To malé štěně, kterému nikdo nedával šanci, jsme si vzali. Vyrostla z něho krásná fenka, která mi nakonec zachránila život.
Pamatuji si, že byl víkend a my jsme se s manželem vypravili na náš oblíbený výlet – do Říčan k rybníku Marvánek. Ta neděle byla zvláštní. Už na zastávce autobusu na náměstí jsem se zapovídala s cizí paní, která mi nabídla domácí vejce.
S nečekaným nákupem jsme vyrazili k rybníku. Když jsme si krátili cestu mezi domky, přiběhl k manželovi velký pes za plotem jedné zahrady. Nebylo tomu dlouho, co nám zemřela naše Bobina. A tak se manžel hned chytil.
Manžel ji chtěl
Když jsem došla až k muži, už seděl na bobku mezi vrátky a rozplýval se nad velkou krabicí plnou štěňat. Ten nejmenší třesoucí se chudáček nám vhrnul slzy do očí. Jeho sourozenci ho nekompromisně odstrkovali a matka s nejslabším potomkem neměla také slitování.
„Co s ním?“ řekl majitel psího vrhu věcně. „Piplat se s ním nebudeme.“ Manžel se na mě smutně podíval a bylo rozhodnuto. Malou fenku jsme si vzali. Prvním autobusem jsme jeli zpátky domů z výletu – kvůli vajíčkům a štěněti.
Rita, jak jsme fenečku pojmenovali, byla hubená a slabá. My jsme to ale nevzdali.
Ani o krok
Rita u nás měla fantastickou péči, lásku a hlavně nemusela o potravu s nikým bojovat. Po roce a půl z ní vyrostl zdravý pes. Byla neuvěřitelně chytrá a chápavá.
Když manžela přivezli domů po operaci plic, starala se o něho s nesmírnou vážností. Tu mu přinesla noviny, tu na něho přitáhla deku, když usnul. Lehla si vedle gauče, kde manžel pospával, a nehnula se ani o krok.
Naše hrdinka
Jednoho dne se ale z Rity stala hrdinka. Vůbec netuším, jak se to stalo. Zatočila se mi hlava a pak si už nic nepamatuju. Zatímco já ležela v kuchyni na zemi v bezvědomí, Rita si otevřela dveře na chodbu a běžela k sousedům.
Škrábala na dveře, dokud sousedka nevylezla. Lékař se tehdy vyjádřil, že pomoc přišla v poslední chvíli. Nebýt Rity, bývala bych zemřela.
Slávka (69), Benešov