Vždy jsem milovala adventní období plné mihotavého světla svíček, vůně jehličí a vánočního cukroví. Pak jsem Vánoce škrtla. Mohl za to jeden otřesný zážitek.
Jsme s manželem na obvyklé večerní pocházce. Jdeme zasněženou ulicí. Je docela zima, ale našemu Rexovi to vůbec nevadí. Vesele poskakuje v čerstvě napadaném sněhu a na rozdíl od nás mu je úplně jedno, že je dnes Štědrý den.
Do ulice září okna s rozsvícenými stromečky, lidé zapalují svíčky a prskavky a zpívají si koledy. To samé jsme dělali i my před pěti lety. Tehdy poprvé s vnoučaty. A také dlouho naposled. Čas hojil rány pomalu.
Vyžadovala jsem pečlivé přípravy
Naše rodinné Vánoce měly mnoho předem daných a vždy pečlivě dodržovaných rituálů. Moje dvě děti to dodržovaly i v dospělosti se svými partnery. Už od samého rána vždy v bytě voněl zapálený františek. K snídani byl čaj s vánočkou. Pak se šlo na procházku. Po návratu domů se všichni zúčastnili prostírání stolu, rozsvítily se svíčky…
Kluci jako buci
Když se synovi narodila dvojčata, kluci, nemohla jsem se dočkat až trochu povyrostou. Do té doby jsme Vánoce totiž slavili u mého syna. Měl malý byt a stěží jsme se tam vešli. Můj čas ale nastal před pěti lety, kdy klukům, Petrovi a Pavlovi, byly čtyři a konečně jsme Vánoce slavili u mě doma.
Nebylo to ale vůbec jednoduché. Kluci byli celý den jako z hadích ocásků. Nešli uhlídat, všude jich bylo plno. Tolik energie jsem ještě neviděla. Snažili jsme se je nějak zabavit, jen abychom v klidu mohli připravit večeři a pak konečně jít ke stromečku, kde čekalo mnoho krásných dárků.
Neposlechli nás
Kluci věděli, že do pokoje, kde byl připravený stromeček, nesmějí. Jinak Ježíšek nepřijde, říkali jsme jim jasně. Jenže znáte to, zakázané ovoce nejvíc chutná. A tak se tam kluci nějak nepozorovaně dostali.
Bohužel tam kromě stromku a dárků našli také zápalky. Zabraní do práce jsme si nějaký čas nevšimli toho podezřelého ticha. A pak jsme ucítili kouř. Valil se
pode dveřmi obývacího pokoje.
Strašlivý zážitek
„Hoří!“ zakřičela zděšeně snacha a vrhla se do pokoje, který už byl v plamenech. Já ve zmatku odendala z plynového sporáku smažícího se kapra v pánvi a běžela k obýváku. Syn se snachou už běželi ke vchodu do bytu.
Jakmile otevřeli dveře na chodbu, „blafla“ digestoř nad otevřeným ohněm na sporáku. Dál už si nic nepamatuji, protože jsem omdlela. Probrala jsem se až v sanitce, která přijela současně s hasiči.
Hrozná bilance
Byt celý vyhořel. Nezbylo nám skoro nic. Kluci skončili v nemocnici s popáleninami. Pavlík má dodnes jizvy na tváři. A náš milovaný Bertík, roztomilý malý pejsek, uhořel. Nějaký čas jsme bydleli s mužem v azylovém domě, teď žijeme v malém nájemním bytě.
Naše děti i s vnoučaty Vánoce už zase slaví. Nám to trvalo o něco déle. Nemohli jsme zapomenout. Bolelo to. Ale Vánoce si vzít přece jen nenecháme.
Hana D. (56), Plzeň
