Nikdy se ve svých předpovědích nemýlila. V rodině si proto získala respekt. Díky ní jsem ustála vlnu anonymů a zachránila manželství.
Máme doma zázračnou babičku. Vždycky nám řekne dopředu, jak co dopadne. Pamatuji si, jak mě jednou varovala před školním výletem. Maminka ji tehdy neposlechla a na výlet mě vypravila.
Ještě jsme ani nedorazili do zoologické zahrady, a já začala zvracet. Odpoledne jsem už měla teplotu a tatínek pro mě musel jet do Prahy. O několik let později chtěl bratr vyrazit s partou cestovat na kole.
Petře, povídá mu babička, jen aby ti kolo někdo neukradl… A ukradl, nenašlo se. Maminka nechtěla dlouho uvěřit, že to není náhoda, ale jednou ji babička přesvědčila.
Věřili jsme všemu
Tehdy se chystal táta s mamkou lyžovat do hor. Babička trvala na tom, aby Petr jel s nimi, protože ho budou potřebovat. Vzali bratra sebou. Hned následující den si maminka zlomila na odlehlém místě nohu.
Nevím, jak by si táta s maminkou sám poradil, kdyby tam bratr nebyl. Pak už babičce věřili všichni. A to se mi v době, kdy jsem byla vdaná, vyplatilo.
Na mého manžela začala docházet udání, že je mi nevěrný. Pracoval ve vedoucím postavení a kolem něho byly samé ženy. Hlasy v telefonu se střídaly.
Je ti věrný!
Anonymy byly ve stylu: „Jsi pitomá a důvěřivá naivka, už léta ti zahýbá s jednou paničkou.“ nebo „Běž se podívat, jak vyvádí s prodejnými děvkami…“ Dopisy přicházely obden a trvalo to rok. A já trpěla. Babička to vytušila. Kdykoli jsme zůstaly samy, řekla:
„Je krásné, jak tě má tvůj muž stále rád! Ten by ti nikdy nezahnul!“ S velkou vírou, že tomu tak je, protože babička ví všechno, jsem vždycky ty dopisy roztrhala a telefonáty okamžitě zavěsila.
Trvalo to ještě několik měsíců, a pak… nastal klid. Jsem přesvědčená, že to byla některá z žen v jeho práci, která chtěla mého muže pro sebe. Já si ale manželství rozvrátit nenechala. Díky naší babičce.
Iveta (51), Zlín