Vždycky jsem si říkala, jak hodného manžela jsem si našla. Toho nového mladého souseda mi byl ale na stará kolena čert dlužen!
Žili jsme si s Pepíkem krásný život. Našli jsme se v mém prvním zaměstnání, zamilovali jsme se do sebe a vzali se. Narodily se nám čtyři děti a všechny nám dělají radost. Stejně jako naši vnoučci.
V důchodu jsme se nastěhovali do menšího bytu na kraji našeho města poblíž lesa, abychom to měli blízko na procházky.
Měli jsme i malou chaloupku na Rumbursku, se zahrádkou, kam jsme rádi jezdili. Na trvalé bydlení to ale nebylo. Kadibudka na dvoře a voda ve studánce. Topit se muselo samozřejmě v kamnech.
Nástup jako hrom
Žili jsme si ale šťastně a spokojeně – do té doby, než se vedle nás nastěhoval mladý soused Kamil. Manžel na něj koukal nejprve nevraživě. Svůj příjezd totiž oznámil naprosto velkolepě.
Uspořádal obří party, kde hudba, opilecký křik a smích zněl do ranních hodin. Nejhorší na tom bylo, že návštěvníci party zpívali karaoke, tedy především jednu píseň stále dokola. Je jasné, že my sousedé, jsme se tu noc vůbec nevyspali.
Skamarádili se
Jenže po dvou měsících dali s manželem před naším domem hovor. Nevím, o čem si tak dlouho povídali, ale manžel se vrátil s úsměvem na tváři a něco si pobrukoval.
Pak mi sdělil, že sousedův dědeček byl automobilový závodník a Kamil pobýval celé dva roky v Americe, aby se zdokonalil v angličtině a poznal svět.
Dědkovi úplně svítily oči, když mi to líčil. Najednou na souseda změnil názor a druhý den ráno už číhal před domem, až ten mladý kluk vyleze. Jejich přátelství narůstalo den za dnem a jednou pozval Kamil mého Pepíka do nedaleké hospody. B
yla to taková místní palírna. Pepa se vrátil až v sedm ráno a dva dny se z toho kurýroval. Říkala jsem si, že ho to vytrestalo – jenže ten můj dědek dostal na stará kolena chuť.
Vyrazili do světa
Naše městečko nedaleko Prahy jim brzy nestačilo, a tak spolu vyrazili do Prahy. Dlouho nepřišel domů tak zbořený, jako to ráno. Od té doby je pryč pátek co pátek a vrací se domů v dezolátním stavu.
„Myslím, že už to přeháníš, tolik alkoholu ti škodí,“ zkusila jsem to nejprve přes zdraví. „Tak to tě nepotěším. Příští pátek jedu pryč a vrátím se v neděli. Jedu s Kamilem a jeho partou na chalupu,“ oznámil mi dědek. „Příští týden ale máme oslavu narozenin naší vnučky Amálky,“ naštvala jsem se.
Nic neřeší
Mávl rukou, že se to bez něho obejde a aby mi ukázal, že mu nebudu poroučet, začal chodit se sousedem na pivo i přes týden. Doma nám od té doby vládne tichá domácnost. Už jsem to musela říct dětem, a ty se marně snaží tátovi domluvit. Chvílemi mě jímá vztek a pak zase lítost, že nám to doma neklape.
A taky se o něho bojím, vždyť ten nápor nezvládne! Přijde chvíle, kdy zkolabuje! Viník je jasný. Kamil! Nebýt jeho, mohlo být vše při starém. A je jen a jen hůř! Posledně jsem si prohlédla dědkův mobil a měl tam fotky nějakých žen, které jim dělaly striptýz. Rozvádět se na stará kolena ale nebudu.
Jana (64), Mělnicko