S manželem Honzou jsem už mnoho let opravdu moc šťastná a on se mnou. On ale toužil po dětech, a já věděla, že mu je nikdy nedám.
Jeho snem byly děti, ale nedařilo se nám. Dnes už jsme ve věku, kdy by to už v mém případě ani nešlo, a tak naše pokusy ustaly.
Hrála jsem nešťastnou
Mě ale žere svědomí čím dál víc! Problém je, že můj hodný a skvělý muž Honza netuší, že jsem kdysi podstoupila sterilizaci. Celou dobu jsem mu tedy lhala a hrála jsem stejně nešťastnou, že se nám miminko ne a ne povést.
Od mládí jsem totiž byla rozhodnuta nikdy nemít děti. Proto jsem si život pojistila tak, abych mateřství byla ušetřena. Pocházím z prostředí, kde výchova dětí nikdy nebyla zodpovědným úkolem.
Moji rodiče si mě spolu se starším bráchou prostě udělali a dál se o nás nijak nezajímali.
Děsné mládí
Prostě nás dva nechali protloukat se džunglí světa na můj vkus příliš brzy.
V době, kdy si ostatní děti hrály, smály se a neměly na starost nic jiného než řešit, zda si budou hrát se stavebnicí, nebo v zahradním domečku, my s bráchou se starali, co si dáme k jídlu, co si vezmeme na sebe a kde máme rodiče, jestli se nám vůbec vrátí domů.
Nejde ani tak o to, že jsme na tom byli finančně špatně, to bych ještě pochopila. Ne každý totiž má kapsy plné peněz.
Svým rodičům však mám za zlé, že raději holdovali krabicovému vínu, cigaretám a automatům, než aby peníze ušetřili a zůstali doma společně s námi.
Vzhledem k tomu, že nevím, co to dětství je, a dobré vzpomínky na toto strašlivé období nemám žádné, rozhodla jsem se, že matkou být nechci.
Nebyla jsem si sebou jistá
„Co když jsem stejná jako oni?“ často jsem se ptala sama sebe. Nechtěla jsem riskovat, že udělám nešťastné další človíčky, co si to vůbec nezaslouží.
Držím se názoru, že člověk, aby mohl fungovat jako dobrý rodič, musí mít dobrý základ a potažmo vzor od rodiny, ze které pochází.
„Vychováváš příkladem,“ znělo mi v uších a já ani nevěděla, kde jsem to zaslechla. V opačném případě bude vždycky, byť možná nevědomky, kopírovat chování, co prožil na vlastní kůži.
Právě proto jsem se odhodlala ke sterilizaci ještě jako velmi mladá a nebyl nikdo, kdo by mi to mohl rozmluvit!
Jsem prolhaná ženská
Nikdy jsem tuto informaci Honzovi neprozradila, i když jsem prostě měla, a to ještě před tím, než jsme si řekli ano. Já jsem ale byla natolik zamilovaná, že jsem si s tímto faktem nechtěla zkazit šanci na novomanželské štěstí.
Teprve později jsem začala chápat, jak moc můj muž po dětech touží a že bez dětí žít nechce, protože bez malých diblíků prostě život nestojí za nic. Samozřejmě i já časem začala tyto pocity sdílet. Ale co naplat! Bylo už pozdě.
On držel mě!
„Co když se stane zázrak, doktoři udělali někde chybu a já zázrakem otěhotním?“
říkala jsem si v duchu a chtěla tomu věřit. Můj muž mě miloval natolik, že to byl nakonec on, kdo mě chlácholil, že máme hezký život i bez dětí: „Miluji tě, a to je to hlavní,“ říkával mi a hladil mě po vlasech.
„Vždyť se nám žije hezky i tak!“ Nemohl tušit, jak hrozně mi v těch chvílích bylo.
Nechtěla jsem ho ztratit
Kolikrát jsem chtěla zakřičet: „To kvůli mně, kvůli mně nemáme miminko!“ Nikdy jsem k tomu ale nesebrala odvahu. Věděla jsem moc dobře, že bych tím svého skvělého manžela navždy ztratila.
Nikdy by mi už nevěřil a neodpustil by mi, že jsem z něho celý život dělala vola!
Nic neřešíme
S postupujícím věkem jsme toto téma už přestali řešit a smířili se se situací. A také jsme žili opravdu pár dalších let moc hezky a v klidu. Máme prima partu kamarádů, se kterými nás pojí nejen sport, ale i záliba v cestování.
Známe se všichni už roky, a samozřejmě že i některé páry se nám trochu změnily nebo rozpadly. Víte, jaká je teď doba. Manželství se rozpadají pro méně než jen proto, že jsou bezdětná.
Nevyměnil by mě
I v našem okolí právě mezi našimi kamarády se ale v poslední době strhla lavina problémů v manželství a rozchodů. Můj muž nad tím napřed kroutil nechápavě hlavou: „Že si, kanci staří, nedají pokoj,“ smál se doma. „To já bych tě nevyměnil!“
Hlodají ve mně pochybnosti
Bohužel se začínám obávat, že ho to přivedlo k zamyšlení. Odříkaného největší krajíc.
V poslední době jsem si všimla, jak je můj Honza doma čím dál zamyšlenější, a já se začínám obávat, že si uvědomil, že i on by ještě dítě mít mohl, a to dokonce i s fungl novou manželkou.
Chce mě opustit?
Nedávno ho prý sousedka potkala ve městě s nějakou moc pěknou brunetkou. „Ty sis našel milenku?“ udeřila jsem na něj naoko s humorem. Jen se zasmál a zakroutil hlavou: „Ty máš ale nápady!“ Ne ale neřekl!
Co když tedy teď neříká pravdu on mně, stejně jako já ji jemu neřekla za celý svůj život?
Jarmila Z. (53), Tábor