Měla jsem pracovitého manžela, dvě hodné děti, přesto jsem spokojená nebyla. Láska se už dávno vytratila, a rozvodu jsem se bála.
Jako každá holka v mém věku jsem i já ve svých sedmnácti chodila do tanečních. Tam jsem potkala Tomáše, který byl starší. Moc jsme si rozuměli. Vyprávěli jsme si příhody ze školy a povídali si o svých snech a životních přáních.
Já jsem byla jedináček, pocházela jsem z věřící rodiny a můj otec byl na výběr mého budoucího partnera hodně přísný. Jakmile viděl, že s Tomášem trávím víc času, než by bylo vhodné, přišel s výčitkami:
„Měla by ses víc věnovat škole, ať z tebe něco je. Vždyť ten kluk neumí nic, jenom pěkně povídat.“ Oba rodiče vždycky chtěli, abych si našla pracovitého muže, který bude taky věřící jako celá naše rodina.
Otcův zákaz
Tomáš, už v době, kdy jsme se seznámili, pracoval jako technik a věřící nebyl. Jednou, když jsem přišla pozdě domů, jsem dostala zákaz ho vídat.
Naše kontakty pak ochladly, ale čím déle jsme se neviděli, tím víc jsem tušila, že k němu chovám víc než jen přátelské city.
Sňatek z rozumu
Svého manžela Otu jsem si vzala tak trochu natruc Tomášovi. Přestal se o mě zajímat, jak bych si přála, tak jsem se mu chtěla pomstít. Navíc Ota byl zajištěný, měl byt, byl taky věřící a říkal, že svatba je pro něj posvátná, že mě bude milovat do konce života.
Jenže já ho nemilovala, naši mě spíš zaprodali. Porodila jsem Otovi dvě děti, ale ani ty mě šťastnou neudělaly. Čím dál častěji jsem začala myslet na Tomáše, začali jsme si dokonce posílat dopisy. Žil v jiném městě a povýšil z technika na majitele firmy.
Svěřovala jsem se mu se svými pocity, s tím, že nejsem šťastná. V jedné slabé chvilce, jsem mu řekla, že jsem si Otu vzala jenom proto, aby žárlil. Od té doby jsme se s mou platonickou láskou z mládí začali pravidelně vídat.
Ota pracoval z domova, já jsem chodila s dětmi ven. Na hřišti, v parku, cestou ze školy – to byla místa, kde jsem se začala s Tomášem tajně scházet. Ve vztahu s Otou mi chyběla něha a pochopení, Ota byl pragmatik, Tomáš romantik. Navíc jsme oba cítili, že nás to k sobě čím dál tím víc přitahuje.
Druhá šance
Kdybych se rozvedla, moje rodina by mě zatratila, porušila bych svátost manželství. Jenže naše spříznění duší přerostlo v opravdovou silnou lásku.
Po patnácti letech nešťastného svazku s Otou jsem se rozvedla a to, že se ke mně naši obrátili zády, nesu sice těžce, ale jsem šťastná, že mám svého milovaného Tomáše a dostala jsem v lásce druhou šanci. Už jsme spolu tolik let a nelituju jediného dne, který jsem prožila po jeho boku.
Olga M. (63), Nymburk
