Domů     Odpustila jsem jí a zemřela!
Odpustila jsem jí a zemřela!
6 minut čtení

Dnes bych to vzala zpátky. Ty čtyři desítky let, kdy jsme spolu nemluvily. Stihly jsme se usmířit, ale pak sestra náhle odešla. Mělo to tak být? Tak krutý je osud.

Probudila jsem se do zimního rána. Vzduch byl chladný, okna pokrytá námrazou a venku se na šedé obloze míhaly mraky. Seděla jsem na okraji postele, můj pohled byl upřený na starý a omšelý rám fotografie na nočním stolku.

Byl to snímek z dětství, tehdy mi bylo pět let. Vedle stála moje sestra Tereza. Mám tu fotku už tolik let, dívám se na ni pořád dokola a mám pocit, jako by se ta ztráta sestry stala nedávno. Moc jsme se neužily.

Je tu po ní stále velké prázdno

Je to moje jediná vzpomínka na Terezu, která zemřela, když mi bylo pět. Cítím to pořád, tu prázdnotu, co zůstala. Proč jsem připomněla ono ráno? Tehdy byl ten pocit silnější. Bylo to po odchodu druhé sestry.

Já si totiž uvědomila, že jsem zůstala z rodiny sama. A litovala jsem roků, které jsme promarnily.

Je to tak nespravedlivé

Smrt byla v dětství něco, co jsem nedokázala pochopit. Tak nějak jsem brala, že staří odcházejí, většinou šlo o cizí lidi. Má rodina byla velká a všichni měli tuhý kořínek, jak se říká. A pak to najednou přišlo. Má malá sestřička. Vzpomínám si na její smích.

Na její hlavu na mém rameni i na to, jak jsme si rozuměly. Jak jsme byly dvě, na které svět nemohl. Byly jsme si blíž než s naší další sestrou Alenou. Tam to mělo jiný příběh.

Druhá ztráta sestry zprvu nebolela

S Alenou nás ztráta sestry trochu semkla. Věděly jsme, jak je život křehký, a i když jsme neměly moc společného, držely jsme nějak při sobě. Jenže když mi bylo dvacet, tak jsme se s Alenou rozhádaly. Vzpomínám si, že to začalo nějakým hloupým nedorozuměním.

Bylo to něco malého, co bychom si mohly vysvětlit, ale obě jsme to nechaly růst. Jako když nevidíte zkažené ovoce a najednou je celý koš plný much. Tehdy nám vybuchly emoce a vyčetly jsme si, co jedné na druhé vadí. A to jsme se i trochu pozurážely.

Kontakt se přerušil, nechyběly jsme si. Byl to zlom v našich životech, kterého jsem si ovšem tehdy vůbec nebyla vědoma. Byla jsem mladá, myslela jsem si, že bude dost času na smír.

Nemohly jsme si to vyříkat?

Roky šly dál, každý den jsme si mohly zavolat, být v kontaktu. Moje maminka z toho byla nešťastná, že se nebavíme. Nepomohlo, že nás prosila, abychom se smířily. Ani na Vánoce, svátky, narozeniny. Vždy jsme přijely k rodičům jedna nebo druhá.

Rodiče zemřeli s tím, že se se sestrou nebavíme. Tehdy mne to zamrzelo poprvé. Na pohřbu jsme se viděly, ale jen jsme se pozdravily.

Najednou se ozvala ona

Jednoho dne, když mi bylo 63 let, přišla zpráva, která mi znovu rozbušila srdce. Alena se ozvala. Volala mi, že si chce promluvit. Měla jsem v sobě směsici emocí, kterou jsem ani nedokázala pojmenovat.

Bylo mi to jasné, nadešla chvíle, která nám dala šanci všechno vyřešit. Bála jsem se, ale zároveň jsem věděla, že ji musím vidět. A tak jsem jela.

Byla to už úplně jiná žena

Nevěděla jsem, co nás čeká. Bála jsem se, že už to nebude stejné, že si nedokážeme odpustit. Ale potřebovala jsem to. Potřebovala jsem ji mít zpátky, alespoň na chvilku. Věděla jsem, že tohle je naše poslední šance. Když jsme se setkaly, bylo to jiné.

Alena už nebyla tou sestrou, jakou jsem si pamatovala. Byla to žena, která měla svou vlastní minulost, svůj život, svou rodinu.

Někdy jsou slova zcela zbytečná

Přesto, když jsme se dívaly do očí, tam bylo něco, co jsme obě hledaly. Jakýsi tichý okamžik, kdy všechno to napětí a všechny ty roky, co jsme strávily bez sebe, najednou ztratily význam. A já věděla, že to byla ta chvíle, na kterou jsem čekala celý život.

Konečně jsme si rozuměly, konečně jsem cítila, že naše pouto není ztraceno. Nešlo o to, co jsme si řekly, ale o to, že jsme byly zase dvě. Tehdy jsem si řekla, že konečně ji vnímám blízko jako kdysi Terezu.

Tolik slz jsme společně prolily

„Promiň,“ řekla mi. „Já taky,“ odpověděla jsem a cítila, jak se mi v očích zaleskly slzy. Nic víc jsme neříkaly. Bylo to, jako by se vše, co jsme si měly říct, už dávno vyjádřilo v tichu.

Navázaly jsme běžnou zvídavou konverzací, kdy jsme se bavily o našich rodinách a životech.

Myslely jsme, že máme čas

Jako kdyby se to všechno najednou srovnalo. Jako kdyby ty roky, které nám unikly, byly najednou pryč. Měly jsme pocit, že to všechno naženeme, že budeme mít spoustu času se užít.

Plánovaly jsme rodinné návštěvy, chtěly jsme vyrazit do hotelu, kam jsme jezdily s rodiči v dětství. Jenže osud vše naplánoval trochu jinak.

Vše se mi zhroutilo

Pak přišel ten nečekaný zvrat. Když mi bylo 64 let, Alena náhle zemřela. Infarkt! Proč? Když jsme si odpustily, bylo to jako zázrak. A najednou se to zhroutilo! Mám manžela, děti, díky smíření s Alenou jsem v kontaktu s její rodinou.

Ale ona byla součástí té původní rodiny. Dětství s Terezou a našimi rodiči. Když jsem o tom přemýšlela, napadlo mne, že jsem získala něco, co ne každý dostane. Smíření.

Byla to bolest, ale i velký dar

A přesto cítím, že bych byla raději, kdybych měla víc času. Na to, abychom byly znovu sestry, abychom se spolu smály a abychom mohly být zpátky tam, kde jsme kdysi skončily. Bylo to, jako by mi život dal druhou šanci, ale pak si to rozmyslel.

Vzpomínky už mi zůstanou

A tak sedím v té místnosti, kde mám fotografii mou a Terezy. Asi se ptáte, proč tam nebyla Alena. To je právě ono. Tehdy jsme si nebyly blízké. A já si nikdy nedala do rámu naši fotografii, i když nějaké mám.

Prostě mě to za ty roky nenapadlo, a teď je to vše čerstvé, protože nás osud sblížil a rychle rozdělil. Ta prázdnota, kterou cítím, nikdy nezmizí. Po každé sestře je jiná. Jako byly ony dvě jiné. A já jsem z nás třech zůstala sama.

Hana J. (65), Hradec Králové

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
3 minuty čtení
Babička byla nejdůležitější ženou mého života. Když se její čas naplnil, mrzelo ji, že mi nemůže nic cenného odkázat. Babička pro mě znamenala všechno na světě. Byla daleko vlídnější a mírnější než moje ambiciózní, rázná a nikdy nic neodpouštějící matka, která se stihla dvakrát rozvést. Žít s ní bylo vyčerpávající, zatímco když jsem pobývala u laskavé babičky, bylo to vysvobození. Nikdy jsem si
3 minuty čtení
Někdy se budím v noci. Mám sen. Zase sedím s Helenou na dece. Pijeme kávu z termosky a smějeme se jako kdysi. Pak se probudím... Vzbudím se do tmy. Jsem sama. A v žaludku je ten samý pocit. Bolest a tíha. Už dvacet let. Helena je moje sestra. O rok a půl mladší. Lidé říkali, že jsme jako dvojčata. Stejný smích, stejný nos, stejné pohyby. Ale uvnitř jsme byly jiné. Ona byla lehká, volná, přir
4 minuty čtení
Už pět let žiji na vozíku. Když mi lidé říkají, že jsem inspirace, jen se hořce usměju. Můj život není o hrdinských činech, ale o každodenním boji. Bylo to podzimní ráno před pěti lety. Jela jsem do práce, jako každý den. Pracovala jsem jako účetní v malé firmě, měla jsem svůj byt, přátele, plány. Ten den pršelo, silnice byla kluzká. Pamatuji si, jak jsem si v autě zpívala oblíbenou písničku, k
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nadýchaná roláda
tisicereceptu.cz
Nadýchaná roláda
Suroviny 100g hladké mouky 3 lžíce kukuřičného škrobu 1 lžička kypřicího prášku 3 vejce 100 g krupicového cukru máslo na vymazání Na náplň 125 ml smetany ke šlehání 30 g moučkového cukr
Koláč s třešněmi a zmrzlinou
nejsemsama.cz
Koláč s třešněmi a zmrzlinou
Klasický štrúdl může mít mnoho podob. Lze ho připravit i jako koláč s náplní ze sladkých třešní (i višně se uplatní) a doplnit vanilkovou zmrzlinou. Potřebujete: ✿ 2 balení rozváleného listového těsta ✿ 100 g másla ✿ 2 hrsti strouhanky nebo rozdrobených piškotů ✿ 1 kg třešní ✿ 150 g cukru krupice ✿ moučkový cukr 1. Máslo rozehřejte v kastrůlku, trochu si
Alergie: Když si imunita plete kamaráda s nepřítelem
epochaplus.cz
Alergie: Když si imunita plete kamaráda s nepřítelem
Kýchání, rýma, svědění očí a vyrážka. Znáte to? Nejste sami. V Česku trápí alergie každého třetího člověka. A letošní pylová sezóna je obzvláště zákeřná. Alergologové varují před prolínáním jarních stromů a travin, což přispívá k vyššímu počtu alergických projevů. Proč se náš imunitní systém tak „plete“ a jaké jsou moderní přístupy ke zmírnění těchto nepříjemných
Tropický ráj ve stínu palem
rezidenceonline.cz
Tropický ráj ve stínu palem
Pouhých pár kroků od pobřežní pláže lemující zátoku Lorient na ostrově Svatý Bartoloměj najdete jednu z nejkrásnějších zdejších nemovitostí. Luxusní Villa Palm Beach je snovým místem klidu a odpočinku. Uhrane hned na první pohled svou elegancí podtrženou rozdělením obytného interiéru na pětici samostatných pavilonů. V tom hlavním je kromě největší ložnice situované do zadních partií
Zdravotní poradna: Očkování proti klíšťové encefalitidě
21stoleti.cz
Zdravotní poradna: Očkování proti klíšťové encefalitidě
Pobyt v přírodě patří k nejhezčím zážitkům léta – ovšem i v českých lesích číhá neviditelné nebezpečí. Virus klíšťové encefalitidy může napadnout nervovou soustavu a způsobit vážné komplikace. [c
4 slavní karikaturisté: Mocní na jejich hlavy vypisovali odměny
historyplus.cz
4 slavní karikaturisté: Mocní na jejich hlavy vypisovali odměny
„Bude to prcek! Malá nedomrlá kreatura! Zákeřný vztekloun! Zosobnění podlosti!“ má jasno Angličan James Gillray, jak bude na jeho karikaturách vypadat Napoleon Bonaparte. Stvoří postavu Malého Boneyho, který se krčí strachy před mohutným Johnem Bullem, symbolem mocné Británie!   Kritizují krále či diktátory. Zesměšňují politiky. Upozorňují na nešvary své doby… První „karikatury“ se objevují již
Bermudský trojúhelník: Brána do neznáma, nebo past oceánu?
enigmaplus.cz
Bermudský trojúhelník: Brána do neznáma, nebo past oceánu?
Desítky zmizelých lodí a letadel, podivné světelné úkazy a nevysvětlitelné časové anomálie. Bermudský trojúhelník, tajemná oblast v severním Atlantiku, je už po staletí zdrojem fascinace a hrůzy. Je t
Jak se správně rozhodnout?
skutecnepribehy.cz
Jak se správně rozhodnout?
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší,
Emirates slaví 15 let přímého spojení mezi Dubají a Prahou
iluxus.cz
Emirates slaví 15 let přímého spojení mezi Dubají a Prahou
Emirates, největší mezinárodní letecká společnost na světě, slaví 15 let od zahájení provozu v České republice. Od prvního letu mezi Dubají a Prahou 1. července 2010 přepravila na této trase přes 3 mi
Pawlowská hubne z vyčerpání? Lásce má být konec!
nasehvezdy.cz
Pawlowská hubne z vyčerpání? Lásce má být konec!
Známá spisovatelka a herečka Halina Pawlowská (70) se před pár dny na veřejnosti objevila ve zcela nové formě. Výrazně zhubla, prokoukla a mohla by být plná života, jenže nikomu z přítomných neunikl
Slavná sídla hlav států: Kde se tvoří dějiny?
epochalnisvet.cz
Slavná sídla hlav států: Kde se tvoří dějiny?
Nejzásadnější rozhodnutí se odehrávají za zdmi paláců, v nichž sídlí nejmocnější muži světa. Jaká je historie budov, kde přebývají prezidenti či předsedové vlád? Byly vůbec postaveny pro ně? A kdy se tam vlastně nastěhovali?   Místo pro sídlo hlavy státu si vybral už George Washington (1732–1799), první americký prezident, a zúčastnil se také 13. října 1792
Gosau: Rakouská oáza klidu mezi horami a jezery
epochanacestach.cz
Gosau: Rakouská oáza klidu mezi horami a jezery
V rakouské Solné komoře, sevřené horskými hřebeny Dachsteinu a vonícími alpskými lesy, se rozkládá malebná vesnička Gosau. Toto místo působí, jako by vystoupilo z jiné doby – krajina nedotčená spěchem, kde čas plyne klidněji a každý pohled nabízí scenérii hodnou pohlednice. Gosau láká cestovatele, kteří touží po tichu, autenticitě a zážitku, který se zapíše hluboko