Domů     Na karty už nedám nikdy dopustit
Na karty už nedám nikdy dopustit
5 minut čtení

Byla jsem snad prokletá. Jeden mizerný vztah za druhým. Až jsem se z nudy vydala ke kartářce, na které jsem vlastně nikdy nevěřila, a to mi zachránilo život!

Když jsem byla mladá, chlapi mi leželi u nohou. Byla jsem modelka, velká sportovkyně, a hlavně vždy dobře naložená holka, co nezkazila žádnou srandu. Velmi brzy jsem ale propadla iluzi, že jsem našla toho pravého, a ve dvaceti se vdala. K mládí patří bezstarostnost, která možná pramení z nedostatku zkušeností.

Dospěli jsme a rozvedli se

Brzy se nám narodily dvě děti a vše vypadalo sluncem zalité. Ale jen chvíli. Můj muž nějak nebyl schopný převzít roli hlavy rodiny a postarat se o nás. A tak jsem všechny mužské úlohy postupně začala přebírat já. Ty mateřské a ženské mi samozřejmě zůstaly.

Časem jsem začala být vyčerpaná, cítila jsem se nepochopená a doma to logicky přestalo klapat. Ke svému muži jsem nedokázala vzhlížet, protože se z něho stala spíš přítěž.

Napřed jsem se snažila čerpat energii od milenců, kteří mi poskytli alespoň částečnou útěchu, ale je jasné, že to je vždy začátek konce. Po deseti letech jsem toho měla dost a rozvedli jsme se. Manžel mi to nikdy neodpustil. Ne milence, o těch neměl ani zdání, ale že jsem si dovolila odejít.

Další terno za ternem

Další vztahy byly asi jen odrazem stavu mé duše. Tedy dost žalostné. Manžela jsem vyměnila za herce. Byl to krásný chlap, nadaný a vtipný. Jen alkoholik. Napřed mi to nepřišlo tak strašné, ale po čase se předvedl v celé své „kráse“.

Nicméně, vydržela jsem dalších deset let. Jsem přece držák. Následoval pingl a feťák. Tím jsem zakončila etapu pokusů o partnerské soužití a začala si s muži jen užívat. Bylo to prima období.

Ale jak člověk stárne, neměl by zůstávat sám. Vždyť ani ty vnučky mě už moc nepotřebovaly. „Skončím jako stará, zaprděná bába,“ pomyslela jsem si. Rozhodla jsem se, že se to pokusím změnit.

Ženatý a dědek?

Kam ale má jít člověk po šedesátce, když se touží seznámit? Zejména když netouží po někom, kdo vypadá jako reklama na kriminál nebo na chudobinec? To už znám.

Občas o mě někdo v mém okolí projevil zájem, jako třeba děda kamarádky mojí vnučky, ale moc dobře to nedopadlo. Zájem by měl, ale manželku taky. Nikdy mě nezajímali chlapi druhých žen.

Bylo to z určité ženské soudržnosti, i když moc dobře vím, že moc žen to takto nastavené nemá. Byla jsem už dlouho sama a pochopila jsem, že mi to tak vyhovuje. Ale když už jsem si jednou něco usmyslela, nechtěla jsem to jen tak vzdát. Mám snad zkusit seznamku? Už jsem měla před očima ten zástup zoufalců, se kterými bych jen ztrácela čas.

Kartářka byla fajn

Má letitá a nejlepší kamarádka Věra měla vnoučata ještě malá, takže neměla čas vůbec na nic, natož aby se mnou někam vyrazila. Vždycky za mnou přilítla, vychrlila novinky a byla pryč. Při poslední návštěvě mě ale překvapila.

Nabídla mi, že spolu půjdeme ke kartářce. „U nás v práci už u ní byli všichni. A všichni si ji chválí!“ Přemlouvat mě nemusela. Kvůli troše zábavy bych s ní šla kamkoli, třeba na výlov rybníka v plavkách.

Kartářka vypadala dost mladě a rozhodně nepřipomínala magickou bytost z různých povídaček, ale i tak mi byla sympatická. Nehrála si na nějakou nafrněnou vědmu, nebyla v černém a neměla deset koček. Byla to obyčejná ženská v tričku a riflích.

To mi dodalo odvahy a přisedla jsem si k jejímu stolku. Že se na mě mile usmála, jsem brala jako bonus.

Mile mě překvapila

Rozdala karty a já si tři vybrala. „No, vy to nemáte lehké. Musíte si najít chlapa, to je jasné,“ řekla mi klidným hlasem, jako bych snad byla nějaká rozčilená. Já jen pokrčila rameny, neřekla mi nic nového. Ona, jako by moje myšlenky slyšela, mi odvětila:

„Ten muž, kterého hledáte, žije ve vaší blízkosti. Znáte ho, jen jste si ho doposud vůbec nevšimla. Nebude to trvat dlouho a uvidíte ho! Nebojte!“

Přestože jsem jí nevěřila ani slovo z toho, co řekla, dodala mi dobrou náladu. Cestou domů jako bych se skoro vznášela. I mojí kamarádce Věře zvedla náladu.

Obě spokojené

Prý si Věra konečně od toho věčného kolotoče odpočine, ale nebude to zadarmo, tak ať se neleká. Sice jsme netušily, co tím vlastně kartářka myslela, ale už za dva dny jsme to zjistily. „Zlomila jsem si palec u nohy.

Je to směšné, ale bolí to jako čert, a já dokonce musím zůstat pár dní v nemocnici,“ volala mi kamarádka a hned se začala smát. Odpočine si, ale něco ji to stojí. Měla pravdu.

Už ví, co kartářka myslela

Byla jsem si jistá, že teď je řada na mně. Pečlivě jsem začala zkoumat všechny muže, s kterými jsem se setkala. Potom jsem si šla od kurýra vyzvednout balíček. Dost často jsem si něco objednávala.

Vozil nám to už pár měsíců stále stejný muž, jmenoval se Roman a byl vždy moc milý. Vždy si se mnou povídal. Zahleděla jsem se na něho a měla jsem jasno. Byl to ON! Nebylo pochyb, jen mně to před tím nějak nedocházelo. Měl upřímnou tvář a velké vlídné oči.

A vždy se moc hezky smál. A já si myslím, že smích je koření, co dává životu šťávu. Všiml si, jak se na něj dívám a asi si všiml, že mi konečně jeho zájem došel. Ani nezaváhal a řekl: „Nešla byste někdy na kávu?“

Petra K. (63), Žďár nad Sázavou

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.