Už jsem tomu sama nevěřila, že na mě, v mých padesáti letech, ještě někde čeká láska. Jak příjemně překvapená jsem poté byla…
Seděla jsem u stolu v naší malé panelákové kuchyňce. V bytě, kde jsem strávila skoro třicet let. Přestěhovali jsme se sem s manželem krátce poté, co se nám narodil první syn. Brzy nato se narodila dcera. V tomhle bytě jsem své děti vychovala, dala jim všechno, co jsem mohla.
A teď tu naproti mně oba tihle už dospělí lidé sedí jako porota. Byla jsem to já, kdo před pár dny podal žádost o rozvod s jejich otcem. A byla jsem to také já, kdo si dovolil najít si novou známost. A oni teď žádají vysvětlení.
Bez lásky
Manželství s jejich otcem nebylo snadné, ale já se snažila, aby to naše děti nepoznaly. Brali jsme se mladí, hlavně proto, že jsme museli, dítě bylo na cestě.
A právě kvůli dětem jsem se snažila manželství držet, i když jsem se dozvěděla, že můj muž má milenku, s níž udržoval vztah řadu let.
A těch žen bylo za třicet let našeho manželství, bohužel víc. Děti to pochopitelně nevěděly. Lásku ze strany manžela už jsem necítila dlouhé roky, byla jsem jistotou, matkou jeho dětí, nic víc.
Jenže láska je důležitá, každý z nás ji v životě potřebuje, a byť jsem se už smířila s tím, že já už na ni nárok nemám, nakonec si našla i mě. Josef byl naším sousedem. Před lety přišel o ženu a od té doby žil sám. Mračil se na celý svět, včetně mě.
Ale ode dne, kdy jsem mu pomohla zachránit narozeninový dort pro jeho vnučku, jsme se spřátelili. Zrovna jsem se vracela z nákupu a na schodech ho potkala. Měl plné ruce a navrch nesl krabici z cukrárny.
Děkuji za záchranu!
Chtěl se mi vyhnout, přitom mu ale sklouzla krabice a dort v ní byl rázem napadrť. Nedala jsem jinak, než že mu upeču dort nový. Nechtěl, ale nakonec uznal, že jiný tak narychlo nesežene.
Společnými silami jsme to ráno dali dohromady jiný dort, troufám si říct, že ještě hezčí.
O den později u mě zazvonil s úsměvem a kytičkou. „Poděkování za záchranu,“ řekl mi a já v tu chvíli ucítila to, co už jsem roky neznala. Zájem. Pomalu jsme se sbližovali, galantně mi pomáhal s nákupem, zval mě na kávu… Věděla jsem, že nevěry mého muže nikdy neskončí, a tak jsem se odhodlala.
Podám žádost o rozvod a začnu nový život s Josefem. S mužem, který mě na rozdíl, od mého manžela, má upřímně rád. Přesně tak jsem to tehdy svým dětem vysvětlila. A po čase jsem se dočkala i jejich pochopení. Po boku Josefa jsem nesmírně spokojená.
Helena (58), Jihlava