Domů     Vnučka si mě našla
Vnučka si mě našla
6 minut čtení

Kdysi jsem udělala hroznou věc. A to, že jsem byla mladá, mě vůbec neomlouvá. Celý život žiju s pocitem viny. Nakonec ke mně byl ale osud velice přívětivý.

Snažím se trochu uklidnit, ale moc mi to nejde. Zítra je Štědrý den a já ještě nemám nic připraveno. Ještě před pár minutami jsem si totiž myslela, že je to úplně jedno, protože Vánoce stejně slavit nebudu. Nemám s kým.

Moji dva synové tráví svátky na horách se svými partnerkami. A to, že jsem doma úplně sama, je jim celkem jedno. Nakonec naše vztahy nejsou příliš vřelé ani během roku. Někdy si říkám, že je to moje chyba.

Asi jsem jim nedokázala dát tu pravou mateřskou lásku, tu opravdovou rodinnou pohodu a zázemí. Mám v sobě nějaký blok a neumím to. Ale teď zavolala Adélka, že zítra přijde. Připadá mi to jako neuvěřitelný sen. Moje vnučka, dcera mé Marušky, kterou prakticky vůbec neznám.

Byla jsem moc mladá

Byla jsem hloupá a dost nezodpovědná puberťačka. Zamilovala jsem se do spolužáka a brzy s ním otěhotněla. Bylo mi pouhých šestnáct let. Chvíli jsem se to snažila před světem tajit, ale těhotenství nešlo skrývat dlouho. A tak vše nakonec prasklo.

Rodiče byli zoufalí, ale na potrat už bylo pozdě. Také nastávající tatínek se zrovna nepochlapil a snažil se s pomocí rodičů ze vší zodpovědnosti vycouvat. Mně tehdy přišlo krásné být v roli nastávající maminky.

Dál jsem si ale už svůj život s dítětem nedokázala představit. Nakonec za mě stejně jednali rodiče.

Nedokázala jsem se vzepřít

Rodiče mě přinutili k tomu, že dítě hned po porodu dám k adopci. Byla jsem strašně zmatená. Doopravdy jsem nevěděla, co vlastně chci. Navíc mi moje máma vůbec nevěřila, že bych se o dítě dokázala postarat.

Prý to není jako hrát si s panenkami. A ona s tátou že se o nechtěné vnouče také starat nebudou moci. Byla jsem bezradná a nakonec s adopcí souhlasila. Už v té chvíli jsem ale někde uvnitř cítila, že dělám neomluvitelnou chybu.

Byla tak sladká

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy Maruška poprvé zaplakala a pak mi ji položili na břicho. Z porodnice jsem však už šla sama s mámou. Jako by se ve mně něco zlomilo. Pořád se mi zdálo o mém dítěti – jak se s ním mazlím, přebaluji ho a krmím.

Všechno jsem si to přece nastudovala během těhotenství v knížkách, abych byla připravená.

A teď mi to bylo k ničemu. Máma mému psychickému stavu nevěnovala zvláštní pozornost. Řekla mi, že mám být ráda, že to takhle dopadlo a raději se mám učit. Jenže já pořád před sebou měla tu malinkatou svraštělou tvářičku mé dcery.

Život šel přece jen dál

Dospěla jsem, začala pracovat a našla si partnera. Ne že bych na Marušku zapomněla, ale bylo to hodně bolavé téma a já se ho snažila co nejvíc vytěsnit. Hrnula jsem na sebe jiné události, jen abych zapomněla.

Vše se mi vrátilo, až když jsem znovu skončila v porodnici a porodila svého prvního syna.

Ze svého potomka jsem měla radost, ale nebylo to asi takové to spontánní štěstí z narození dítěte. Za rok se to samé opakovalo i u mého druhého syna. To byl zřejmě důvod, proč naše vztahy už nikdy nebyly a nejsou tak vřelé, jak by měly být.

Hledala jsem ji všude

Často se mi vracely myšlenky na to, kde a jak asi moje dcera žije. Začala jsem po tom pátrat, ale dlouho to bylo zcela marné. Pak jsem konečně našla její adoptivní rodinu. Dcera u nich však už nebyla.

V sedmnácti utekla z domu, věděla už tehdy, že je adoptovaná. Ta rodina si myslela, že od nich odešla právě kvůli tomu, a dál se tím nezabývala. Nechápala jsem to, vždyť ji měli tolik let jako vlastní dceru!

Bála jsem se ozvat

Po dalším čase se mi podařilo dceru najít. Žila sama s malou dcerou. Já byla babička! Tak moc bych je bývala chtěla obě obejmout, ale strach mi bránil se k nim jen přiblížit. Dlouho mi trvalo, než jsem dostala odvahu oslovit Marii na ulici. Nevím, co jsem od toho čekala, ale bylo to strašné.

Nechtěla nic slyšet

Dcera mi tam, přímo na ulici, řekla, že vůbec nestojí o to poznat svou pravou matku, která ji odložila jako balík a dala do mizerné rodiny. Nechtěla nic bližšího vysvětlovat ani se někdy znovu se mnou v klidu setkat a promluvit si.

Řekla mi, že nemám právo ani na to, poznat blíže svou vnučku Adélku. Té bylo tehdy devět let a celý náš rozhovor pozorovala s vykulenýma očima.

Všechno jsem vzdala

Z toho setkání jsem byla otřesená, ale na dlouhé rozmýšlení jsem neměla mnoho času. Můj manžel prodělal mrtvici, starala jsem se o něj a ještě o svou matku. Oba mě nakonec postupně opustili a já zůstala sama.

Sice ne docela, ale o svých synech už jsem mluvila. Utápěla jsem se ve smutku a sebelítosti, ale bylo mi jasné, že si za většinu toho, co mě potkalo, můžu sama. Za dcerou už jsem znovu jít nenašla odvahu.

Neuvěřitelné překvapení

Když jsem předevčírem zvedla telefon, nevěřila jsem vlastním uším. Volala mi Maruščina dcera Adélka. Ráda by se prý u mě na Štědrý den stavila. Celá jsem se roztřásla. Ona si mě, jak potvrdila, sama našla.

Její máma jí prý kontakt na mě dát nechtěla. A už vůbec ne s ní ke mně jít. Rychle jsem připravila malý stromeček, koupila drobné dárečky a upekla nějaké cukroví a štrúdl. A už jsem se nemohla dočkat.

Dárek nad dárky

A to jsem ještě netušila, jaký dáreček pod stromeček mi donese Adélka. Něco takového jsem nečekala. Byla jsem z toho úplně naměkko. Byl to malý, sotva tříměsíční uzlíček s obrovskýma hnědýma očima. Můj pravnuk Patrik.

On a Adélka jsou nyní můj obrovský životní motor. Jsem neuvěřitelně šťastná. Vnučka mě teď pořád přesvědčuje, že se „dáme dohromady“ s Maruškou. „Chce to jen čas, babi,“ říká s úsměvem. A já jí naprosto věřím. Snad mi jednou dcera odpustí.

Romana K. (62), Praha

Související články
3 minuty čtení
Někdy vám i ti nejbližší neřeknou vše. A zjištění některých pravd pak moc bolí. Tchán nikdy nepřiznal, že má dalšího potomka. Nebyl důvod lhát. Když jsem poznala svého muže Mirka, měla jsem štěstí i na jeho rodinu. Přijali mě mezi sebe překvapivě dobře. Pravda, tchyně si mě nejprve držela trochu od těla a potřebovala čas, aby mi začala věřit. Postupně ale roztála. Zato můj tchán Karel si mě
5 minut čtení
V naší rodině se vždycky říkalo, že teta Julie je tak trochu „jiná“. Až po její smrti jsem zjistila, jaký osud jí přichystala rodinná zrada. Fér to dle mého názoru rozhodně nebylo. Zatímco můj táta byl důstojný a praktický muž, jeho sestra Julie žila ve vlastním světě. Nikdy se nevdala, neměla děti. Jejím největším životním úspěchem byla podle příbuzných práce v archivu a sbírka starých pohl
2 minuty čtení
Stačil jeden večer při svíčkách, stará harmonika a rodina. Tehdy jsem pochopila, že ke štěstí stačí málo. Venku napadl první sníh a náš starý dům na kraji vesnice promrzal tak, že jsme po ránu viděli vlastní dech. Okna byla zevnitř zamlžená a pod dveřmi táhlo tak, že jsem tam večer cpala staré hadry. Můj muž tehdy pracoval dlouhé směny v továrně a domů chodil unavený, ale nikdy si nestěžoval. V
5 minut čtení
Seděla jsem u kuchyňského stolu, dívala se na telefon a zmocňovala se mě panika. Bylo půl sedmé ráno a dcera stále nezvedala telefon. To samo o sobě nebylo nic zvláštního, Markéta byla vždycky velký spáč. Jenže teď měla dítě. A právě ten den měla přivézt vnuka brzy ráno, protože ji čekalo vyšetření a my s manželem měli hlídat malého Matýska. Když se dlouho neozývala, začala jsem být nervózní.
3 minuty čtení
Byla jsem na tom lépe, než ostatní děti. Osud to tak vykouzlil, že jsem měla tatínky dva, oba mě milovali a já je také. Jednoho ale o trochu víc. Nechodila jsem ani do školy, když začaly být hádky mezi otcem a matkou na denním pořádku. V důsledku toho jsem jako dítě byla raději, že se nakonec rozešli. Po jejich rozvodu jsem měla dva domovy. Jeden u matky a druhý domov byl u otce. Oba se o mě do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Korunovace prvního českého krále: Odměnil se Vratislav II. arcibiskupovi za korunu?
epochalnisvet.cz
Korunovace prvního českého krále: Odměnil se Vratislav II. arcibiskupovi za korunu?
Pražský hrad je od rána v obležení zvědavců. Takovou slávu česká země ještě nezažila. Poprvé v historii bude mít krále! Kníže Vratislav II. právě zažívá vrchol své panovnické kariéry.   Obřad, který se koná 15. června 1085, nevede nikdo menší než sám trevírský arcibiskup Egilbert (†1101) a v publiku mezi řadovými diváky stojí další osobnost, jež se
Vlastní dítě mě vyhnalo
skutecnepribehy.cz
Vlastní dítě mě vyhnalo
Často se říká, že rodiče si člověk nevybírá, ale děti si může dobře vychovat. Kéž by to tak bylo. Dnes už vím, že život umí člověka překvapit i tam, kde si myslí, že nic nepodcenil. Někdy přemýšlím, jestli jsme jako rodiče něco nepřehlédli. Možná jsme byli až příliš shovívaví, možná jsme některé věci nechtěli vidět. S manželem
Životabudič jménem sprcha
rezidenceonline.cz
Životabudič jménem sprcha
Dopřeje relax a nabije energií, představuje soukromé útočiště, je zdrojem wellness prožitků. Nejmodernější hygienické oázy, jež sprchování pozvedají na dokonalý očistný rituál těla i mysli, potěší prvotřídním designem, prémiovými materiály a technologiemi. Moderní sprchové kouty nebo panely na první pohled zaujmou jednoduchým designem, inspirovaným nejčastěji minimalismem, kde každý prvek v prostoru má své místo a
Berete před spaním vitaminy? Nedělejte to!
nejsemsama.cz
Berete před spaním vitaminy? Nedělejte to!
Doplňky stravy pomáhají, jen si dejte pozor, kdy a jak je berete. Můžete si totiž vážně uškodit. Jaké jsou největší prohřešky? Chcete být zdravá, fit a v pohodě. To je samozřejmě správně. Ze stravy ale většinou nedostaneme tolik živin a látek, které potřebujeme, a tak saháme po doplňcích stravy, které je krásně a takřka bez námahy doplní. Přemýšlela jste ale někdy
Krize Hušínského s naléhající přítelkyní
nasehvezdy.cz
Krize Hušínského s naléhající přítelkyní
Co je moc, to je příliš! Již před časem měl Rudolf Hušínský (79) alias Vlasta Pešek z Ulice pěkně zlobit svoji přítelkyni Helenu. Ta se marně snažila přesvědčit herce bojujícího s rakovinou plic, ab
Od Šalamounova klíče po Picatrix: Nejslavnější grimoiáry
enigmaplus.cz
Od Šalamounova klíče po Picatrix: Nejslavnější grimoiáry
Po staletí se šeptá o tajemných knihách, které údajně obsahují návody na vyvolávání duchů, výrobu talismanů, astrologické výpočty i zaklínadla schopná změnit osud člověka. Říká se jim grimoiáry a mezi
Dvojitý agent Blake pracoval pro Sověty zadarmo
historyplus.cz
Dvojitý agent Blake pracoval pro Sověty zadarmo
Britové s podporou Američanů vymysleli geniální plán. Aby mohli odposlouchávat sovětské hovory, vykopou ze západního do východního Berlína dlouhý tunel a napíchnou se na telefonní kabely. Věc má ale jeden háček – Sověti o důležité operaci od samého počátku vědí! V britské tajné službě SIS totiž mají výkonného „krtka“.   I když je mu teprve 17 let,
Symbol letní sezóny v tyrkysové barvě
iluxus.cz
Symbol letní sezóny v tyrkysové barvě
Tyrkysová udává tón letošního léta, elektrizuje styly a přitahuje pozornost. Spojením svěží minerální čistoty a slunné smyslnosti z ní značka Frederique Constant učinila podpis svého nového modelu Man
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
epochanacestach.cz
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
Jsou regiony, které se návštěvníkům představují jediným symbolem. Olomoucký kraj mezi ně nepatří. Jeho kouzlo spočívá v rozmanitosti. Během jediného dne lze projít středověkým hradem, sestoupit do podzemních jeskyní, vystoupat na rozhlednu, projít se po hřebeni Jeseníků a večer strávit na festivalu pod širým nebem. Právě propojení poznání, kultury a aktivního odpočinku dělá z regionu
Tajná řeč květin: Jakými barvami dávají rostliny výstrahu?
epochaplus.cz
Tajná řeč květin: Jakými barvami dávají rostliny výstrahu?
Na první pohled vypadají květiny jako mírumilovné bytosti, které se jen snaží být co nejkrásnější. Ve skutečnosti ale vedou promyšlenou marketingovou kampaň. Některé lákají včely jako neony před cukrárnou, jiné vysílají varování typu „nejez mě, budeš litovat“. A překvapivě často k tomu používají stejné barvy, jaké známe z výstražných vest, semaforů nebo jedovatých žab. Když
Co takhle vařit a péct s Lepší.TV?
tisicereceptu.cz
Co takhle vařit a péct s Lepší.TV?
Jídlo je každodenní součástí života, mnozí z nás na něj myslí neustále, rádi chodíme do restaurací, užíváme si rozmanitost surovin, které každý kultura nabízí a využívá v kuchyni. S nadšením sledujeme
Point Nemo: Místo, kde ani lišky nedávají dobrou noc
21stoleti.cz
Point Nemo: Místo, kde ani lišky nedávají dobrou noc
Uprostřed Tichého oceánu existuje místo, které je od civilizace vzdálenější než jakýkoli jiný bod na Zemi. Jestli někde platí ono příslovečné "samá voda", tak je to právě Point Nemo, kde i oceánský ži