Bylo to tak živé, sen barvami jen hýřil. Ovšem byl tak podivný, že jsem si ho nedokázala sama vysvětlit. Věštkyně ho rozluštila v poslední chvíli.
Musím se přiznat, že nepatřím k lidem, kteří by měli sny často. U mě je to spíše výjimka. Pokud se mi něco zdá, je to jen útržkovité a ráno si většinou nic nepamatuji.
Ovšem na tento sen, který se mi zdál před mnoha lety, do smrti nezapomenu. V tom snu jsem kráčela od naší chalupy na kraji vesnice po cestě k rybníku. Tu cestičku jsem znala dokonale.
Šustění
Divila jsem se tedy, jak blátivá najednou byla, temná voda z rybníka se po ní přelévala ze strany na stranu. Ve chvíli, kdy jsem byla přibližně uprostřed té velké rozbahněné louže, jsem uslyšela jakési šustění, které sílilo.
Otočila jsem se po zvuku a v poslední chvíli jsem uhnula letící labuti. Málem mě srazila do rybníka. Otočila jsem se za ní. Přistála na vodě, podívala se na mě smutně a pak zvedla zobák a začala zpívat. Byla to krásná melodie.
Babička mě varovala
V tu chvíli jsem si i ve snu uvědomila, jak mi babička říkala, že labuť zpívá jen před smrtí. I ve snu to znamená velké nebezpečí. Dívala jsem se na toho vznešeného tvora, který se točil na hladině v podivných kruzích.
Otočila jsem se a chtěla jít po cestičce dál. Jenže koukám, že proti mně stojí jelen.
Stál nehnutě a díval se na mě. Dostala jsem z něho strach, otočila se a utíkala zpátky domů. Když jsem vběhla do vrat, přeběhla mi přes nohu obří ještěrka. Zakopla jsem a po čtyřech lezla ke dveřím, abych se zachránila.
Zaplavil mě pocit strachu a nepopsatelná hrůza. Probudila jsem se z toho snu zbrocená potem. Musela jsem probudit manžela. Když jsem mu sen vylíčila, řekl, že se ráno zeptáme jeho matky, která se zabývala výkladem snů už léta.
V tu dobu jsme měli malou Aničku a chystali se podnikat ve velkém. Také nás čekala důležitá pracovní cesta do zahraničí. Když jsem tchyni vylíčila sen, zděsila se. Očividně nevěděla, jakou radu nám má dát. Musela si dokonce přizvat svou esoterickou učitelku. A společně můj sen rozebraly.
Zvláštní věštba
Letící labuť okomentovaly známým příslovím: „Kdo neriskuje, nepije šampaňské.“ To znamená, že úspěch nás nemine a do rizika bychom jít měli. Ovšem, čeká nás nebezpečí – zpívající labuť byla jasná – a ještěrka varovala před lstivým podvodníkem.
Temná voda přes cestu také znamenala neštěstí, ovšem jelen mě naštěstí přiměl k návratu. Nad takovou věštbou jsme s manželem seděli dlouho do noci. A pak se na pracovní cestu vypravili.
Všechno vypadalo zalité sluncem, spolupráce s lukrativní firmou, úžasné zakázky.
A já si pořád v duchu říkala: „Ještě počkej!“ Uprostřed jednání se manžel najednou zvedl a z ničeho nic schůzku ukončil. Neměl z ní dobrý pocit. Odjížděli jsme a v autě celou cestu mlčeli. Taková nabídka se nám asi už nikdy nenaskytne.
Jak se ale záhy ukázalo, ta firma, se kterou jsme chtěli spolupracovat, zkrachovala. Dlužila peníze všude. Tak nás správný výklad snu tehdy zachránil od velkých potíží, které by byly možná existenční. Netrvalo dlouho a našli jsme si jinou, solidní spolupráci.
Daniela (57), Tábor