Míša byla moje nejlepší kamarádka. Znaly jsme se od střední školy. A pak vše skončilo kvůli chlapovi. A penězům. Jak jinak. Co jiného vše rozbije?
Smály jsme se spolu v lavici, chodily na víno po večerech, řešily kluky, život, sny. Věděla o mně všechno. A já o ní. Nikdy jsem nepochybovala, že bych pro ni nebyla ochotná udělat cokoliv. Když si ale našla Patrika, byla jsem opatrná. Něco mi na něm nesedělo.
Nevěřila jsem mu
Moc mluvil, ale málo říkal. Tedy velmi se ptal, o sobě mlčel. Dělal velká gesta. Míša se ale zamilovala až po uši. Říkala, že s ním chce rodinu, že je to její osud. Uběhly dva roky. Jednou mi volala v noci. Plakala tak, že jsem jí skoro nerozuměla.
Znamenal její pád na dno
Patrik odešel. Nechal ji v bytě, vzal si s sebou úspory, o kterých jí tvrdil, že „jen dočasně schová“ na svém účtu. Zůstala s prázdným kontem, nezaplaceným nájmem a úzkostí, která ji paralyzovala.
Já hloupá jí půjčila
Neváhala jsem. Půjčila jsem jí peníze. Ne málo. Říkala, že mi je do dvou měsíců vrátí. „Jen než se trochu postavím na nohy, prosím tě,“ šeptala mi do telefonu. A já? Já jí věřila.
Protože byla moje Míša. Měsíc, dva, půl roku. Míša se mi začala vyhýbat. Nezvedala telefony. Neodpovídala na zprávy.
Ticho místo vděku
Když jsme se náhodně potkaly ve městě, dělala, že mě nevidí. Poprvé v životě mě bolela přítomnost víc než jakékoliv loučení.
Její šokující odmítnutí
Jednou jsem jí napsala dlouhou zprávu. Bez výčitek. Jen s prosbou, aby se ozvala. Odpověděla jedním řádkem: „Nech mě už být, mám toho dost.“ A tehdy mi došlo, že naše přátelství skončilo. Ne kvůli penězům. Ale kvůli tichu.
Kvůli tomu, že když měla možnost být upřímná, raději utekla. Mám pochopení, že někdo nemá momentálně finance. Ale proč ty vytáčky? Lži bolí víc než přiznání, že nesplnila slib a nemůže mi to vrátit.
Dnes jsme jinde
Dnes se nepotkáváme. Občas slyším od společných známých, že se má dobře. Prý má nového partnera, prý cestuje. Peníze už nečekám. Ale občas se v noci vzbudím a cítím, jak mi něco chybí. Ne peníze. Přítelkyně. Vzpomínky. Důvěra, která zmizela beze stopy.
Bolest je víc než prachy
Nezlobím se už. Ale bolí to. Protože když zradí nepřítel, přežijete to. Ale když zradí někdo, koho jste považovali za rodinu, zůstanete s prázdnýma rukama. Nemyslím nyní ony finance. Stále vnímám, jaké to je zůstat s prázdným srdcem. To bolí nejvíce.
Zdena H. (69), Opava