? Chtěli bychom ale Věru postavit před důkaz a domluvit s ní nějaká pravidla.

Tereza H. (58), Opava

Související články
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
3 minuty čtení
Minulý týden jsem při nákupech zažila něco, co mi připomnělo staré, ale rozhodně ne dobré časy. Šla jsem jako každý čtvrtek na trh koupit zeleninu, když jsem v davu zahlédla známou tvář. Byla to Jitka, moje spolužačka ze základní školy. Stála u stánku s květinami, usmívala se a vypadala spokojeně. Na ni nikdy nezapomenu Chvíli jsem váhala, jestli se k ní mám vůbec hlásit, ale pak jsem se
3 minuty čtení
Můj manžel byl vždy pracovitý a starostlivý, ale taky tak trochu pecivál. Pak se přistěhoval nový soused a můj muž se změnil k nepoznání. S mým mužem Toníkem jsme prožili velmi pěkný život. Znali jsme se od dětství. Chodili jsme spolu do jedné školy, on o rok výš. První pusu jsem od něj dostala už ve třetí třídě, když jsem šla na maškarní za ovečku, a on za vlka. Vyhráli jsme hlavní cenu a tanc
3 minuty čtení
Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení... Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nad
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé