Domů     Ze zlatokopky jsem se stala zamilovanou ženou
Ze zlatokopky jsem se stala zamilovanou ženou
7 minut čtení

Stýkala jsem se se starším mužem a současně chodila se svým vrstevníkem, musela jsem se rozhodnout, čemu dám přednost. Zda pohodlnému životu nebo vášni.

Vracela jsem se v podvečer domů z práce, když mě u vedlejšího domu zastavil cizí muž a lámanou češtinou mi vysvětlil, že hledá mého souseda. Poznala jsem, že je to Němec, a protože jsem němčinu ovládala dobře, dala jsem se s ním do řeči.

Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Joachim a s mým sousedem hraje v kapele v Německu.

Byl to milý chlapík. Nakonec mě požádal, zda bych sousedovi nevyřidila vzkaz. Souhlasila jsem. Na rozloučenou se mě ještě zeptal, kde bydlím a jak se jmenuji. „Bydlím tady vedle a jsem Monika,“ odpověděla jsem a pomyslela si, nač to potřebuje vědět. Sousedovi jsem vzkaz vyřídila.

O několik dní později u mě k večeru někdo zazvonil. Myslela jsem, že to je některá z kamarádek, přede dveřmi ale stál Joa­chim. Držel v ruce velkou čokoládu. „To je malá pozornost pro vás, slečno, za ochotu,“ řekl.

Zrovna jsem si uvařila kávu, která zavoněla až na chodbu a Joa­chim nasál její vůni.

Pozvání na kávu

Poznala jsem na něm, že by rád šel dál, a tak jsem ho pozvala. Při kávě jsme si příjemně popovídali a já se dozvěděla, že je již třetím rokem vdovcem, je mu padesát devět let a bydlí nedaleko hranic. Jeho koníčkem je hudba. Docela mě jeho věk překvapil, vypadal mladší.

Při jeho odchodu jsme se vyměnili telefonní čísla. I když byl můj nový známý o třiatřicet let starší než já, líbil se mi. Byl to šaramantní pán. Opět se mi ozval za týden a vyjeli jsme spolu na výlet.

Totéž se opakovalo další víkend, výlet se ale protáhl do druhého dne, kdy jsme se rozhodli přespat v jednom malém penzionu.

Nevím, co mě to napadlo, začít si s chlapem o tolik let starším, možná to bylo tím, že jsem po rozchodu se svým stejně starým přítelem a jednom krátkém vztahu, který skončil dříve, než vlastně začal, byla téměř rok sama.

Trochu jsem se bála, co tomu řekne mé okolí, že mám známost s Němcem o víc než třicet let starším, budou mě určitě považovat za zlatokopku. Joachim za mnou jezdil nejen o víkendu, pokud někde s kapelou zrovna nehrál, ale přijel i v týdnu.

Jeho milé dárečky

Pokaždé mi něco přivezl – značkový parfém, hezké spodní prádlo, krásný stříbrný náramek, mám totiž ráda stříbro, někdy mi nechal na lince pod hrníčkem i nějakou tu marku.

Když jsem měla narozeniny, koupil mi krásné a drahé lodičky, dokonce je šel do obchodu se mnou vybírat. Že mám nový svetřík nebo šaty, si všimla i moje máma.

Ta o mém příteli ještě nevěděla, dokud jednoho dne ke mně nepřišla nečekaně a mně nezbývalo nic jiného, než ji s ním seznámit. Bylo vidět, že je překvapená, moc dlouho se nezdržela a já si od ní druhý den vyslechla do telefonu své.

„Nezbláznila ses? Vždyť tvůj táta je mladší než on! Uvědom si, že až ti bude o dvacet let více, on už bude kmet před smrtí. Nebo ho máš kvůli tomu, aby si tě vydržoval?“ Možná, že máma měla pravdu, ale mě s ním bylo dobře.

Měla jsem od něho hezké věci i nějaké peníze navíc, choval se galantně, užívala jsem si výletů jak po Čechách, tak po Německu.

Když jsem potřebovala doma něco opravit, Joachim to spravil nebo mi zaplatil řemeslníka. Co mě však nebavilo, bylo, když mě pozval na operu. On, na rozdíl ode mě, tento žánr miloval a pro mě čas, než představení skončilo, byl utrpením.

Nechtěla jsem mu to dávat najevo, bála se, že by se třeba se mnou rozešel, a to by byl konec s pohodlným životem plným pozorností a drahých věcí. O naší společné budoucnosti jsme nikdy nemluvili a já byla ráda, že na toto téma nepadla řeč.

V práci mé dvě kolegyně netušily, s kým chodím. Se svým postarším přítelem jsem se v našem městě moc neukazovala.

Kolegyně Petra se mě jednoho dne zeptala, zda nechci s ní a jejími známými vyrazit o víkendu na rockový festival. Jelikož mi Joachim zavolal, že v sobotu hraje na svatbě a přijede za mnou až v týdnu, přikývla jsem kolegyni. Tak jsem vyrazila na festival.

Petra mi představila své přátele a svého bratrance Marka. Byl to sympatický mladík v mém věku a mně neušlo, že mě neustále nenápadně pozoruje.

Petra a já jsme měli spát v domku její tety, který byl nedaleko festivalu, a zbytek naší společnosti ve stanu na její zahradě.

Byl to sympaťák

Protože byla teplá letní noc, zůstala jsem s Markem venku, povídali jsme si skoro do svítání a zbytek noci dospali pod širákem.

Tenhle sympaťák o sobě prozradil, že má rád rockovou hudbu, v létě jezdí na vodu, v zimě chodí na běžky a náhodou bydlí nedaleko ode mne.

A také to, že je od loňského podzimu sám, poněvadž jeho dívka odešla pracovat do Rakouska a vztah na dálku nefungoval. „Co kdybychom příští týden jeli spolu na vodu?“ navrhl mi. Věděla jsem, že má přijet Joachim.

A tak jsem mu nalhala, že příští týden to nepůjde, musím pomoct rodičům po malování. „A co další týden?“ byl neodbytný. Řekla jsem, že uvidím, že se ozvu. I s ním jsem si vyměnila při rozloučení telefonní číslo.

Oheň v srdci

V mém nitru se rozhořel ne oheň, ale přímo vatra. Byla to láska na první pohled – k Markovi. Joachima jsem měla ráda, ale tak nějak jinak. To, co jsem cítila k Markovi, bylo něco víc.

Když ten můj cizinec přijel, dostala jsem obrovskou bonboniéru, abych si prý osladila život.

Když se teď v létě uvidíme méně, prý bude tři soboty po sobě hrát na svatbách, takže přijede vždy jenom na chvíli v týdnu. Zjistila jsem, že mi to nijak nevadí. O tom, že jsem byla na festivalu, jsem mu samozřejmě ani neřekla.

Když jsme večer s Joachimem usínali, hladil mě po vlasech a říkal, jak mě miluje. „Doufám, že mi jsi věrná,“ dodal a políbil mě. To jsem ještě netušila, že zanedlouho už nebudu.

Sotva jsem se ujistila, že Joachim v sobotu hraje a nepřijede, zavolala jsem Markovi a za necelé dvě hodiny jsme seděli v lodi.

Večer mě Marek odvezl domů. Za týden se vše opakovalo a než jsem odešla z domova, pečlivě jsem prošla byt, abych odstranila vše, co by mohlo připomínat, že u mě byl někdy nějaký muž.

Mé obavy

Joachimův župan, včetně kartáčku na zuby a pyžamo, vše skončilo na dně skříně. Věděla jsem, že až mě Marek přiveze domů, že ho pozvu dál. Bylo to něco úplně jiného než s Joachimem. Kdyby láska svítila, nemusela bych mít doma žárovky. Jednoho jsem se bála.

Aby se Marek náhodou nedozvěděl o Joachimovi. Co by si pomyslel? Mladá, šestadvacetiletá, dívka se schází s šedesátníkem, to z vášnivé lásky asi nebude… Když se náhodou Joa­chim dozví o Markovi, bude mu taky všechno jasné.

Po několika týdnech tohoto dvojího života jsem se rozhodla vztah s Joachimem ukončit. Dopomohla mi k tomu náhoda. Naše firma otevírala pobočku padesát kilometrů daleko, a nabídli mi tam místo, které jsem s radostí přijala.

Tak jsem se rozhodla

Od Marka jsem to měla blízko do práce a tolik jsme toužili být už jenom spolu, že jsem se rozhodla se k němu co nejrychleji přestěhovat. Nejdříve jsem ale musela ukončit vztah s Joachimem. Dlouho jsem to odkládala. Nakonec jsem mu řekla, že bych chtěla mít rodinu.

Věděla jsem, že má tři dospělé děti a o další miminko už nestojí. Sice mi tvrdil, že je nám spolu dobře i tak, ale já řekla, že buďto dítě, nebo rozchod. Přišel rázný rozchod. Odstěhovala jsem se za Markem a začali jsme spolu žít.

Na naše začátky moc ráda vzpomínám. Byly krásné a plné bezpodmínečné lásky.

Po roce a půl jsme se vzali. Máme spolu dceru a dva kluky, dvojčata. Naše štěstí již trvá více než třicet let. O mém vztahu s Joachimem můj manžel dodnes neví, stejně tak já nevím nic o dalším osudu mého německého milence.

Monika (62), Plzeňsko

Související články
3 minuty čtení
S Janem jsme se seznámili v práci. Často jsme spolupracovali, takže se nikdo nedivil, když mezi námi přeskočila jiskra. Když se mi vyznal ze svých citů s prosbou, jestli s ním chci chodit, odpověděla jsem: „Ano, ale pokud nám to vydrží pět let, požádáš mě o ruku,“ řekla jsem a on se na mě nechápavě podíval. Oběma nám totiž táhlo na šedesát. Pokud spolu zůstaneme, jistě nás čekají nemoci. Nechci
3 minuty čtení
Pracuju jako pokladní v supermarketu a za léta, co v obchodě pracuji, jsem viděla ledacos. Ale kolegyně Petra mě šokovala. Byla to prodavačka, která kradla zboží a sváděla to na zákazníky. Takže nešlo jen o její krádeže, ale zároveň i o pomluvy slušných, většinou starších lidí, a ty lži je ničily. Mnozí k nám ze strachu z ostudy přestali chodit. Podivné krádeže Petra byla mladá, asi třice
4 minuty čtení
Loni jsem byla v nemocnici kvůli operaci kolene. Operace jsem se bála, ale ta zdaleka nebyla tím nejhorším, co mě v nemocnici potkalo. Problémem bylo chování zdravotní sestry Dany, která svými slovy a jednáním zraňovala mě i ostatní pacienty. Její ponižování mě pronásleduje dodnes. Copak jste dítě? Ležela jsem na oddělení chirurgie, slabá po operaci. Sloužila sestra Dana, asi čtyřicátnice
4 minuty čtení
Sama jsem vychovávala čtyřletého syna. Někdy to byla pořádná jízda. Jako tehdy, když se v nestřeženém okamžiku ztratil v obchodním centru. Můj syn David se totiž rozhodl, že si se mnou zahraje na schovávanou. Zatímco on to bral jako dobrodružnou hru a zábavu, já byla na omdlení. A nikdy by mě nenapadlo, jak taková šílená situace může dopadnout. Energické dítě Po rozvodu jsem to neměla jed
3 minuty čtení
Až před několika lety jsem našla toho pravého. Do padesáti jsem hledala marně. Jeden partner byl horší než druhý. Konečně jsem šťastná! Vdala jsem se v osmnácti. Nebylo to ale tak brzy, polovina spolužaček ze základky už jezdila s kočárkem. Nejraději bych bývala studovala, toužila jsem cestovat, stát se letuškou. Neměla jsem ale šanci. Doma už koukali, abych vypadla z domova a rodila děti. Byl
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Abstraktní myšlení není zvířatům cizí
21stoleti.cz
Abstraktní myšlení není zvířatům cizí
Člověk se sice cítí jako pán tvorstva, ale inteligence zdaleka není jen jeho výsadou. I jiné druhy zvládnou abstraktní uvažování, matematiku nebo plánování. A to mnohdy i takové, kde by se to třeba vů
Kde se vzaly kudrnaté vlasy? V minulosti patřily jen boháčům!
epochaplus.cz
Kde se vzaly kudrnaté vlasy? V minulosti patřily jen boháčům!
Co člověk, to vlasy! Můžeme mít rovné, vlnité, kudrnaté i dokonalé afro. Proč nás ale příroda obdařila takovou rozmanitostí? Je to náhoda? Nejspíš není! Které byly dřív – rovné, nebo kudrnaté? Zdá se, že odpověď vědci znají. „Lidé se vyvinuli v rovníkové Africe, kde máte slunce neustále nad hlavou,“ vysvětluje antropoložka Nina Jablonski (*1953) z Pensylvánské
Halle Berry ze strachu z rozvodu  řekla partnerovi „ne“
nasehvezdy.cz
Halle Berry ze strachu z rozvodu řekla partnerovi „ne“
Partner je z ní už zoufalý! Poněkolikáté slavnou bondgirl Halle Berry (59) požádal zpěvák a skladatel Van Hunt (55) o ruku, a ona opět řekla „ne“. Přitom jim to skvěle klape. Herečka básní, jak se v
MÝTY A RITUÁLY: S bohyní Mokoš na křídlech víl
epochalnisvet.cz
MÝTY A RITUÁLY: S bohyní Mokoš na křídlech víl
Když je ze země cítit vláha a nohy se začnou jemně bořit do mokré půdy, nastává chvíle, kdy do života vchází slovanská bohyně Mokoš. A tak se připravte zapustit kořeny, protože Mokoš přináší dary samotné matky Země. Staroslovanská bohyně Mokoš je vládkyní přírody, úrody, léčení a plodnosti země. Jak už její jméno napovídá, vychází
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Heinrich Mattoni: Šlechtic s rozpjatými křídly
historyplus.cz
Heinrich Mattoni: Šlechtic s rozpjatými křídly
Když nadějný synek z bohaté podnikatelské rodiny dostane firmu na hraní, nejspíš ji brzy přivede na buben. Anebo z ní vybuduje celosvětově známé impérium, které přetrvá staletí. Italské příjmení podnikatele Heinricha Mattoniho, který přišel na svět 11. srpna 1830, není náhodné. Pochází ze starého rodu z oblasti Milána, na našem území ale Mattoniové nejsou žádnými nováčky. Už obchodník
Tiffany & Co. představuje svůj nový pop-up pro US Open 2025
iluxus.cz
Tiffany & Co. představuje svůj nový pop-up pro US Open 2025
Společnost Tiffany & Co. oznámila svůj návrat do Národního tenisového centra USTA Billie Jean Kingové s novým konceptem svého pop-upu pro US Open 2025. Firma se tohoto prestižního turnaje účastní
Kolegyně mě šokovala
skutecnepribehy.cz
Kolegyně mě šokovala
Pracuju jako pokladní v supermarketu a za léta, co v obchodě pracuji, jsem viděla ledacos. Ale kolegyně Petra mě šokovala. Byla to prodavačka, která kradla zboží a sváděla to na zákazníky. Takže nešlo jen o její krádeže, ale zároveň i o pomluvy slušných, většinou starších lidí, a ty lži je ničily. Mnozí k nám ze strachu z ostudy přestali
PARDUBICKÝ FESTIVAL VÍNA 2025
epochanacestach.cz
PARDUBICKÝ FESTIVAL VÍNA 2025
Na zámku v Pardubicích se uskuteční 28. ročník. Po oba dva dny hraje cimbálová kapela DUR a moderuje Petra Beránková. Pátek – 29. 8. 2025 13:00 – začátek 1. dne festivalu s cimbálovou kapelou DUR 15:00 – slavnostní zahájení festivalu vína s Petrou Beránkovou 17:00 – vyhlášení soutěže vín 18:00 – zahájení vinařské noci s Petrou Beránkovou 18:00 – Pouta 20:00
Tekuté zimní zahřátí
tisicereceptu.cz
Tekuté zimní zahřátí
Snad už máme před sebou poslední chladné dny. Proto se rozloučíme se zimou ve velkém stylu. Zkuste teplé nápoje, které vám osladí i okoření život. Exotická sangrie s pomerančovou šťávou Přísady
Obrácená panna cotta
nejsemsama.cz
Obrácená panna cotta
Dezert raději udělejte den předem, dáte mu tak dostatek času na ztuhnutí. Potřebujete: ✿ 4 lžíce cukru moučky ✿ 2 celé skořice ✿ 500 ml smetany ke šlehání ✿ 2 lžičky práškové želatiny ✿ rostlinný olej na vymazání Omáčka: ✿ 200 g drobného ovoce ✿ cukr podle chuti 1. Do misky dejte 2 lžíce vody a přisypejte želatinu. Nechte 5 minut stát, aby nabobtnala. Čtyři formičky nebo skleničky o
Strašidelný Octagon: Nejděsivější stavba Washingtonu
enigmaplus.cz
Strašidelný Octagon: Nejděsivější stavba Washingtonu
Na New York Avenue stojí objekt, kterému mnozí přezdívají nejděsivější místo Washingtonu. Kvůli svému osmiúhelníkovému půdorysu je nazýván Octagon. Proč má tak hrůznou pověst? [gallery ids="157618,15