Byla jsem ta nejhorší tchyně na světě, intrikovala jsem, pomlouvala a popichovala vnučku! Mým cílem bylo rozbít synovi manželství.
Krátce po svatbě mého jediného syna jsem došla k názoru, že snacha je ještě mnohem horší, než jsem si myslela. Náš Jakub měl maturitu na průmyslovce, zatímco Věra byla obyčejná prodavačka.
Neměla žádný rozhled, číst knihy ji nebavilo, klasickou hudbu nesnášela, v divadle v životě nebyla. Každý týden ale musela ke kadeřníkovi a na manikúru. Před chlapy se pitvořila, mému důveřivému synovi určitě nasadila parohy. Měla to v očích.
Doufala jsem, že najdu oporu v manželovi, ale tomu to bylo jedno. Jednou jsem ho dokonce slyšela, jak jí říká, aby si ze mě nic nedělala, je prý nejlepší nevěsta, jakou jsme si mohli pro syna přát. Takový nesmysl!
Pod naši úroveň
Když ji k nám syn prvně přivedl, hned mi byla nesympatická. Vymlouvala jsem mu tu holku, prosila, přemlouvala, aby si ji hlavně nebral. „A tys, mami, nepočítala s tím, že se jednou ožením?“ říkal syn se smíchem.
„Ale samozřejmě že počítala!“ volala jsem ukřivděně. „Jenže ne tak brzy a s tímhle! Myslela jsem si, že si vezmeš někoho lepšího než prodavačku.“ Svatbě s Věrou v minisukni a vypasovaném triku jsem nedokázala zabránit.
Poznala jsem tam její rodinu. Otec se opil, maminka byla oblečená jako od cirkusu, bratr vyprávěl trapné vtipy a sestra? Okusovala si nehty a srkala polívku. Byli pod naši úroveň.
Moje Amálka
Byla jsem ale ráda, že se novomanželé nastěhovali do našeho velkého domu. Budu tak vídat syna každý den, a budu mít hlavně vliv na svá vnoučata, až se narodí. Brzy se narodila Amálka. Byla nádherná!
Když jsem si prohlížela její fotky a porovnávala je s mými v dětství, viděla jsem tu úžasnou podobu. Nic by mi ke štěstí nechybělo, nebýt Věry. Byla čím dál drzejší! Začala jsem přemýšlet, jak se jí zbavit – ale aby vnučka zůstala u nás.
Když byly Amálce tři a mladí vyrazili k moři, hlídala jsem vnučku dva týdny. To bylo úžasné. „Kéž by to tak bylo napořád,“ říkala jsem si a v duchu si přála, aby se snacha z dovolené už nevrátila.
Špatné svědomí
Nevím, jestli jsem jí to neštěstí přivolala, ale dostala tak strašnou střevní virózu, že dokonce skončila v tamní nemocnici. Tam to musel být očistec podle toho, co jsem pak slyšela. Zlaté naše nemocnice!
Vrátila se v tak zuboženém stavu, že mi jí bylo dokonce líto. Uvařila jsem jí bylinkový čaj a pak jsem se, i když nejsem věřící, šla kát do kostela. Přece jenom si moje vnučka nezaslouží přijít tak záhy o maminku. Měla jsem špatné svědomí.
Tohle byla chvíle, kdy jsme k sobě našly se snachou cestu. Najednou to nebyla ta rozjívená holka z konzumu, ale tichá dívka, která poslouchala, co jí radím. Když jsem jí pustila Vivaldiho, pospávala, a pak dokonce řekla, že se jí ta hudba líbila.
Musela jsem si ji vychovat! To, co její rodina neudělala, se mi nakonec povedlo. Teď je z mé snachy Věry kultivovaná dáma. Dokonce si udělala na můj popud a s mojí podporou dálkově maturitu. Dalo by se říct, že jsme dnes i kamarádky.
Alice (70), Plzeňsko
